Giganti z rostoucí hory: Unikátní biodiverzita národního parku Kinabalu

S historií píšící se „pouhých“ 10–35 milionů let patří malajsijské Kinabalu k nejmladším vulkanickým pohořím na Zemi. Stejnojmenná nejvyšší hora místního národního parku zatím „dorostla“ do 4 095 metrů nad mořem, k nimž ovšem každý rok přibývá dalších pět milimetrů. Vydáte-li se po jejích svazích vzhůru, stanete se svědky ohromující biologické rozmanitosti: Zatímco při úpatí se rozkládá nížinatý deštný prales, s přibývajícími metry se objevují dubové a jehličnaté porosty, až nakonec převládnou alpinské biomy, kde již nedokážou prosperovat vyšší dřeviny a nahradí je keře a luční vegetace. 

Prvním známým dobyvatelem vrcholu se stal v roce 1851 britský koloniální správce Hugh Low a dnes láká Kinabalu dlouhé zástupy amatérských i profesionálních horolezců.

Půlmetrová pijavice

Národní park Kinabalu byl založen v roce 1964, a patřil tak k prvním chráněným územím svého druhu v Malajsii. Rozlohou dvakrát překonává Krkonošský národní park a stal se domovinou mimořádně pestré mozaiky živočichů i rostlin. Vědci tam dosud napočítali přes 4 500 druhů, z nichž 326 náleží k ptákům, přibližně stovka k savcům a více než 110 k suchozemským plžům. Ostatně bezobratlí se v lokalitě vyskytují v obzvlášť hojné míře, přičemž leckdy dosahují ohromujících rozměrů: Kinabalu se řadí k pouhé hrstce míst na Zemi, kde lze spatřit obří červenou pijavici Mimobdella buettikoferi dorůstající až půl metru nebo žížalu Pheretima darnleiensis, jež běžně měří kolem sedmdesáti centimetrů.

Kolos mezi květy

V roce 2000 označilo UNESCO region za centrum botanické rozmanitosti jihovýchodní Asie, neboť se tam vyskytují zástupci nejméně poloviny všech rostlinných druhů Bornea. K nejpozoruhodnějším příslušníkům říše flóry patří parazitické nezelené byliny z čeledi rafléziovitých, které se pyšní jedněmi z největších známých květů. Za zmínku stojí rovněž množství endemitů neboli druhů vyskytujících se pouze v dané oblasti, včetně masožravých láčkovek či orchidejí.