Francis Drake: Anglický korzár, který pokořil Španěly

Z dvanácti synů protestantského farmáře Edmunda Drakea byl Francis nejstarší. Narodil se zřejmě roku 1540 a první námořní zkušenosti získával na lodi, která obstarávala obchod s Francií. Ve 23 letech se po boku svého bratrance Johna Hawkinse poprvé vypravil do Ameriky a zapojil se do obchodování s otroky. Později ho vyměnil za potyčky se Španěly a postupem času si vůči nim vypěstoval spalující nenávist.

V letech 1570 a 1571 uspořádal dvě výpravy k americkému kontinentu, jenž se tehdy označoval jako Západní Indie. Vyraboval tam španělský přístav Nombre de Dios v dnešní Brazílii, který sloužil coby překladiště zboží proudícího z vnitrozemí. Při přepadu utrpěl vážná zranění, což ho ovšem neodradilo a celý následující rok strávil v oblasti terorizováním španělských galeon a okrádáním karavan mezků, putujících od pobřeží k pobřeží s nákladem indiánského zlata.

Roku 1573 se spojil s francouzským korzárem a kartografem Guillaumem Le Testu, načež se společně vydali do husté džungle ve vnitrozemí Panamské šíje a přepadli tam bohatou karavanu mířící do Nombre de Dios. V jejich rukou se tak ocitl ohromný poklad zahrnující dvacet tun zlata a stříbra, tedy mnohem víc, než dokázalo několik desítek mužů unést. Proto se rozhodli většinu zakopat a se zbytkem se vrátit ke člunům kotvícím v zátoce, jež je měly podél pobřeží dopravit k šestnáct kilometrů vzdálené vlajkové lodi. 

Přízeň královny

Španělská odplata na sebe ovšem nenechala dlouho čekat a piráti s vaky plnými zlata se stali lovnou zvěří. Třicet kilometrů dlouhý závod o život, vedoucí přes zarostlé hory, byl vyčerpávající. Le Testu neměl štěstí, jeho skupinu dopadli a na místě všechny popravili. Drake mezitím dorazil až k pobřeží, jenže čluny, které tam měly čekat, zmizely. Korzár proto neváhal, zbylý poklad zakopal, nechal postavit vor a se dvěma dobrovolníky doplul ke své lodi kotvící na moři. Když ho jeho muži spatřili zbědovaného, lekli se nejhoršího. Ale na dotaz, zda se útok podařil, se prý kapitán pouze zasmál a ukázal jim zlatý řetěz na krku. Ukrytý poklad se nakonec podařilo vyzvednout a v srpnu 1573 se Drake s velkým bohatstvím vítězoslavně vrátil do Plymouthu.

Stal se ctěným a uznávaným mužem. Osobní odvaha a schopnost předvádět husarské kousky mu vysloužily věhlas a získaly mu přízeň nejvlivnějších osob u dvora: královnina oblíbence Roberta Devereuxe a jejího nejbližšího rádce sira Francise Walsinghama. Nakonec Drakeovi popřála sluchu i samotná Alžběta I. a roku 1577 ho oficiálně pověřila výpravou přes Pacifik – samozřejmě s povolením plenit španělské lodě, které se v tamních vodách pohybovaly.

Výprava s tajným cílem

Drake dostal pět plavidel s posádkou a připojilo se k němu i několik šlechticů. Skutečný cíl výpravy však námořníci neznali a byli přesvědčeni, že plují do Alexandrie. Jednalo se o nutné opatření, protože na tak nebezpečnou cestu by zřejmě žádný z nich dobrovolně nepřistoupil. O 58 let dřív se vydal na plavbu kolem světa Portugalec Fernão de Magalhães – a po třech letech se vrátil s jedinou lodí z původních pěti.

Dobře vyzbrojená flotila se 164 muži vyrazila na moře 13. prosince 1577. A u břehů dnešní Argentiny již bylo všem zřejmé, že mají zcela jiný cíl. Možnou vzpouru zadusil Drake hned v zárodku a dvě ze svých plavidel nechal zničit. Jedno ze tří zbývajících se však poblíž mysu Horn potopilo a posádka druhého krátce poté dezertovala. Drakeovi tak zbyla pouze vlajková loď, kterou nedlouho předtím přejmenoval z Pelikána na Zlatou laň. Jeho korzárský um a úspěch naštěstí nezávisely na počtu lodí. Zlatá laň byla dobře vyzbrojená, takže mohl při pobřeží Jižní Ameriky přepadat španělské osady a zajímat jejich obchodní plavidla. Neměl ovšem dost početnou posádku, aby je vzal s sebou, tudíž je propouštěl. Dozvěděl se také, že galeona Nuestra Señora de la Concepción míří z Limy do Panamy s obrovským nákladem stříbra. A tučnou kořist si nemohl nechat uniknout.

Vítěz a gentleman

Anglický korzár byl rozený talent a své zkušenosti uměl zúročit. Aby nepřítele zmátl, použil trik: Lanem připevnil k zádi svázané láhve plné vody, jež fungovaly jako brzda. Laň tak působila dojmem ještě pomalejšího plavidla než těžce naložená španělská galeona. Aby bylo maskování za obchodní loď dokonalé, dal Drake vyvěsit španělskou vlajku. Když je pak bezstarostní Španělé nechali přiblížit, přikázal anglický kapitán v nejvhodnější okamžik láhve odseknout a Zlatá laň doslova „dosprintovala“ na dostřel. Již během první salvy pak galeona přišla o stěžně, a aniž by se Španělé zmohli na odpor, Angličané jejich loď  zahákovali a vstoupili na palubu.

Toho dne ukořistil Francis Drake čtrnáct truhlic plných zlatých a stříbrných mincí, drahokamů i šperků, mnoho zlatých a stříbrných talířů, ale také 1 300 prutů stříbra vážících 26 tun. Jakožto vítěz a gentleman se však k posádce zachoval ohleduplně a k večeři pozval zajaté důstojníky i šlechtice. Každému poté věnoval dar podle jeho hodnosti, vybavil ho ochranným průvodním listem a nechal jej bezpečně vysadit.

Triumfální návrat

S kořistí se pak vydal k severu, aby hledal cestu zpět. Nejprve ovšem musel opravit poškozenou loď. Vhodné místo nalezl v dnešním Sanfranciském zálivu, území zabral pro anglickou korunu a pojmenoval jej Nova Albion. Odtud vyplul k jihozápadu a s příznivým větrem dorazil na indonéské souostroví Moluky, kde navázal přátelské styky s jedním z místních sultánů. Následně pokračoval přes Indický oceán, kolem mysu Dobré naděje na sever podél afrického pobřeží, až 22. července 1580 zakotvila Zlatá laň u Sierry Leone. O dva měsíce později, 26. září, angličtí korzáři opět spatřili Plymouth. 

Z původní výpravy se vrátila jediná loď, 59 členů posádky a triumfující Drake, jenž přivážel obrovské množství zlata, koření a stříbra v hodnotě 650 tisíc liber. Investice do expedice přitom činila pět tisíc liber, zatímco královnin poloviční podíl z kořisti přesahoval její roční příjem.

Drakeovo jméno se s obdivem neslo od úst k ústům a 4. dubna 1581 ho panovnice na palubě Zlaté laně pasovala na rytíře. Poté přikázala loď opravit a umístit do suchého doku v Deptfordu, na věčnou památku výjimečné události. A vskutku bylo co slavit: Sir Francis Drake jako první Angličan obeplul zeměkouli, a navíc se vrátil s úžasným bohatstvím. Není divu, že se ještě téhož roku ujal i postu plymouthského starosty a poprvé zasedl v parlamentu.

Rozdrtit nepřítele

V srpnu 1585 podepsala Alžběta I. dohodu s nizozemskými povstaleckými provinciemi proti Španělsku, což tamní král Filip II. považoval za vyhlášení války. Podobně situaci vnímali i Angličané, a panovnice proto nařídila preventivní protišpanělský zásah. Těžko by přitom hledala vhodnějšího velitele než právě Drakea. V září uvedeného roku vyplul s flotilou dvaceti lodí a s vojskem 1 800 mužů proti španělským državám v Evropě i v Americe a opět si počínal neobyčejně směle a úspěšně. Raboval města i pevnosti na obou březích Atlantiku a uloupené zlato se jen vršilo. Španělé vypsali na jeho hlavu odměnu dvaceti tisíc dukátů, ale nebylo ji komu vyplatit. Drakeova výprava zcela zastavila španělskou snahu o expanzi do Severní Ameriky a 22. července 1586 jej v Portsmouthu uvítali jako hrdinu.

V reakci na popsané námořní operace začal španělský král plánovat invazi do Anglie a budovat obrovské loďstvo. Angličané ovšem nezaháleli a v dubnu 1587 se Drake zcela nečekaně objevil s válečnou flotilou u španělských břehů. Postupně obsadil dva z tamních největších přístavů, A Coruñu a Cádiz, a zničil přes sto válečných i obchodních lodí, což představovalo většinu loďstva jihoevropské země. Kromě toho ukořistil ohromné množství zásob, a hlavně dokumenty obsahující údaje o východoindických obchodních trasách i významných oblastech obchodování, což později umožnilo založení anglické Východoindické společnosti. Další vítězství Francise Drakea každopádně zdrželo španělskou invazi do Anglie déle než o rok.

Kdo ovládne svět?

Neodvratně se však blížila bitva, jež měla rozhodnout, které ze dvou impérií ovládne svět. Španělská invazní flotila, známá jako Armada, byla poprvé spatřena 19. července 1588. Impozantní loďstvo čítající 130 plavidel, z toho 22 velkých válečných galeon, směřovalo do kanálu La Manche. Tam se k němu měla připojit armáda Alessandra Farneseho, vévody z Parmy a guvernéra Španělského Nizozemí, aby se společně vylodili v Anglii. V cestě jim ovšem stálo anglické loďstvo zahrnující dvě stovky převážně menších plavidel.

Španělé sice disponovali o polovinu větší palebnou sílou, ale výhoda anglických lodí spočívala v menších rozměrech, jež umožňovaly lepší manévrování, a také ve zkušenosti velitelů. Vrchní velení připadlo lordu Howardovi z Effinghamu, jemuž jako viceadmirál sekundoval právě Drake. Střet probíhal mezi 20. a 29. červencem, kdy Španělé manévrovali a snažili se dostat k pobřeží Flander, kde čekal vévoda s Parmy s invazní armádou. Příležitost však nedostal, neboť Angličané se během potyček v kanálu La Manche naučili mnohé o možnostech a slabinách španělských lodí.

Velkolepé vítězství a odchod legendy

K rozhodujícímu střetu, později nazvanému bitva u Gravelines, došlo v noci na 29. července. Tehdy se opět naplno projevily důvtip, rozhodnost a odvaha sira Francise. Osm vybraných lodí nechal pokrýt dehtem, sírou a střelným prachem, zapálil je a vypustil po větru mezi těsně semknutá španělská plavidla. Na mnoha palubách nepřítele vypukla panika a zmatek, přičemž námořníci začali porušovat formaci půlměsíce, aby pekelným „zbraním“ unikli. Angličané pak obratným manévrováním vyprovokovali protivníka k palbě, přestože se nacházeli mimo dostřel. Poté sami zahájili cílené ostřelování, dokud jim ve čtyři hodiny odpoledne nedošla munice.

Pět španělských lodí zcela zničili, řadu dalších těžce poškodili a zbývající zahnali na sever na otevřené moře. Dílo zkázy dokonalo několik bouří, které zbytek flotily zasáhly u skotských a irských břehů. Do Španělska se vrátilo jen 67 plavidel se zdecimovaným mužstvem.

TIP: Kapitán Henry Every: Kam zmizel jeden z nejhledanějších pirátů světa?

Následující válečné operace se však již tolik nezdařily a válka mezi Anglií a Španělskem uvázla na mrtvém bodě, kdy ani jedna ze stran neměla dost sil zasadit smrtící úder. Drake se pokusil „useknout hydře hlavu“ roku 1595 opět v Americe, pověstné štěstí jej ovšem  tentokrát opustilo. Opakovaná snaha o dobytí španělských pevností skončila neúspěchem a výpravě se tenčily zásoby. V lednu 1596 pak sir Francis dostal úplavici a krátce nato, v 56 letech, zemřel. Jeho poslední přání znělo, aby jej pohřbili v plné zbroji. Tak byl také uložen do olověné rakve a pochován jako správný námořník – shozením do moře.