Falešná věda: Pochybné Ganzfeldovy parapsychologické experimenty

Podle „záhadologické“ literatury má spousta lidí nevysvětlitelné schopnosti, k nimž patří například telepatie (přenos myšlenek), telekineze (schopnost pohybovat objekty sílou vůle) či jasnovidectví. O vědecký výzkum uvedených jevů se snažil obor zvaný parapsychologie, jehož počátky lze vysledovat až do roku 1882. Tehdy vznikla v Londýně první parapsychologická společnost nazvaná Society for Psychical Research.

Ganzfeldovy experimenty

Ve 20. století se tématu začaly věnovat i další laboratoře, někdy dokonce na prestižních univerzitách. Čas od času se pak v médiích objevily senzační zvěsti, přesto údajné paranormální schopnosti nikdy neobstály při důsledném vědeckém zkoumání. O jejich využití se zajímaly rovněž světové armády a tajné služby, nicméně zmíněné programy vždy skončily neúspěchem.

Za nejlepší „vědecký důkaz“ mimosmyslového vnímání, který už desítky let vyvolává vášnivé diskuse, se považují tzv. Ganzfeldovy experimenty: Vybraný jedinec se soustředí na jeden ze čtyř obrázků a snaží se jej telepaticky poslat jiné osobě v druhé místnosti, která má následně uhodnout, o jaký obrázek se jednalo. Mezi lety 1974 a 1981 proběhlo několik desítek podobných pokusů a jejich celková úspěšnost dosáhla 38 %, přičemž pokud by domnělí jasnovidci hádali náhodně, měli by docílit pouhých 25 %.

Kritikové však podotýkali, že pokusné subjekty mohly slyšet, o čem se „vysílající“ osoba v druhé místnosti baví, a navíc byly v uvedených studiích odhaleny statistické chyby. Pokusy se proto mnohokrát opakovaly s vylepšenou metodikou, a v mnoha případech se telepati i nadále „trefovali“ nad rámec náhody, byť šlo jen o několik procent.

Falešní kouzelníci

Dlouholeté badatelce v oblasti paranormálních jevů Susan Blackmoreové se ovšem podobné výsledky nepodařilo zopakovat, a proto navštívila specializovanou laboratoř v Cambridgi, která tehdy v Ganzfeldových experimentech vykazovala působivé výstupy.

„To, co jsem tam viděla, hluboce otřáslo mou důvěrou v celý obor a v publikovaná tvrzení o úspěšných pokusech,“ napsala tehdy. „Experimenty, které se na papíře jevily tak slibně, sklouzávaly ve skutečnosti k podvodům i chybám hned v několika rovinách, a já sama jsem odhalila několik pochybení a selhání v dodržování protokolu.“

Ostatně, nešlo o první případ: Během nechvalně proslulého projektu Alfa probíhajícího v letech 1979–1981 vodili odborný svět za nos dva kouzelníci, kteří předváděli laciné triky jako ohýbání lžiček. Počínali si však při tom nesmírně obratně, takže vědci skutečně uvěřili, že oba muži disponují paranormálními schopnostmi. Když pak „zázrační“ eskamotéři vystoupili na parapsychologické konferenci a otevřeně přiznali, že podvádějí, zůstal celý přednáškový sál s ústy dokořán.

Časté jsou také podvody ze strany samotných badatelů v oblasti paranormálních jevů, jak letos po více než čtyřiceti letech výzkumu uznal i parapsycholog James E. Kennedy: „V parapsychologii došlo k mnoha přečinům ze strany experimentátorů a jedná se o trvalou hrozbu. Po všech těch letech považuji závažné neodhalené podvody a manipulaci s analýzou v parapsychologickém výzkumu za stále pravděpodobnější. Absence účinných opatření přitom k podobnému chování přímo vybízí…“