Evropští kosmonauti (1): Vesmírný hrdina, DJ i opravář Luca Parmitano

První kosmonauti ESA se dostali do vesmíru díky dohodě se Spojenými státy o účasti Evropanů na programu raketoplánů. Evropská kosmická agentura pro dnes již vysloužilý stroj vyrobila řadu příslušenství a NASA místo přímé platby nabídla účast v posádkách a na některých expedicích. Započalo tak partnerství trvající dodnes. V rámci obdobné spolupráce dodává Evropa v současnosti servisní moduly pro americké lodě Orion, čímž si zajistila místo pro své kosmonauty v programu Artemis.

Národní agentury evropských zemí organizovaly lety do vesmíru na základě dvoustranných úmluv nejen s Američany, ale také se Sověty, respektive Rusy, takže někteří Evropané dostali možnost podívat se i na Mir. 

Sedm nových statečných

V březnu 1998 rozhodla ESA o zrušení samostatných národních oddílů členských zemí – Německa, Francie a Itálie – a započalo shromažďování všech aktivních evropských kosmonautů do jediné skupiny, s plánovanými 16 zástupci: po čtyřech z Francie, Itálie, Německa a ostatních států. Přechod trval až do roku 2002, ovšem zmíněný početní stav se dosud nenaplnil. Po odchodu některých členů v roce 2007 čítal oddíl dokonce jen osm kosmonautů, v současné době je jich v aktivní službě patnáct. 

Od dubna 2008 probíhal další nábor kandidátů. Z celkových 8 413 přihlášených bylo vybráno pouhých šest nových kosmonautů: Luca Parmitano a Samantha Cristoforettiová z Itálie, Alexander Gerst z Německa, Brit Timothy Peake, Dán Andreas Mogensen a Thomas Pesquet z Francie. V roce 2015 se k nim přidal ještě nováček Matthias Maurer z Německa. 

Pilotův sen

Luca Parmitano pochází z krásného sicilského města Paternò, i když sám považuje za svůj rodný kraj spíš celou oblast Katánie. Už jako malý kluk prý snil, že se jednou stane astronautem, ale stejně jako většina ostatních si myslel, že podobné mety nelze dosáhnout. Asi jako každý během dospívání se snažil zjistit, co by chtěl jednou dělat. Své představy mnohokrát měnil, ale jistá věc mu nedala spát: Přemýšlel o létání a o tom, jaká by byla práce opravdového pilota. Nakonec ho to přivedlo až k letectvu, kde se chlapecký sen pomalu měnil ve skutečnost. Jeho cesta ovšem směřovala přes řadu malých i velkých projektů.

V roce 1995 Luca dokončil Vědecké lyceum Galilea Galileiho v Katánii a pokračoval na Univerzitu Fridricha II., kde získal titul bakaláře politických věd. Vstoupil do armády a na přelomu milénia završil Vojenskou leteckou akademii. Následně zamířil na pilotní výcvik do USA a sen o létání se splnil. Mezi roky 2001 a 2009 sloužil jako pilot italského vojenského letectva, konkrétně na průzkumných bitevních strojích AMX. Postupně nalétal přes dva tisíce hodin, z toho polovinu právě na AMX. Dohromady pilotoval dvacítku armádních letadel a celkově čtyřicet různých typů strojů. 

Luca Luke Skywalker

Zlom v jeho kariéře přišel roku 2008. Parmitano se přihlásil do čtvrtého náboru kosmonautů ESA a uspěl. V polovině následujícího roku se přidal k oddílu a zahájil základní výcvik v Evropském středisku astronautů v Kolíně nad Rýnem. Oficiálně jej zakončil 22. listopadu 2010 a ještě v tomtéž roce se zařadil do posádky Expedice 36/37 na Mezinárodní vesmírnou stanici.

Na první misi se připravoval opravdu intenzivně. Výcvik kosmonauta je skutečně náročný a říká se, že pokud mu v danou chvíli nedokážete dát úplně všechno, pak v branži jednoduše ne­uspějete. Přístup k simulátorům je navíc omezený, protože slouží veškerým posádkám zařazeným do tréninku, a přidělený čas se tak musí vždy využít naplno. 

Parmitano popsal, že učit se pilotovat kosmickou loď je vzrušující a zábavné zároveň. Pro pilota jde prý asi o nejlepší způsob, jak se cítit coby skutečný Luke Skywalker z Hvězdných válek. Na svou misi, pojmenovanou Volare neboli „letět“, se Luca připravoval přes tři roky. Mnoho času strávil výcvikem robotiky, aby mohl ovládat mechanické části stanice, například robotickou paži zachytávající zásobovací lodě. Volné chvíle údajně vyplňoval především hrou na kytaru, která mu pomohla krátce zapomenout na strasti náročných tréninků.

První Ital na vycházce

Svou první misi zahájil Parmitano v květnu 2013. Jako palubní inženýr odstartoval s Rusem Fjodorem Jurčichinem a s Američankou Karen Nybergovou v Sojuzu TMA-09M. Po šestihodinovém letu úspěšně zaparkovali u ISS a rozšířili stávající tým na palubě ve složení Christopher Cassidy ze Spojených států a Rusové Pavel Vinogradov s Alexandrem Misurkinem. Expedice 36/37 tedy mohla začít. 

V jejím průběhu se odehrálo hned několik zásobovacích misí a Luca se na třech přímo podílel, když pomáhal stroje připojit ke stanici. Jednalo se o evropskou ATV Albert Einstein, japonskou HTV a soukromou nákladní loď Cygnus. Velmi významné byly rovněž výstupy do volného prostoru: Parmitano absolvoval s Chrisem Cassidym celkem dva a hned 9. července 2013 měl možnost na vlastní kůži a coby první Ital zažít, jaké to je nechat se obklopit temnotou kosmu. 

Boj o život

Mnohem výrazněji se však do dějin zapsal svým druhým výstupem o týden později, 16. července. Během práce ve vesmíru se mu začal skafandr nebezpečně plnit vodou. Vlhkost v helmě představovala běžný jev, a NASA tak situaci nejdřív vyhodnotila jako méně nebezpečnou, což znamenalo obrovskou chybu. Nakonec musel být pobyt mužů vně stanice ukončen a Parmitano bez nadsázky bojoval o život. 

Oba výstupy italského kosmonauta trvaly dohromady 7 hodin a 39 minut. V rámci své první mise na stanici se Luca zapojil do dvacítky experimentů připravených ESA, jež se týkaly mnoha oblastí – od biologie a fyziologie člověka po fyziku tekutin či vědu o materiálech. Na Zemi se s Jurčichinem a Nybergovou vrátili 11. listopadu 2013 v Sojuzu TMA-09M, po 166 dnech, 6 hodinách a 18 minutách.

Podruhé, a ještě dál

Další mise odvážného kosmonauta dostala název Beyond, tedy „ještě dál“. Přípravy byly pro Lucu opět intenzivní, i když v mnohém o něco jednodušší, protože už je dobře znal. Každopádně tentokrát se musel důkladně nachystat i na roli velitele. Věnoval se proto simulacím nejrůznějších potenciálních situací, zaměřil se na rozličné vědecké pokusy, jež měl obsluhovat – a připravoval se také na historicky první DJ set z vesmíru.

Mise Beyond začala 20. července 2019, symbolicky přesně půl století let po přistání na Měsíci. Z Bajkonuru odstartoval Sojuz MS-13 s Lucou Parmitanem, Američanem Andrewem Morganem a velitelem Alexandrem Skvorcovem mladším z Ruska. O pár hodin později zadokovali k modulu Zvezda u stanice, kde na ně již čekal zbytek Expedice 60. 

Škatulata na oběžné dráze

V rámci mise se opět uskutečnilo mnoho experimentů: například test 3D tisku tkání podobných orgánům, výzkum fyzikální interakce kapalin, hornin a mikroorganismů nebo zkouška výroby nové siliky, tedy gumové náplně do gumárenských směsí na bázi oxidu křemičitého, který nahrazuje saze. (Z uvedeného materiálu vznikají pneumatiky.) 

Před koncem výpravy se na palubě shromáždilo devět lidí, přestože běžně má posádka členů šest. Ke stanici totiž 25. září 2019 dorazil Sojuz MS-15 s dalším tříčlenným týmem, včetně Hazzá al-Mansúrího. První kosmonaut Spojených arabských emirátů však na ISS strávil pouze týden, přesněji řečeno 7 dní, 21 hodin a 2 minuty. Na Zemi se vrátil 3. října v Sojuzu MS-12 s Alexejem Ovčininem a Nickem Haguem z Expedice 60. 

Téhož dne započala i navazující Expedice 61, zaměřená hlavně na biologický výzkum, studium Země a vesmíru. Čtyři členové přešli z „šedesátky“, zbývající dvojice na stanici přiletěla ve zmíněném Sojuzu MS-15. Velení se jako první Ital v historii ujal právě Parmitano a jeho tým zahrnoval Američany Andrewa Morgana, Jessicu Meirovou a Christinu Kochovou společně s Rusy Olegem Skripočkou a Alexandrem Skvorcovem. 

Vycházkový maraton

Významný úspěch Expedice 61 představovala oprava a prodloužení životnosti unikátního alfa-magnetického spektrometru AMS-02. Na veškeré nutné výstupy se vydali Parmitano a Morgan, kteří ještě na Zemi všechny kroky důkladně nacvičili při mnoha zkouškách v obřím bazénu NBL Johnsonova střediska v texaském Houstonu. 

Během příprav přiložilo ruku k dílu i několik dalších astronautů, kteří například testovali nářadí pro chystané výstupy. K nejaktivnějším patřil Američan Chris Cassidy a jeho kanadský kolega Jeremy Hansen. Nové náčiní zkoušeli nejen v bazénu NBL, ale i v zařízení ARGOS neboli Active Response Gravity Offload System, jež bez nutnosti vody simuluje na Zemi prostředí snížené gravitace. Parmitano s Morganem nakonec kvůli náročnému zásahu absolvovali čtyři výstupy, jež byly označeny za nejtěžší od dob oprav Hubbleova teleskopu.

Jako další zajímavost zahrnovala mise ovládání robota na dálku, které se uskutečnilo 18. listopadu 2019. Parmitano úspěšně obsluhoval pojízdného robota umístěného v Nizozemí, bezchybně ho provedl přes překážky a odebral s ním vzorky – zatímco kroužil kolem rodné planety na palubě ISS rychlostí přes 28 000 km/h. Šlo o první ze série zkoušek ovládání vozítek z oběžné dráhy, přestože už v roce 2015 manipuloval Andreas Mogensen ze stanice pozemní robotickou paží. „Lucova“ operace byla však přece jen komplexnější. 

Mission possible

Z druhé cesty do vesmíru se Parmitano vrátil 6. února 2020, společně s Christinou Kochovou a Alexandrem Skvorcovem mladším. Celkově v kosmu strávil 366 dní, 23 hodin a 1 minutu. Během Expedice 61 se uskutečnilo rekordních devět výstupů, z toho Luca absolvoval čtyři. Kromě spousty práce se na palubě ISS odehrálo také mnoho zajímavých momentů, jako třeba vánoční přání v červených čepičkách nebo oslava Halloweenu v kostýmech.

TIP: Kdo poletí na Měsíc? NASA shání nové astronauty

Výzkum, který Parmitano na stanici zatím absolvoval, znamenal další krok ve snaze udržet astronauty v bezpečí při dlouhodobých misích, což tvoří nutnou podmínku pro budoucí cesty na Mars. Kromě toho došlo k rozvoji technologických znalostí, které by nám jednou měly umožnit poznávat spolu s robotickými průzkumníky Měsíc i rudou planetu – ať už z jejich oběžné dráhy, či z povrchu. K tomu všemu je potřeba rovněž souhlas a nadšení veřejnosti, k čemuž přispěl právě i nejzkušenější kosmonaut ESA: Lidem na Zemi totiž ukázal, že lety do vesmíru mohou vedle nezbytné rutiny zahrnovat také pořádnou zábavu.