Francouzský Renault AMR 33: Nepovedený tančík s falešným jménem

Mezi základní kameny meziválečné zahraniční a obranné politiky Paříže se řadil takzvaný sanitární kordon, jak se společně nazývalo několik zemí ve střední Evropě (včetně Československa), se kterými Francie podepsala spojenecké smlouvy. „Kordon“ měl zejména oddělit Sovětský svaz od západních států a současně sloužit jako ohrožení Německa z východu, pokud by mělo dojít k další válce mezi Paříží a Berlínem. Francouzská armáda proto začala budovat motorizované divize, jež se měly vyznačovat vysokou mobilitou, aby mohly poskytovat rychlou podporu státům „kordonu“. Tyto formace tak měly provozovat především lehké obrněnce.

Poruchový, stísněný a slabý

Roku 1932 tedy vznikly požadavky pod názvem AMR (Automitrailleuse de Reconnaissance), do slova „obrněný vůz průzkumný“, takové označení však bylo značně zavádějící. Francouzští generálové totiž u tohoto obrněnce příliš nepočítali s nasazením v průzkumné roli, protože pro něj ani nepožadovali radiostanici. Tančíky řady AMR měly sjíždět z továrních linek ve velkých počtech a sloužit jako rychlý předvoj větších tanků v další válce s Německem. 

Úkolu se ujala firma Renault, jež využila některé prvky z pásového traktoru UE a poté vyrobila a vyzkoušela několik prototypů nového obrněnce. Po řadě připomínek ze strany armády vznikla finální verze, jež dle roku zařazení do služby obdržela oficiální název AMR Renault Modèle 1933, zkráceně AMR 33. První sériový exemplář byl však předán až 1. června 1934 a původní záměr postavit stovky tančíků se neuskutečnil, za což mohl jednak snížený rozpočet a také fakt, že si toto vozidlo nezískalo příliš dobrou pověst. Dosahovalo sice na svou dobu opravdu působivé rychlosti, ovšem tím také výčet pozitiv prakticky končil.

Proti Wehrmachtu

Rychlá jízda totiž vedla k namáhání lehce zkonstruovaného podvozku, a tudíž se AMR 33 neustále potýkal s různými poruchami. Navíc nabízel jen hodně stísněný prostor pro dvojčlennou osádku, a to řidiče v přední části korby a druhého muže ve věžičce, který musel zastávat úlohy velitele a střelce ze 7,5mm kulometu MAC mle 1931. Tančík přepravoval ještě druhou zbraň téhož typu, která se dala instalovat na vnější podstavec pro palbu proti letadlům. Slabé pancéřování dokázalo zastavit patrně jen puškové projektily a proti průbojnému střelivu by osádku neochránilo vůbec. Nakonec proto vzniklo pouze 118 sériových kusů a další práce se poté soustředily na pokročilejší design AMR 35. 

Tančíky AMR 33 se na jaře 1940 zapojily do bojů proti Wehrmachtu, jejich výsledky však jenom potvrdily negativní hodnocení této konstrukce. Slabé pancéřování nedokázalo odolat nepřátelské palbě a mnoho tančíků bylo ztraceno kvůli poruchám. Němci ukořistili několik nepoškozených kusů, které potom užívali k pomocným úkolům, například pro výcvik či střežení objektů před partyzány. Do současnosti se dochoval jediný AMR 33, jenž stojí v tankovém muzeu ve francouzském Saumuru.