Stíhací dvouplošník Fiat CR.42 Falco: Pomalý italský Sokol

Dvouplošná koncepce již na začátku 40. let minulého století beznadějně zastarala a ani její nejlepší zástupci se svými výkony nemohli rovnat moderním jednoplošníkům. Mezi tyto zastaralé stroje patřily i Fiaty CR.42 Falco (Sokol), jež byly proto odsouzeny hrát při většině střetnutí roli outsiderů. Jednu z příčin, proč velení Regia Aeronautica tak dlouho sázelo na dvouplošné stíhačky, představovaly úspěchy starších Fiatů CR.32 ve vzdušných střetnutích během španělské občanské války.

Zde si italské dvouplošníky vedly poměrně dobře i proti strojům jednoplošné koncepce a tradicionalisté se domnívali, že podobné výsledky lze očekávat i od nového typu.

Prototyp CR.42 vzlétl 23. května 1938. Měl koncepci dvouplošníku celokovové konstrukce (potah byl částečně plátěný) s pevným podvozkem a odkrytou kabinou. Fiaty CR.42 zůstaly ve výrobě od začátku roku 1939 až do roku 1944. Celkem vzniklo 1 817 či 1 819 strojů, z nichž poslední byly po italské kapitulaci a okupaci severu země Německem produkovány rovnou pro Luftwaffe, jež stroje používala k výcviku a jako užitečné noční bitevní stroje.

Fiat CR.42 Falco

• ROZPĚTÍ: 8,7 m
• DÉLKA: 8,62 m
• VZLETOVÁ HMOTNOST: 2 295 kg
• MAX. RYCHLOST: 438 km/h
• DOSTUP: 10 500 m
• DOLET: 775 km
• POHONNÁ JEDNOTKA: 1× hvězdicový Fiat A.74 R1C38 o 624 kW
• VÝZBROJ: 2× 12,7mm kulomet
• OSÁDKA: 1 muž
• UŽIVATELÉ: Belgie, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Švédsko

Jako první zasáhly do bojů druhé světové války CR.42 belgického letectva v květnu 1940. Od června téhož roku pak své „sokoly“ velmi aktivně nasazovalo také Regia Aeronautica. Na začátku války si italské CR.42 vedly v Africe a Středomoří poměrně dobře. V manévrovém souboji dokázal být Falco díky skvělé obratnosti, citlivosti řízení a robustnosti draku celkem nebezpečným protivníkem i starším jednoplošníkům (hurricane). Proti výkonnějším strojům však již byl zcela bez šance.