Když 11. března 2011 zasáhlo oblast silné zemětřesení a následně vlna tsunami, přestal v jaderné elektrárně fungovat hlavní přívod elektřiny. Pak se přes zídku chránící záložní generátory přelila vlna tsunami, čímž je vyřadila z provozu. (foto: Wikimedia Commons, IAEA Imagebank, CC BY-SA 2.0)
Reaktory se sice po zemětřesení automaticky vypnuly, ale stále produkují zbytkové teplo, a proto je nutné je i nadále chladit. Postupně došlo k výbuchům v několika reaktorových budovách a ve třech reaktorech nastalo částečné roztavení jádra. (foto: Profimedia)
Když tsunami odezněla, proběhla evakuace tisíců lidí v okruhu 3 km od elektrárny. Hned následující den se evakuační zóna rozšířila na 20 km. Patnáctého března došlo k výbuchům u reaktorů číslo 2 a 4 a vláda vyzvala obyvatele žijící ve vzdálenosti 20–30 km, aby nevycházeli z domu. (foto: Profimedia)
Celkem se evakuace dotkla 160 tisíc osob, a podle některých zdrojů dokonce více než 300 tisíc: odváželi je do škol nebo sportovních hal, ale místy vše probíhalo značně chaoticky, a stávalo se tak, že se evakuovaní dostali do oblasti s ještě vyšší radiací než v jejich domovském městě. (foto: Profimedia)
Sedm let po havárii se do evakuační zóny ve Fukušimě vydal pětadvacetiletý James Galbraith, aby zachytil jak to dnes vypadá v místech, která zasáhla radiace z jaderné havárie. (foto: Profimedia)
Sedm let po havárii se do evakuační zóny ve Fukušimě vydal pětadvacetiletý James Galbraith, aby zachytil jak to dnes vypadá v místech, která zasáhla radiace z jaderné havárie. (foto: Profimedia)
