Generál George Patton (1): Vojenský génius, nebo hazardér?
Snad žádný jiný z amerických velitelů druhé světové války nevyvolává dodnes takový zájem veřejnosti. Mnozí lidé jej považují za nejlepšího vojáka, jakého kdy Spojené státy měly. George Patton byl však také bezesporu značně kontroverzní osobností
Rodák z města San Gabriel v Kalifornii pocházel z rodiny s vojenskými tradicemi. Jeho dědeček George Smith Patton padl za americké občanské války roku 1864 jako brigádní generál konfederační armády, zatímco prastrýc, plukovník Waller T. Patton, zemřel o rok dříve na následky zranění z bitvy u Gettysburgu. Takže se jaksi automaticky očekávalo, že mladý George půjde ve stopách svých slavných předků. Nastoupil tedy na vojenskou akademii ve West Pointu, a ačkoliv měl kvůli dyslexii problémy s učením, nakonec úspěšně dostudoval. Upozornil však na sebe především jako vynikající jezdec na koni a střelec, takže na olympiádě ve Stockholmu roku 1912 reprezentoval USA v moderním pětiboji a skončil na pátém místě.
První tankový velitel
Během první světové války sloužil ve štábu generála Pershinga a jako jeden z prvních amerických důstojníků rozpoznal význam tanku, který považoval za zbraň budoucnosti. Měl ostatně možnost si tuto zbraň vyzkoušet přímo v boji s Němci 26. září 1918 a tehdy také utrpěl zranění. V meziválečném období se Patton intenzivně snažil o rozvoj tankových sil Spojených států. Za hospodářské krize to však nebylo snadné a Američané v oblasti vývoje obrněných vozidel promarnili spoustu času.
Teprve úspěchy tankových úderů Wehrmachtu v Polsku a ve Francii v letech 1939–1940 jasně ukázaly možnosti obrněných jednotek a dosavadní skeptikové to museli uznat. Pattonovi bylo v době vypuknutí druhé světové války 54 let a v hodnosti plukovníka sloužil u jezdectva. Pro jeho další kariéru mělo zásadní význam setkání s generálem Adnou R. Chaffeem, který získal přízvisko „otec amerických tankových jednotek“. Oba se shodli ve svých názorech a právě díky vlivu tohoto generála obdržel Patton funkci velitele 2. obrněné brigády patřící do sestavy nově vytvořené 2. obrněné divize.
Náladový voják
Doufal také, že bude v souvislosti s novým posláním povýšen do hodnosti brigádního generála, ale na to si musel ještě nějakou dobu počkat. Velitelé totiž špatně snášeli Pattonovu okázalost a náladové chování, kvůli čemu se často dostával do problémů. Pokud měl pocit, že pravda je na jeho straně (a tento pocit míval téměř vždy), neváhal to nadřízeným dát jasně najevo, což k jeho popularitě zrovna dvakrát nepřispívalo. Nakonec se ale dočkal a od 2. října 1940 nosil na límci vytouženou hvězdičku označující nejnižší generálskou hodnost.
Americká armáda měla tehdy ve výzbroji necelou tisícovku tanků a většina z nich už byla vzhledem k rychlému rozvoji vojenské techniky zastaralá. Některé stoje dokonce ještě pamatovaly první světovou válku! Chaffee se v této situaci pokoušel přesvědčit vládu o nutnosti modernizace a doporučoval především zahájení masové produkce středních a lehkých tanků. Bylo mu totiž jasné, že Amerika musí co nejrychleji dohonit zpoždění, které nabrala během mírových let. Nakonec našel dostatek vlivných podporovatelů a situace se začala pozvolna zlepšovat.
Stará krev a kuráž
Také Patton se v nové velitelské funkci dobře uvedl a nezapomenutelnými se staly zejména jeho projevy k vojákům. Vždy perfektně oblečený generál v nažehlené uniformě a naleštěných botách dokázal zaujmout svým neformálním chováním i obsahem veřejných projevů. Mluvil uvolněným, ale zároveň sebejistým tónem a často využíval své obsáhlé znalosti historie například při citacích výroků slavných osobností. Mistrně také ovládal mimiku obličeje a pouhým povytažením obočí dokázal u vojáků dosáhnout víc než mnozí jiní velitelé sáhodlouhým řečněním nebo zbytečným křikem.
Pokračování: Generál George Patton (2): Vojenský génius, nebo hazardér?
Vojenskopolitická situace ve světě mezitím přituhovala a po pádu Francie v červnu 1940 se americká armáda začala rychle rozšiřovat o nově budované útvary. V listopadu toho roku se stal Patton prozatímním velitelem 2. obrněné divize a usilovně se snažil dosáhnout toho, aby měl co nejlépe vycvičené a disciplinované mužstvo. K podřízeným byl tvrdý a nikomu nic neodpustil, ale stejně usilovně pracoval také sám na sobě. Zastával přitom názor, že tankové jednotky musí být především mobilní a schopné překonat co nejdelší vzdálenost v pokud možno nejkratší době.
