Fjord Geiranger: Divukrásná jizva norského pobřeží

Fjord Geiranger je patnáct kilometrů dlouhou odnoží Storfjordu. Jedná se o jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst Norska, které je od roku 2005 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.

28.11.2024 - Marek Telička



Magdalene Thoresenová, nevlastní matka norského dramatika a básníka Henrika Ibsena o této oblasti v 19. století napsala: „Fjord je obklopen nejstrmějšími a člověk má skoro pokušení říct nejgrotesknějšími horami na celém západním pobřeží. Je nesmírně úzký a nejsou tu žádné prostory, kde by mohli žít lidé, protože skály se ve strmých rozervaných vrstvách šplhají prakticky rovnou z vody. Z rozeklaných vrcholů padají do fjordu pěnivé vodopády.“

Paní Thoresenová měla pravdu, že oblast fjordu je prakticky neobyvatelná, o čemž svědčí mnohé opuštěné farmy. Dvě se však přece jen zachovaly, i když k nim vedou tak strmé a neschůdné cesty, jakoby se tady jejich obyvatelé chtěli v prvé řadě ukrýt před světem.

Panoramatický pohled na fjord Geiranger. (foto: Wikimedia Commons, Diego Delso, CC BY-SA 4.0)

Mezi četnými vodopády, které jsou stále ozdobou Geirangeru, vynikají dva, pojmenované Sedm sester a Nápadník. Leží naproti sobě na jednom místě fjordu a říká se, že Nápadník se neustále snaží namluvit si jednu ze sester. Budoucí existenci Geirangeru ohrožuje hora Åkerneset, která do fjordu zvolna eroduje. Masivní sesuv by způsobil tsunami, která by během deseti minut zasáhla několik měst včetně Hellesyltu a stejnojmenného Geirangeru.

Kouzla dávných ledovců

Fjordové pobřeží je dílem ledovců stékajících z norských Skand, tedy starého prvohorního pohoří nasunutého na ještě starší Baltský štít. Před nástupem zalednění mířily řeky ze západních okrajů původních náhorních plošin rovnou do moře. V dobách ledových pak celé náhorní plošiny pokryly prvotní ledovce a začaly v podobě splazů přetékat dolů údolími svahových řek. Čím mocnější splaz vznikl, tím hlubší a širší údolí vyryl. Ledovcové splazy se navíc po cestě k moři spojovaly, a vznikla tak dnešní fjordová ramena. Jakmile čelo splazu dosáhlo vln oceánu, ještě pár set metrů pokračovalo po dně, načež se začalo tříštit, tát a odlamovat.

Zalednění Skand se v posledních dvou milionech let několikrát opakovalo a ledovcová údolí se stále prohlubovala. Když zhruba před deseti tisíci let poslední ledovce roztály, zaplavilo vzniklá údolí moře a zrodily se dnešní fjordy. 


Další články v sekci