Extrémní taktika mezi oblaky (1): Nárazy a tarany do nepřátelských letadel
Na všech frontách druhé světové války se výjimečně stávalo, že pilot v beznadějné situaci vrazil vlastním letounem do nepřítele a vzal ho s sebou do hlubin. Zdaleka nejvíce se tarany rozšířily v japonském a hlavně v sovětském letectvu
Americký Curtiss Tomahawk si oblibu sovětských stíhačů příliš nezískal. Na jejich způsob boje špatně stoupal a hlavně nebyl dostatečně obratný. Rozhodně mu ale nešlo upřít mimořádnou odolnost, což se mnohokrát prokázalo i při taranu. Velké stíhací eso působící na severu východní fronty – Alexej Chlobystov (1918–1943) od 147. stíhacího pluku na něm provedl dokonce dva tarany v jednom bojovém letu.
Dvojitý úder křídlem
Při akci z 8. dubna 1942 se dostal do souboje s Messerschmitt Bf 110, vedl na něj palbu z kulometů z minimální vzdálenosti a nepřestal střílet až do nárazu do nepřítele. Zasáhl ho křídlem a německý letoun se zřítil. Jeho tomahawk nadále zůstal letuschopný a tak Chlobystov pokračoval v boji. Napadly ho dva stíhací Bf 109 a Chlobystov přijal manévrový boj v zatáčkách. Při prudké otočce pak vrazil do ocasních ploch jednoho z nich. Z popisu akce ale není příliš jasné, zda úmyslně či pouhým nezvládnutím manévru na poměrně těžkopádném tomahawku.
Zasáhl messerschmitt stejným, již poškozeným křídlem, to ale prudký náraz opět vydrželo a nezlomilo se. Sovětský stíhač svůj tomahawk stále dokázal udržet pod kontrolou a doletěl s ním až na základnu, kde normálně přistál na podvozek. Německá verze události není známa a dosud se nepodařilo identifikovat případné oběti těchto dvou Chlobystovových taranů.
Odolný nepřítel
Od léta 1944 se japonská města stala cílem pustošivých náletů Boeingů B-29 Superfortress. Létaly ve velkých výškách a jejich obranu zajišťovala dálkově ovládaná střeliště s 12,7mm kulomety. Pro japonské stíhače tak představovaly jen obtížně zničitelný cíl. Dne 20. srpna 1944 se nad Japonsko vydala formace B-29 od 468. bombardovací skupiny a z tamních letišť začaly poté startovat záchytné stíhačky.
Za řízení Kawasaki Ki-45 Torjú usedl i četař Šigeo Nobe (1921–1944) od 4. stíhacího pluku. Podnikl na bombardéry čelní útok, jeho palba ale na nepřítele neměla žádné účinky. Nobe proto ohlásil rádiem, že se ho pokusí zničit nárazem. Jeho palubní střelec se rozhodl s ním sdílet osud a nevyskočil. Císařská stíhačka se rychle blížila k formaci čtyřmotoráků a směřovala čelně proti vedoucímu stroji.
Náraz do superpevnosti
Nobe v poslední chvíli prudce naklonil letoun tak, že pravé křídlo zasáhlo nosnou plochu bombardéru vně levého krajního motoru. Palivové nádrže explodovaly a proměnily B-29 v ohnivou kouli. Na palubě stroje podplukovníka Roberta Clinsalese zahynulo všech 12 mužů osádky a velitelův kokršpaněl Sally. Navíc rotující trosky Nobeho Ki-45 prolétaly sevřeným boxem amerických bombardérů a ve svazu propukl zmatek. Jen těsně minuly další stroj a pak zasáhly B-29 kapitána Ornella Stauffera.
Ten se sice na poslední chvíli pokusil prudkým stoupáním blížícímu se vraku vyhnout, bylo už ale pozdě a trosky jeho „devětadvacítku“ zasáhly. Čtyřmotorový obr přešel do nekontrolovatelné vývrtky a osádka ho začala opouštět na padácích; několik členů to ale nezvládlo. Na zbylé se na zemi vrhl lynčující dav, další padli do zajetí a poté je čekala poprava. Konce války se z posádky kapitána Stauffera nakonec dočkali jen tři muži.
