Ettore Bugatti: Nejznámější automobilový sochař

Právě Ettore Bugatti bývá také často s výbušným, ambiciózním a panovačným Enzem Ferrarim srovnáván. Však si také od zaměstnanců (a dokonce i příbuzných) nechával říkat „patron“. Ettore se narodil v roce 1881 v Miláně. Nic nenasvědčovalo tomu, že by jeho dráha měla směřovat k technickým oborům. Otec byl věhlasným umělcem a designérem, jeho mladší bratr Rembrandt zase uznávaným sochařem. Také Ettore měl následovat své předky. Dokonce již začal studovat na milánské umělecké akademii, ale naštěstí pro motoristický svět včas objevil svou lásku k automobilům. 

Bylo mu teprve dvacet, když na mezinárodní automobilové výstavě v Miláně předvedl svůj první automobil. Psal se teprve rok 1901! Licenci na tento vůz prodal společnosti de Dietrich z Alsaska. Zprvu pracoval pro společnost Emil Mathis ve Štrasburku a později ještě u Gasmotorenfabrik Deutz v Kolíně v Německu, ale už v roce 1909 zatoužil po vlastní firmě. Založil ji v Molsheimu poblíž Štrasburku. 

Rychlost v srdci

Ettore nedělal nic napůl. Vrhl se do konstrukce aut plnou parou a jako všichni v té době se snažil získat slávu na závodech. Poprvé se to podařilo již v roce 1911. Současně získal od Peugeota zakázku na výrobu dětského autíčka Bébé Peugeot (Bugatti Typ 19). Bylo jich několik tisíc, víc než kterýchkoliv jiných vozů značky Bugatti v historii automobilky.

Deset let neúnavně pracoval na vývoji a v roce 1921 začal s výrobou osmiválcového závodního vozu. Měl revoluční tvar doutníku a hydraulické brzdy. O dva roky později tvar karoserie upravil, takže vůz měl křídlovitý profil a téměř zcela skrytá kola. Tento Typ 32 s velmi krátkým rozvorem překřtila konkurence na Tank. 

Bartolomeo „Meo“ Constantini s Bugatti Type 35 při Velké ceně Francie v Lyonu (1924). (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Ettore ale neměl jen závodnické ambice. Snil už od začátku první světové války o tom, že postaví nejlepší, nejluxusnější a nejelegantnější vůz. V té době se to zrovna příliš nehodilo, a tak musel odložit splnění svých snů až do roku 1926, kdy představil překrásný model Typ 35. Jeho pýchou však byl nejdražší automobil všech dob – Typ 41 Royale, který poháněl motor o objemu 12,7 l s výkonem 300 koní. Bylo vyrobeno pouhých šest kusů, z toho dva měla k dispozici Ettorova rodina. Byl úchvatný a obrovský. Rozvor náprav dosahoval 4,2 metru a mezi soškou bílého slona na chladiči a čelním sklem šlo naměřit vzdálenost přes dva metry.  

Závodní bugatky mezitím vyhrávaly na všech automobilových závodech. V nejúspěšnějších letech 1926–1927 získaly snad na tisíc vítězství. Pro Ettora ale nebyla žádná laťka dost vysoko. V roce 1931 vyhrál tendr na nový vysokorychlostní vlak pro francouzské tratě. Postavil famózní rychlovlak, který svými tvary nápadně připomíná dnešní TGV. Současně uvedl na trh i elegantní cestovní vůz Typ 57 a prodal jich přes 700 kusů. To byl ale jeho poslední velký úspěch.

Rodinný byznys

Před vypuknutím druhé světové války představil Ettore ještě vůz neobvyklých tvarů – Typ 57 SC Atlantic. Spatřil světlo světa v pouhých čtyřech exemplářích a pouze dva z nich se zachovaly. Jeden je nyní ve sbírce Ralpha Laurena, druhý se prodal v květnu 2010 za neuvěřitelných 33 milionů dolarů.

Bugatti Type 57 (Atlantic). (foto: Wikimedia Commons, Ramgeis, CC BY-SA 3.0)

V roce 1939 ještě vůz Bugatti T 57C Tank s posádkou Jean Pierre Wimille a Pierre Veyron vyhrál naposledy závod „24 hodin le Mans“ a pak přišel začátek konce slávy. O pár týdnů později Ettorův syn Jean, který se měl stát otcovým nástupcem, tragicky zahynul při automobilové nehodě, která prý měla banální důvod – Jean se podle některých pramenů při testovací jízdě vyhýbal na silnici nějakému opilci. Za tři týdny začala válka. 

Výroba ve válečných letech stála a po uzavření mírových dohod ještě dva roky trvalo, než se Ettore dohodl s francouzskou vládou, aby mu továrnu v Molsheimu vrátila. Už se ale do ní nevrátil. O pár dní později zemřel v americké vojenské nemocnici v Paříži na zápal plic ve věku 66 let. Měl za sebou kromě dlouhých let slávy na závodních polích také 7 900 výjimečných automobilů, které továrna pod jeho vedením vyrobila. Jeho mladší syn Roland se sice pokoušel produkci znovu rozjet a značku udržet, ale bylo to marné. První etapa života značky Bugatti se definitivně uzavřela.

Restartováno nadvakrát

Po čtyřiceti letech se pokusil slávu Bugatti znovu oživit Ital Romano Artioli, který koupil ochrannou známku a vystavěl novou továrnu v Campogallianu nedaleko Modeny. Chtěl tu vyrábět nové supersporty. V roce 1991 představil v Paříži na počest 110. výročí Ettorova narození supersport EB 110. Vyrobil jich asi 140, ale ukázalo se, že oživit značku Bugatti nepůjde jen tak snadno. V roce 1995 přišel bankrot a zůstal jen prototyp modelu EB 112 z dílny Giorgetta Giugiara. Do výroby už se ale nikdy nedostal.

V roce 1998 odstartovala skutečná druhá éra značky Bugatti. Koupil ji koncern Volkswagen a hned o rok později představil na jaře v Ženevě prototyp čtyřdveřového vozu EB 218, na podzim ve Frankfurtu pak supersport 18/3 Chiron. Za pár let bylo jasné, že dosud mrtvá značka znovu ožívá. Vedení mělo v plánu uvést nový model – Veyron. Má na něj nemalé požadavky: musí dosáhnout rychlosti 400 km/h, musí mít nejméně tisíc koní a zrychlit z nuly na stovku za míň než tři sekundy. 

Skutečný supersport

Výroba Veyronu odstartovala v roce 2005 a o rok později se první krasavec, vyvedený v černo-červených barvách, vydal ke svému majiteli do USA. Patrioty jistě potěší fakt, že autorem jeho designu od prvního návrhu až po konečnou verzi je Jozef Kabaň, který pochází ze Slovenska a do začátku roku 2017 vedl téměř deset let designérský tým ve Škodě Auto. 

Bugatti Chiron Super Sport z roku 2022 na autosalonu ve Washingtonu. (foto: Profimedia)

Za rok už bylo na Veyron 100 objednávek. Dostavil se konečně zase úspěch. Veyron byl představen i ve vrcholné verzi Grand Sport a návrat na špičku světové automobilové produkce byl na dosah. Model Bugatti Veyron 16.4 Super Sport překonal v roce 2010 světový rychlostní rekord sériově vyráběných vozů – 26. června dosáhl rychlosti 431 km/h. V roce 2011 už byl objednán třístý Veyron. Ve stejném roce automobilka vyrobila Veyron L´Or Blanc, vůz s porcelánovými prvky na karosérii. Jeho cena je něco přes 40 milionů korun. V dalším roce se světu předvedl Grand Sport Vitesse, roadster s výkonem 1200 koní.

V srpnu 2019 Bugatti Chiron Super Sport 300+ překonal na německém závodním okruhu rychlost 300 mil za hodinu. Na testovací trati Ehra-Lessien dosáhl závodní jezdec Andy Wallace rychlosti 304,773 mil za hodinu (přes 490 km/h).

TIP: Ve službách Říše: Proč spolupracoval Ferdinand Porsche s nacisty?

Bugatti se po dlouhé odmlce vrátila tam, kde ji chtěl mít Ettore, sebevědomý umělec, který tak miloval auta, že jim zasvětil celý svůj život. Bugatti Veyron je dnes nejdražším a nejrychlejším sériově vyráběným vozem na světě. Pokud se objeví limitovaná verze, je často prodána celá série ještě předtím, než začne výroba. Takhle si to „patron“ určitě představoval už před více než sto lety.