Elon Musk: Edison nového věku
Elon Musk je jedním z nejznámějších vynálezců posledních desetiletí. Jeho obdivovatelé jej považují za génia, ale současně za nesnesitelného arogantního tyrana. Přesto, nebo právě proto, se mu prostřednictvím jeho odvážných nápadů daří měnit svět
Psal se rok 1988 a sedmnáctiletý mladík právě vystoupil z letadla v kanadském Montrealu. Za sebou nechal nepříliš šťastné dětství a domov v jihoafrické Pretorii, který mu nikdy nepřirostl k srdci. S sebou si vezl lásku k programování, několik megalomanských nápadů, nezdolný optimismus a především touhu měnit svět.
Jak se později ukázalo, v případě Elona Muska rozhodně nezůstalo u snů. Své mnohdy bláznivé ideje totiž novodobý génius, jehož mnozí přirovnávají ke Stevu Jobsovi nebo Thomasi Edisonovi, uskutečnil a četné další zřejmě na realizaci teprve čekají. Musk dokázal jako jeden z prvních zpeněžit sílu internetu, spustil výrobu auta na elektrický pohon a pod křídly vlastní společnosti SpaceX zkonstruoval první soukromou raketu, jež úspěšně dopravila na orbitu satelit.
Komiksový hrdina
Vlastně jen naplnil touhy, které měl už coby malý kluk – jako správný komiksový hrdina se snaží zachraňovat svět a měnit jej k lepšímu. Neobvyklé je u Muska jedno: Díky zvláštní kombinaci povahových rysů nepřemýšlí nad sebevětším problémem, jako by byl neřešitelný, ale odstraňuje všechny překážky, jež mu osud při uskutečňování jeho nápadů staví do cesty.
Navíc má dostatečné charisma, aby pro své vize nadchl ty nejlepší odborníky a nějakou záhadou je přinutil pracovat dnem i nocí v téměř nelidských podmínkách. Ti, kteří pod jeho vedením něco vytvářeli, se shodnou na jednom: Musk je jako šéf i kolega nesnesitelný, jako manažer mnohdy necitelný, vyžaduje absolutní nasazení a ze svých lidí doslova sdírá kůži. Zároveň má však něco z génia a jeho senzační vize jednoduše „táhnou“.
Po vzoru dědečka
Podíváme-li se do jeho životopisu, je nabíledni, kde se tento zvláštní mix povahových vlastností vzal. Muskův dědeček z matčiny strany John Elon Haldeman pocházel z Minnesoty a byl vynikající chiropraktik. Když jej pak jednoho dne přestala Amerika bavit, přestěhoval se s manželkou do Jihoafrické republiky, kde se poté věnoval své velké vášni – létání. Elon celé dětství poslouchal matčino vyprávění o dědečkovi, který zemřel po havárii letadla, a rodinný dobrodruh se stal jeho životním vzorem.
Dcera Haldemanových, Elonova matka Maye, zase vynikala krásou a patřila k vyhledávaným modelkám. Za manžela si vzala šikovného, ale poněkud svérázného elektroinženýra. Rozuměl všemu, co se týkalo elektrotechniky, nicméně v oblasti citů už se tak dobře neorientoval.
Elon se narodil roku 1971 a rodiče mu brzy pořídili i další sourozence – bratra Kimbala a sestru Toscu. Zdánlivě bezstarostné dětství však skončilo, když bylo chlapci osm a Muskovi se rozvedli. Malý Elon žil nejprve u matky, ovšem v roce 1980 se s Kimbalem přestěhovali k otci. Mělo to své výhody: Otec měl peníze, takže mohl desetiletému synkovi koupit jeden z prvních počítačů, na němž se pak Elon učil programovat. Přesto na toto období bratři nevzpomínají rádi – zřejmě šlo do jisté míry o psychické týrání. „Jsem přesvědčen, že má otec nějakou psychickou anomálii, kterou jsme určitě s Elonem zdědili,“ uvedl později Kimbal, i když dodal: „Byla to emočně velice náročná výchova, ale udělala z nás to, čím dnes jsme.“
Chvíle vytržení
Už od útlého dětství byl Elon velmi zvídavý. Jakmile se naučil číst, doslova hltal každou knihu, která mu přišla pod ruku. Navíc si všechno téměř dokonale pamatoval a neváhal se o své poznatky dělit s ostatními, takže mu sourozenci brzy začali říkat „náš malý génius“. Mohli bychom dodat – nesnesitelný génius. Elon totiž upřímně věřil, že budou lidé rádi, když je upozorní, že něco dělají špatně nebo si něco špatně myslí. Výsledkem bylo, že si s ním nikdo nechtěl hrát.
U chlapce se pak projevovala ještě jedna zvláštnost. Čas od času se jej zmocňoval podivný stav, kdy se zahleděl do prázdna a úplně přestal vnímat okolí. Rodiče si mysleli, že špatně slyší, a tak mu nechali odstranit krční mandle. Jenže se nic nezměnilo. Jeho matka k tomu jednou poznamenala: „Dělá to dodnes. Teď už ho prostě nechám, protože vím, že vymýšlí novou raketu nebo tak něco.“
A nelze opomenout ještě jeden rys, který byl zjevný už od mládí: Muskovy vynikající obchodní a propagační schopnosti. Například když ve dvanácti letech naprogramoval svoji první hru s názvem Blastar, dotáhl celý projekt úspěšně do konce: Prodal hru místnímu magazínu za pět set dolarů, tedy ekvivalent dnešních třiceti tisíc korun.
První firma
Hned jak to bylo možné, přesídlil Musk do vysněných Spojených států a přihlásil se na University of Pennsylvania, kde mohl studovat ekonomii a věnovat se fyzice. Na vysoké škole pak získaly jeho vize jasnější obrysy. Zajímal se o solární energii i o cesty do vesmíru, nakonec však u něj zvítězila tehdejší novinka – internet.
Po škole se vrhl rovnýma nohama do byznysu: S bratrem Kimbalem založili svoji první společnost jménem Zip2, která se zabývala vytvářením elektronických databází, jež poté prodávala telekomunikačním firmám i médiím. V podstatě šlo o internetové Zlaté stránky spojené s mapami. Mladíci neměli téměř žádné peníze, to je však od jejich podnikatelského plánu neodradilo. Elon tehdy dřel dnem i nocí a do kanceláře firmy se prakticky přestěhoval. Své pozdější kolegy požádal, aby jej vždycky ráno vzbudili kopancem, aby mohl v práci pokračovat.
Zrození nového Muska
V roce 1996 se bratři s projektem Zip2 a plánem dobýt svět vydali do Kalifornie. Díky usilovné snaze a nezdolnému optimismu se jim brzy podařilo sehnat investory a rozrůstající se firma prosperovala. Musk zastával post výkonného ředitele a změnil se z nesmělého chlapce v mladého sebevědomého muže.
Zároveň se však naplno projevily i jeho další – už méně pozitivní – vlastnosti. Sám byl workoholik a obrovské nároky kladl také na svůj tým. Nutil lidi pracovat i sto hodin týdně, bez možnosti odpočinku. Říkal, že dovolenou si užijí, až společnost zkrachuje. Své manažery „týral“ především přehnaně optimistickými termíny dokončení projektů. A v neposlední řadě si při jednáních rozhodně nebral servítky a často svými drzými výroky bez mrknutí oka urážel podstatně starší kolegy.
I když se firmě Zip2 dařilo, Muskovi zároveň přinesla hořkosladké vítězství. Ještě než ji spolumajitelé v roce 1999 prodali, odvolali jej v době jeho nepřítomnosti z funkce.
Sám sobě rizikem
Na druhou stranu je třeba dodat, že Elon Musk neváhal v podnikání extrémně riskovat. Po prodeji Zip2 většinu vydělaných peněz obratem investoval do své další společnosti X.com, jež se specializovala na tehdy teprve startující internetové bankovnictví a mailové platby.
Ačkoliv projektu nikdo příliš nevěřil, o rok později už se X.com spojovala s firmou Confinity, která vytvořila platební portál PayPal. I v tomto případě Muska nakonec z čelní pozice odvolali, přesto byl podnik opět nebývale úspěšný: V červenci roku 2002 nabídla společnost eBay za PayPal 1,5 miliardy dolarů (ekvivalent dnešních 50 miliard korun) a Musk získal z prodeje asi 250 milionů dolarů (8,1 miliardy korun). Stal se z něj skutečný boháč a mohl si začít plnit své nejdivočejší sny.
Vzhůru k rudé planetě!
Když v roce 2001 přišel se svou další vizí, mnozí měli jasno: Musk se zbláznil. Mohla za to snad malárie, kterou se nakazil o rok dřív a která ho téměř zabila? Nový plán totiž zněl založit společnost pro vesmírné lety, jež by se v budoucnu podílela na misích k Marsu a později i na jeho kolonizaci. Příznačné bylo, že Musk tehdy o kosmickém průmyslu nevěděl prakticky nic.
Nenechal se však odradit a v červnu roku 2002 již zakládal firmu Space Exploration Technologies Corporation neboli SpaceX s jasnými cíli – vlastní rakety, vesmírné lodě a nakonec i výprava k rudé planetě! Zrození nosiče Falcon ovšem provázely nepředstavitelné obtíže, které Muskovi málem způsobily finanční i psychický kolaps.
Jeho kapse také nijak neprospělo, že byl současně jedním z hlavních investorů a ředitelem firmy Tesla Motors, která se zaměřuje na výrobu elektromobilů. Skandály světových automobilek s dieselovými motory byly ještě daleko a po ekologickém druhu dopravy nepanovala zdaleka taková poptávka jako dnes. Navíc udeřila finanční krize a na investice do nových technologií nikdo nepomýšlel.
Rok 2008 byl pro Muska snad nejtěžší v životě. Rozváděl se a obě jeho společnosti – Tesla i SpaceX – se ocitly v přímém ohrožení. Citově i finančně zdecimovaný vynálezce, který do nich investoval téměř celé své jmění, si najednou musel půjčovat od přátel, aby měl vůbec na výplaty zaměstnanců. Z domu, jejž přenechal manželce, se přestěhoval do jiného, který mu půjčil jistý movitý přítel. Místo soukromého tryskáče létal běžnými aerolinkami. Z piedestalu miliardáře spadl mezi obyčejné lidi. Reálně hrozilo, že o obě své firmy přijde.
Záchrana se objevila téměř v poslední minutě: 22. prosince 2008 se Musk dozvěděl, že získal zakázku NASA na dvanáct zásobovacích letů k Mezinárodní vesmírné stanici, což znamenalo finanční injekci ve výši 1,6 miliardy dolarů (dnešních téměř 44 miliard korun). Jako zázrakem se nakonec podařilo zachránit i Teslu a nejhorší rok Muskova života se zdál být konečně minulostí. Mnozí považovali za zázrak, že takový psychický nápor ustál.
Kam dál?
Teprve 44letý Musk nezahálí ani dnes a ve svých odvážných plánech pokračuje dál. Jeho poslední novinku představuje tzv. Powerwall, který nedávno představila Tesla. Jde o speciální baterie napájené ze solárních panelů, jež domácnostem i firmám zajistí energetickou soběstačnost v případě výpadku dodávek proudu. Pokud se vynález uchytí, mohlo by jeho rozšíření podle Muskových nadšených slov znamenat energetickou revoluci.
Můžeme se jen těšit, s jakou novinkou přijde excentrický génius příště. Možná se vrhne na pole umělé inteligence, kterou má již delší dobu v hledáčku. Ve hře samozřejmě zůstává i vysněné přistání na Marsu: V jednom z rozhovorů podnikatel uvedl, že by chtěl do roku 2040 vybudovat na rudé planetě kolonii minimálně pro osmdesát tisíc lidí. A jelikož jde o Elona Muska, není vyloučeno, že se mu to podaří.