Elita pod Davidovou hvězdou: Nejen Sajret Matkal střeží bezpečnost židovského státu

Jen málo armád se u spojenců i nepřátel těší tak velkému respektu jako Izraelské obranné síly (IDF), které obstály nejen v řadě válečných konfliktů, ale rovněž v menších vojenských akcích, jež provedly speciální jednotky. Ty stále představují důležitou součást pozemních, námořních i leteckých sil židovského státu a jejich seznam je skutečně dlouhý, neboť Izrael se vyznačuje poněkud nezvyklým způsobem organizace těchto útvarů. Tento článek proto nabízí jejich přehled, přestože je nutné upozornit, že vzhledem k logicky vysoké míře utajení mohou být některé informace částečně nepřesné či neúplné.

Zrození a pád jednotky 101

Historie izraelských ozbrojených sil se začala psát ještě před oficiálním založením Státu Izrael, a to ve 30. letech, kdy židovští osadníci zakládali domobrany a milice na svou ochranu před arabskými ozbrojenci. V rámci těchto složek existovaly i elitní oddíly, například takzvané Foš neboli „Polní roty“, vysoce pohyblivé týmy, které prodělaly výcvik pro vedení guerillové války a zpravodajských operací. 

Židovské ozbrojené síly fungovaly částečně ilegálně díky toleranci Britů, kteří jim obvykle v utajení poskytovali i zmíněný výcvik. Tato kooperace pokračovala a zesílila po propuknutí druhé světové války, neboť u Britů existovaly oprávněné obavy z proněmeckých postojů palestinských Arabů, kdežto od Židů se pochopitelně dal čekat rezolutní odpor proti nacistům. 

Zpravodajská služba SOE (Special Operations Executive) tedy zahájila výcvikový program, díky kterému v roce 1941 vznikla jednotka Palmach čili „Úderné roty“, která měla vést partyzánský boj za situace, že by do Palestiny dorazila německá vojska. Po vzniku Státu Izrael v roce 1948 byla do jeho nové armády zařazena i jednotka Palmach, jež se účastnila také války o nezávislost. V té sice židovský stát zvítězil, navzdory tomu však pokračovaly útoky Arabů, a proto armáda sestavila nový speciální útvar, který měl na tyto akce adekvátně odpovídat. 

Takzvaná Jechida 101 („Jednotka 101“) vznikla v roce 1953 a nikdy nečítala více než pár desítek mužů. Ti ovšem absolvovali mimořádně náročný výcvik a od velení dostali takříkajíc „volnou ruku“ z hlediska svých metod. Jednotka 101 provedla řadu úspěšných odvetných útoků proti arabským cílům, ale začala vyvolávat kontroverze, protože se podílela i na několika velmi sporných akcích. To kulminovalo v říjnu 1953, kdy zaútočila na jordánskou vesnici Kibíja na Západním břehu ovládaném tehdy Jordánskem, kde zemřelo údajně až 69 palestinských civilistů. Jednalo se o odvetu za předchozí vražedný útok na izraelské civilisty.

Legendární Sajeret Matkal

V následujícím roce proto byla Jednotka 101 rozpuštěna, ale náčelník generálního štábu Moše Dajan chápal, že zkušenosti těchto vojáků mají obrovskou cenu. Většina bývalých příslušníků jednotky tudíž přešla do tehdy nově budované 202. brigády, předchůdkyně dnešní 35. výsadkové brigády. Na tomto místě lze uvést, že na zrození izraelských výsadkových sil měla velký podíl podpora Československa, jelikož první výsadkáři židovského státu absolvovali výcvik v ČSR. 

Navzdory nesporné kvalitě a užitečnosti této brigády se ovšem záhy ukázalo, že armádě chybí specializované uskupení pro operace podobné těm, které prováděla Jednotka 101, to znamená průniky na nepřátelské území, hloubkový průzkum a útoky na hodnotné cíle. V roce 1957 tedy vznikla nová formace, která zpočátku nosila krycí označení Jednotka 262 a poté Jednotka 269, ačkoliv později vyšlo najevo, že oficiální název zní Sajeret Matkal. Její název doslova znamená „Průzkumná jednotka generálního štábu“, což naznačuje, komu je formálně podřízena, ale fakticky podléhá velení izraelské vojenské zpravodajské služby Aman. Velikostně odpovídá přibližně praporu a hlavní zdroj inspirace pro její vznik, výcvik a operační metody představuje britský útvar SAS.

Patrně nepřekvapí, že do Sajeret Matkal zamířilo mnoho veteránů Jednotky 101, ale postupně se vytvořil mimořádně náročný systém výběru a výcviku, jímž projdou opravdu jen ti nejlepší. Hlavní úkol jednotky reprezentuje hloubkový průzkum na nepřátelském území, ale vedle toho realizuje široké spektrum jiných operací včetně sabotážních a záchranných. Svou patrně první útočnou akci uskutečnila v prosinci 1968, kdy udeřila na letiště v Bejrútu, avšak celosvětovou slávu si získala v červenci 1976, když provedla operaci Thunderbolt, tedy záchranu rukojmích na letišti v ugandském Entebbe. Z dalších velkých úspěchů lze zmínit mimo jiné akci, jež se odehrála v dubnu 1988 v Tunisu a při níž byl zlikvidován předák palestinských teroristů Chalíl Ibrahim al-Wazír, známější spíše pod přezdívkou Abú Džihád.

Ekvivalent jednotek SEAL

Také historie další speciální jednotky sahá do období před vznikem státu, neboť od roku 1940 získávali Židé od Britů i výcvik v obojživelných operacích, to pro případ nutnosti bojů v okolí Suezského průplavu. V rámci jednotky Palmach z toho důvodu vznikla i „Mořská rota“ čili Palyam, byť po druhé světové válce nastala paradoxní situace, jelikož její příslušníci (podobně jako mnoho dalších Židů s britským výcvikem) přešli k vedení odboje proti Britům. Uskutečnili proto také řadu útoků na britské lodě. Posléze vstoupili do izraelského námořnictva a roku 1949 vytvořili základ útvaru Šajetet 13 („Flotila 13“), jenž se podobá americkým týmům SEAL. 

Zapojili se do několika operací během suezského konfliktu v roce 1956, takže navázali i úzkou kooperaci se zvláštními silami námořnictva Francie, jež tehdy pro Izrael ostatně reprezentovala hlavního spojence a dodavatele zbraní. Vztahy obou zemí se ovšem hodně zhoršily po šestidenní válce (1967), v níž Šajetet 13 provedla několik průzkumných a sabotážních misí. Paříž posléze uvalila na Izrael zbrojní embargo, které zasáhlo mimo jiné pět zaplacených, avšak ještě nedodaných raketových člunů třídy Sa‘ar 3, které kotvily v Cherbourgu. V prosinci 1969 se proto Šajetet 13 podílela na odvážné a poněkud groteskní operaci, při které izraelští námořníci lodě „unesli“ a dopravili do Izraele, byť pojem „únos“ je nepřesný, neboť židovskému státu již čluny formálně patřily.

Na konto Šajetet 13 dále náleží například několik operací na pobřeží Libanonu, jež vesměs cílily na funkcionáře a objekty palestinských teroristických organizací. V 80. letech se podílela také na záchraně etiopských Židů, během které provozovala v Súdánu evakuační centrum zamaskované jako potápěčské letovisko. Šajetet 13 provedla i mnoho akcí na pobřeží Pásma Gazy a útoky na lodě, které tam pašovaly zbraně. Pro úplnost je třeba dodat, že do izraelského námořnictva náleží také dvě další zvláštní jednotky, a sice útvar Snapir pro ochranu přístavů a Jaltam pro podvodní demoliční a záchranné práce.

„Ledňáček“

V roce 1974 byla založena nová izraelská speciální jednotka, která původně fungovala jako záložní tým Sajeret Matkal a vznikla z iniciativy několika jejích veteránů. Následně se ale osamostatnila a stala se součástí vzdušných sil židovského státu pod krycím jménem Jednotka 5101, ale běžně se pro ni užívá spíše jméno Šaldag („Ledňáček“). Spadá do 7. křídla pro zvláštní operace, jež sídlí na letecké základně Palmachim, která slouží také jako izraelský kosmodrom a lokace pro zkoušky balistických raket. Přičlenění jednotky Šaldag k letectvu definuje její hlavní poslání, které zahrnuje zejména právě operace na podporu vzdušných sil, tedy například vyhledávání cílů a jejich označování pro letecké údery. Vedle toho může dle potřeby zajišťovat rovněž pátrací a záchranné operace či hloubkový průzkum. 

O kvalitě „Ledňáčka“ hodně vypovídá také fakt, že kompletní výcvikový program trvá 22 měsíců, takže se jedná o vůbec nejdelší přípravu jakékoli izraelské vojenské jednotky. Vedle intenzivní padákové, zbraňové či protiteroristické přípravy se klade důraz rovněž na perfektní navigaci v neznámém terénu. Ke svým cílům se příslušníci jednotky Šaldag přesouvají nejen na padácích či na palubách helikoptér, ale někdy rovněž za pomoci terénních automobilů a čtyřkolek. „Křest ohněm“ prodělal tento útvar již v roce 1978, když se podílel na intervenci v jižním Libanonu, a následně proběhlo i mnoho dalších akcí mimo jiné na palestinských územích či v Sýrii. 

Stojí například za zmínku, že Šaldag údajně zajistil navedení leteckého úderu na syrský atomový reaktor Al Kibar v září 2007. Do letectva patří také další dva elitní útvary, oba začleněné do výše zmíněného 7. křídla pro zvláštní operace. Jednotka 5700 zajišťuje vybudování předsunutých polních letišť, kdežto Jednotka 669 se stará o záchranu sestřelených letců. Díky svému znaku obdržela přezdívku „Létající kočky“ a užívá vrtulníky CH-53D Sea Stallion a UH-60 Black Hawk.

Průzkumné jednotky Palsar

Soupis izraelských zvláštních útvarů ovšem ještě pokračuje, protože teprve nyní nastává čas na vysvětlení oné úvodní zmínky o poněkud nezvyklé organizaci. Výše popsané jsou totiž podřízeny generálnímu štábu či štábům jednotlivých složek ozbrojených sil, jenže kromě toho existuje velký počet dalších jednotek, které fungují v rámci jednotlivých brigád IDF. Obecně se pro ně užívá název Palsar, respektive akronym hebrejského pojmu Plugat Sijur, doslovně „Průzkumná rota“, což vypovídá o jejich hlavním poslání a velikosti. Každá z pětice izraelských pěších brigád má tedy vlastní jednotku Palsar, která slouží zejména pro hloubkový průzkum na bojišti. 

Podobně je tomu také ve třech tankových brigádách a dvou dělostřeleckých brigádách. Příslušníci těchto rot absolvují náročnější výcvik, jenž se zaměřuje na průniky nepřátelskými liniemi a nasazení pokročilejších zbraní a přístrojů. V poslední době ovšem probíhá reorganizace, v jejímž závěru by každá brigáda měla mít průzkumný prapor čili Gadsar (Gdud Sijur). Ten kromě průzkumné roty Palsar obsahuje také demoliční a ženijní rotu Palhan a protitankovou rotu Palnat. 

Proti partyzánům

Vedle toho byla v roce 2015 postavena i zcela nová formace, a sice 89. brigáda čili Oz, do které se začlenila trojice již existujících zvláštních útvarů. Náleží tam Jednotka 212 alias Maglan pro operace za liniemi protivníka, Jednotka 217 čili Duvdevan pro infiltrační působení a konečně Jednotka 621 alias Egoz, jejíž hlavní poslání reprezentuje boj proti partyzánům. Seznam izraelských speciálních jednotek tím ale stále ještě nekončí. Zmínku si zaslouží například tým Alpinistim (alpinisté), který působí na Golanských výšinách a specializuje se na horolezecké a lyžařské akce. Izraelská armáda má rovněž vlastní protiteroristický útvar pro záchranu rukojmích, který se nazývá Jednotka 707 či Lotar, a kromě těchto operací zabezpečuje i výcvik jiných formací.

Unikátní infiltrační metoda

Speciální jednotky obvykle používají širší spektrum zbraní než řadové vojenské síly. Výjimku nepředstavují ani ty izraelské, což se projevuje mimo jiné faktem, že se v jejich rukou běžně objevují i zbraně zahraničního původu. Základní výzbroj izraelských vojáků tvoří pistole Jericho 941 a útočné pušky řady IWI Tavor, v menší míře stále i pušky série Galil, popřípadě novější Galil ACE. Tyto typy užívají také speciální síly, ovšem jejich příslušníci často sahají i po pistolích od firem Glock či SIG Sauer, zatímco v kategorii útočných pušek dominují americké zbraně řady M4. Mezi důvody náleží fakt, že pro pušky M4 existuje nesmírně široké spektrum různých doplňků, které se u „speciálů“ zákonitě uplatní více než u běžné pěchoty. 

Pokud jde o odstřelovačské pušky, nejčastěji se používají americké M24, výrobky rakouské značky Steyr a rovněž 12,7mm anti-materiálové pušky společností Barrett a McMillan. Kromě toho se ovšem v rukou speciálních sil občas objevují i 7,62mm pušky systému Kalašnikov, to znamená zbraně AKM či různé jejich kopie. 

Užívání zbraní obvyklých u nepřítele představuje součást konceptu, jenž se označuje jako Mista‘arvim, doslova „žijící mezi Araby“. Jak si lze domyslet, jedná se o úsilí Izraelců dokonale splynout s arabským prostředím, aby tak mohli pronikat do teroristických či jiných skupin. Musejí tedy vypadat, mluvit, chovat se a dokonce mít stejný i pach jako Arabové, což vyžaduje nesmírně náročný výcvik a maskování. Výraz Mista‘arvim ovšem neoznačuje žádnou konkrétní jednotku, nýbrž postup, který se uplatňuje u různých útvarů, ačkoli existují i takové, jež se na infiltrace specializují. První týmy existovaly už v rámci organizace Palmach a poté vznikaly další, vesměs určené pro operace na palestinských územích, například již rozpuštěné útvary Šimšon, Šaked či Rimon nebo již zmíněná jednotka Duvdevan, jež funguje dodnes. Dá se předpokládat, že izraelské speciální síly této kategorie dnes představují vysoce efektivní nástroje i v probíhajícím tažení proti hnutí Hamás.