Revoluce ve válečnictví: Tanky slaví 100 let od prvního nasazení
Byla to novinka, jež měla zvrátit zákopový pat. Od tajné zbraně s krycím označením „tank“ Britové očekávali proměnu poziční války na manévrovací. Poprvé se tato vozidla objevila na scéně přesně před sto lety
Není v dějinách mnoho zbraní, jejichž nasazení by přivodilo revoluci ve válečnictví. Tanky však mezi ně bezesporu patří. První zbraně tohoto druhu začaly být vyvíjeny pod přísným utajením v létě 1915 ve Velké Británii. Cíl konstruktérů spočíval ve vytvoření vozidla, které by bylo schopné přejet území nikoho plné ostnatých drátů a následně překonat nepřátelské zákopy. Britům také patří prvenství v nasazení těchto zbraní, jež i po celém staletí své existence stále představují klíčový a strategicky důležitý bojový prostředek.
Kovové obludy
Parametry, vlastnosti a výkony prvních britských (a později německých) tanků dnes budí úsměv nejen u odborníků, ale i u laické veřejnosti. Stroj Mark I poháněl řadový šestiválec o výkonu 78 kW a nastartovat je museli zevnitř čtyři muži pomocí kliky. Rovněž rychlost, které tyto první stroje dosahovaly, nebyla nijak závratná – zhruba 6,4 km/hod. Ve své „kanónové“ verzi stroj disponoval dvěma šestiliberními kanóny Hotchkiss ráže 57 mm.
Pancéřování bylo v porovnání s druhoválečnými obrněnci směšně slabé, dosahovalo nanejvýš 6–10 mm. Vzhledem k účinnosti tehdejších pěchotních zbraní však byla tato síla pancíře naprosto dostačující a díky neexistenci protitankových zbraní prakticky nebylo prostředku, který by mohl muže uvnitř stroje ohrozit. To ale neznamená, že by osádka stroje byla zcela chráněna. Spoji mezi jednotlivými kovovými pláty pronikaly dovnitř střepiny z projektilů či kusy roztříštěného pancíře. Vojáci uvnitř proto nosili obličejové masky ne nepodobné středověkým přilbám. Pobyt uvnitř stroje rozhodně neskýtal žádný komfort – neexistovalo pérování, panoval tam velký hluk a teplota dosahovala až 70 °C.
Překvapení Němci
K historicky prvnímu nasazení došlo 15. září 1916 v rámci materiálové bitvy na řece Sommě (východně města Amiens), ve střetu u Flers. Francouzi a Britové zahájili v červenci 1916 mohutnou ofenzivu, kterou hodlali uštědřit nepříteli smrtelnou ránu. Jenže až do září nezaznamenala Dohoda žádné větší úspěchy a ztratila neuvěřitelných 300 000 mužů. Velitel britských sil v Evropě generál Douglas Haigh proto ve snaze prolomit nepřátelské linie za každou cenu nařídil: „Nasadit tanky hned, jak to bude možné.“
K světové premiéře nových tajných zbraní, přepravovaných na kontinent pod krycím označením „watertanks“ došlo 15. září, v rámci třetí dohodové ofenzivy. Původně jich bylo připraveno celkem padesát, avšak díky poruchám se do bojů zapojilo jen 35 strojů. Když se tato ocelová monstra objevila na bojišti, přivodila Němcům šok.
Devatenáctiletý britský voják Bert Chaney vzpomíná na boje u Flers následovně: „Slyšeli jsme pulzující hluk a pak jsme viděli, jak se k nám plazila trojice ohromných mechanických monster, jaké jsme nikdy předtím neviděli. Můj první dojem byl, že stroj každou chvíli spadne dopředu na předsunutou část, ale ocasní část a dvě malá kolečka je držela na zemi ve stabilní poloze. Němci je museli také slyšet a i když ještě nemohli vědět, co je čeká, ihned spustili na celé frontové linii palbu. My jsme schovali hlavy, ale každý měl stále nutkání vykouknut a podívat se dozadu, jak naše tanky postupují v palbě klidně vpřed.“
Právě tento moment překvapení Britům přinesl v tomto sektoru postup o zhruba dva kilometry do nitra nepřátelského území. I když výsledek nebyl takový, jaký očekávalo britské velení, přeci jen nasazení tanků znamenalo významný předěl. Na bojišti se objevila nová zbraň s ohromným potenciálem, kterého ostatně armády světa využívají dodnes.
