Fotka pro Charlese de Gaulla: Spojené státy špehovaly v 60. letech také Francii

Spojené státy pomocí letounu Lockheed U-2 nešpehovaly pouze své nepřátele, ale snímkovaly například i izraelský jaderný program. Když přišlo v roce 1966 rozhodnutí Charlese de Gaulla o vystoupení Francouzů z vojenských složek NATO, začali Američané sledovat i je…

07.03.2024 - Zdeněk Skoupý



Výzvědné letadlo Lockheed U-2 „Dragon Lady“ je schopné dlouhodobého letu ve výškách kolem 20 km a v době svého vzniku v 50. letech patřilo k nejutajovanějším zbrojním programům. Od června 1956 používala americká armáda průzkumné U-2 k přeletům nad SSSR a státy Varšavské smlouvy. V říjnu 1962 se díky nim Washington dozvěděl o sovětské raketové základně na Kubě; stroj létal nad Vietnamem nebo nad Čínou. Došlo však i na spojence, byť dočasně částečně odcizené.

Přízraky v pohotovosti 

V červnu 1967 zachytily francouzské radary včasné výstrahy vysoko letící letoun, jenž byl vyhodnocen jako U-2 směřující k Dijonu, kde se nacházela základna nadzvukových strategických bombardérů Dassault Mirage IV. Tyto stroje představovaly součást francouzské jaderné triády složené z pozemních balistických raket, letounů se schopností nést nukleární výzbroj a z ponorek vyzbrojených balistickými raketami. 

V letech 1964–1971 bylo ve stavu pohotovosti drženo 36 Mirage IV s jadernou výzbrojí. Tucet z nich se nacházel stále ve vzduchu, dalších 12 čekalo v pohotovosti se čtyřminutovou reakční dobou a zbývající třetina setrvávala v pohotovosti s reakční dobou 45 minut. Těchto 36 „přízraků“ se střídalo s 26 rezervními, které byly udržovány v provozuschopném stavu. Mirage IV mohly doručit atomovou hlavici o síle 70 kt ekvivalentu TNT na cíle tak vzdálené jako Moskva či Murmansk.

Posvítit si na Francouze

Z letiště Dijon-Longvic vyslali k americké U-2 jednu Mirage IIIE z jednotky 2e Escadre de Chasse. Letoun poháněl proudový motor SNECMA Atar 09C s výkonem 41,97 kN bez přídavného spalování a 60,8 kN s přídavným. Ten stíhači umožňoval vystoupat do výšky 17 000 m, což ale na zachycení U-2 nestačilo, protože ta operovala nad 19 000 m. Rozdíl více než dvou kilometrů v dostupu vyřešili Francouzi pomocí přídavného raketového motoru SEPR 844, který pilot spustil ve výšce přibližně 14 km. SEPR 844 byl umístěn na zádi letounu a poskytoval dalších 16 kN výkonu, díky kterým mohla mirage dosáhnout výšky až 24 km. Přídavný raketový motor měl přes 300 litrů paliva, dokázal pracovat 80 s a dal se použít až třikrát za let. 

Kvůli nádrži raketového motoru bylo nutné z letounu vyjmout kanony a pilot dostal speciální přetlakový oblek. Neměl za úkol U-2 sestřelit, ale vyfotografovat a následně pořízené snímky použít jako důkaz, že Američané narušují francouzský vzdušný prostor. Nicméně Mirage IIIE nebyla vybavena žádným fotografickým zařízením, a tak dostal letec klasický fotoaparát.

Snímek ve stratosféře 

Po odpálení přídavného motoru ve výšce 13 716 m akcelerovala téměř strmě stoupající Mirage IIIE na rychlost 1,8 Ma. Výšku 19 812 m, ve které letěl U-2 rychlostí téměř 0,9 Ma, pak francouzský stíhač dosáhl při rychlosti 1,7 Ma a prosvištěl jen pár metrů od přídě průzkumného stroje. Pilotovi se v nepohodlném přetlakovém obleku podařilo vyfotit několik snímků U-2 přímo nad letištěm v Dijonu, poté vypnul přídavný motor a vrátil se s minimem paliva zpět na základnu. Američan se nepokusil o žádný úhybný manévr, i když je nepravděpodobné, že by prostředky radioelektronického boje, kterými byla U-2 vybavena, přibližující se Mirage IIIE nezaregistrovaly. Každopádně s průzkumníkem značně zamávala jak sonická vlna, tak blízký průlet mirage

Američané po tomto incidentu přestali s lety nad území Francie a obnovili je až po zavedení SR-71 schopného létat rychlostí přes 3 Ma a ve výšce 26 km. Francie se vrátila do Vojenského výboru NATO v roce 1995 a následné navyšování spolupráce s vojenskými strukturami aliance vyústilo v roce 2009 k jejímu návratu do vojenského velení NATO.


Další články v sekci