Generál George Patton (4): Vojenský génius, nebo hazardér?
Snad žádný jiný z amerických velitelů druhé světové války nevyvolává dodnes takový zájem veřejnosti. Mnozí lidé jej považují za nejlepšího vojáka, jakého kdy Spojené státy měly. George S. Patton byl však také bezesporu značně kontroverzní osobností
Koncem července 1944 byl Patton jmenován velitelem 3. americké armády. Jejím úkolem bylo prorazit z Normandie do nitra Francie a tento úkol splnila nad očekávání úspěšně. Patton postupoval rychle, obešel Paříž a než jeho tankům začaly docházet pohonné hmoty, osvobodil většinu severní Francie a dorazil k řece Maase. Poté se jeho jednotky zdržely dobýváním města Mety, ale v prosinci 1944 výrazně přispěl k nezdaru poslední velké německé ofenzivy v Ardenách.
Předchozí části:
Vrchol kariéry
Když Němci zaútočili, stočil Patton své jednotky a poté udeřil na jižní výběžek německého průlomu fronty, přičemž se mu podařilo vyprostit u Bastogne z obklíčení americkou 101. výsadkovou divizi. Vojenští historikové označují tuto operaci za Pattonovo největší vítězství. Následně se přesunul do Sárska, 22. března překročili vojáci 3. armády Rýn a během následujících čtyř dnů se jim podařilo postoupit 160 km do nitra Německa. Koncem dubna pak dorazily jednotky 3. armády k hranicím západních Čech.
Rozhodující nápor přišel poté, co generál Bradley večer 4. května zatelefonoval Pattonovi a sdělil mu, že dostal povolení k rozsáhlému útoku do českého vnitrozemí. Americké divize vyrazily nad ránem 5. května a ještě toho dne obsadily Domažlice, Tachov a Klatovy. V průběhu 6. května do jejich rukou padly Strakonice či Mariánské Lázně a došlo i na západočeskou metropoli Plzeň.
Situace zde byla velmi napjatá, protože v té době již na celém území protektorátu včetně Prahy vypuklo povstání a ve městech přebíraly správu revoluční národní výbory. Také v Plzni začali lidé 5. května vyvěšovat československé vlajky a místy odzbrojovali vojáky Wehrmachtu. Neobešlo se to však bez incidentů, protože ve městě se stále nacházelo několik tisíc německých vojáků pod velením generála Georga von Majewského. Ten vyjednával s představiteli Národního výboru, který mezitím k Američanům vyslal spojky se žádostí o pomoc.
Poslední dny války
Ta skutečně přišla a po osmé hodině ranní 6. května už projížděli plzeňskými ulicemi příslušníci předsunuté jednotky 16. obrněné divize. Patton byl v nastalé situaci připraven osvobodit Prahu, ale Eisenhower nezískal podporu nového amerického prezidenta Harryho Trumana a postup 3. armády byl proto zastaven na předem stanovené demarkační linii Karlovy Vary–Plzeň– –České Budějovice a Eisenhower vydal rozkaz, že američtí vojáci nesmějí postoupit dál než osm kilometrů za tuto osu.
Sověti totiž spojenecké nejvyšší velení žádali, aby američtí vojáci tuto linii nepřekračovali kvůli riziku promíchání armád. Navíc neopomněli zdůraznit, že Američanům vyšli vstříc zastavením útoku k dolnímu Labi a tuto oblast přenechali americké 9. armádě. Nyní tedy očekávají podobný vstřícný krok z jejich strany. Patton proto 6. května dostal rozkaz, aby svůj postup zastavil.
Eisenhower přitom zdůrazňoval, že nechce žádné mezinárodní komplikace. Osvobození Prahy tak Američané přenechali Rusům, přestože jejich jednotky stály od českého hlavního města mnohem dál než Pattonovy síly. Po skončení bojů v Evropě se Patton v červnu 1945 triumfálně vrátil do USA, kde jej veřejnost bouřlivě uvítala. Po válce obdržel funkci vojenského guvernéra Bavorska a nekompromisně tehdy hovořil o nutnosti vytlačit Sovětský svaz ze střední Evropy. Netušil však, že smrt je již za dveřmi.
Náhoda, nebo plán?
Generálu Pattonovi se stala osudnou banální dopravní nehoda. Došlo k ní 9. prosince 1945 na předměstí Mannheimu, když se jeho štábní vůz Cadillac srazil s vojenským nákladním autem. Patton při srážce silně narazil hlavou do střechy svého vozu, následkem čehož došlo k těžkému poranění míchy a zlomení dvou krčních obratlů. Slavný vojevůdce zcela ochrnul od krku dolů a v nemocnici v Heidelbergu se přidaly dýchací potíže završené plicní embolií. Zemřel 21. prosince 1945.
Dodnes se spekuluje o tom, zda šlo o „obyčejnou“ dopravní nehodu, nebo vraždu na objednávku. Objevily se totiž některé podezřelé okolnosti. Nehoda například nebyla řádně vyšetřena a úřední hlášení se někam ztratilo. Je skutečností, že nepřátel měl Patton vždycky dost. Jeho protisovětská rétorika mohla přivést Stalinovu tajnou policii NKVD na myšlenku generála zavraždit. Nesnášela ho ale i řada amerických velitelů, kterým vadila Pattonova prostořekost, a záviděli mu jeho popularitu u veřejnosti. Pomstít se konečně mohli i Němci za porážky, které jim Patton na frontách uštědřil. Důkazy pro kteroukoliv z těchto teorií však dodnes nikdo nepředložil.
TIP: Největší vojevůdci dvacátého století: Bernard Law Montgomery
Jak tedy hodnotit George S. Pattona? Nepochybně se jednalo o složitou osobnost plnou protikladů. Na jedné straně výjimečný, talentovaný velitel, jehož vojenské operace na západní frontě 1944–1945 patří k učebnicovým příkladům taktiky. Na straně druhé však přehnaně soutěživý člověk, který chtěl být všude první a vždy toužil strhávat pozornost na svou osobu. K tomu patřilo i Pattonovo výstřední oblékání, prsteny na rukou a zdobené revolvery s pažbami ze slonové kosti. Řadu problémů mu přinesly i jeho nekontrolovatelné výbuchy vzteku a prostořekost před výše postavenými veliteli. Je však skutečností, že z amerických generálů to byl právě Patton, kterého Němci nejvíc respektovali.
