Elegantní lovec císaře Viléma: Německé stíhačky Albatros (2)

Konstruktéři Albatros Flugzeugwerke (AFW) neusnuli na vavřínech a po počátečních úspěších pokračovali ve vývoji. Tři z původních dvanácti prototypů byly během září a října 1916 testovány s křídly inspirovanými francouzskou stíhačkou Nieuport.

Předchozí část: Německé stíhačky Albatros: Elegantní lovec císaře Viléma (1)

Jednalo se o takzvané jedenapůlplošníky, kdy horní křídlo mělo mnohem větší rozměry než spodní. Spojovaly je charakteristické vzpěry ve tvaru písmene V. Tato křídla zaručovala lepší stoupavost, obratnost a také výhled směrem dolů. Stroj dostal označení Albatros D.III a piloti si jej oblíbili i pro příjemné letové vlastnosti. Trpěl však problémy při střemhlavém letu. Při něm někdy docházelo k překroucení a zborcení spodního křídla. 

Obratná, ale nebezpečná trojka 

Přes tuto nectnost objednalo velení letectva už v říjnu 1916 obrovskou sérii 400 kusů a v příštím roce ji navýšilo o dalších sto. Ani to nestačilo a společnost OAW v licenci postavila mezi dubnem a srpnem 1917 neuvěřitelných 840 Albatrosů D.III. Na frontu první z nich dorazily v prosinci 1916 a vydržely tam do konce války. Stroj začal používat i Manfred von Richthofen, který v kokpitu jednoho z těchto letounů vybojoval 24. ledna své osmnácté vítězství. Pak se mu ale během boje ve výšce 300 m zlomilo jedno křídlo, přesto dokázal nouzově přistát. 

Na jaře 1917 se válka ve vzduchu ještě zintenzivnila a vrchol přišel v dubnu. Dohoda totiž zahájila 9. dubna 1917 ofenzivu u Arrasu, pro niž Britové vyčlenili takřka 400 letounů v 25 perutích. Jejich letectvo se ale tou dobou nacházelo v hluboké krizi a albatrosy předčily všechny tehdejší královské stíhačky. Němci do oblasti přesunuli skoro všechny své stíhačky a získali tak v daném místě potřebnou převahu.

Krvavý duben

Nad frontou se rozpoutaly mimořádně tvrdé letecké boje, v nichž královští letci jednoznačně tahali za kratší konec provazu. Většinou totiž operovali za německými liniemi a velká část pilotů „sedlala“ již dost zastaralé RAF B.E. 2 nebo F.E. 2. Moderních stíhaček SE 5 měli tou dobou pomálu a ty nedokázaly vybojovat vzdušnou převahu. Britové tento měsíc pojmenovali bloody april (krvavý duben) a ztratili během něj 245 letadela 319 letců, zatímco nepřítel odepsal jen 66 letadel.

Ani takto vysoké ztráty ale Britům nezabránily plnit jejich úkoly. Královské letouny pokračovaly v podpoře pozemních jednotek, průzkumu i ve fotografických letech. Krvavý duben znamenal pro britské letectvo nejčernější měsíc celé války a Albatrosy D.III na tom nesly rozhodující podíl. Manfred von Richthofen právě na této verzi vybojoval 24 ze svých 80 vítězství. Berlín v témže měsíci zadal vývoj ještě výkonnější stíhačky, jež později získala označení Albatros D.V.

Karta se otáčí

Hlavní rozdíl představoval nový trup s eliptickým průřezem a s ještě menším čelním odporem. Měl také přepracované a o něco větší svislé ocasní plochy. Křídla zůstala stejná a moc se nedařilo omezit problém s jejich pevností. Horní křídlo konstruktéři přiblížili k trupu pro lepší výhled. Výrobci dostali objednávku na 700 kusů a první stroje se dostaly na frontu už koncem května 1917. Tam se však začátkem léta začala situace postupně měnit, protože Britové přezbrojovali na nové Soptwith Camel a RAF S.E. 5a. Francouzi zase nasazovali stále více SPADů VII a letectvo Dohody začalo posílat stíhačky nad bojiště ve větších formacích.

Dokončení: Elegantní lovec císaře Viléma: Německé stíhačky Albatros (3)

Albatrosy začaly ztrácet své nadřazené postavení, a dokonce i samotný von Richthofen označil D. V za zastaralý. Sám o té době napsal: „Boj, který se odehrává na všech frontách, se stal zatraceně vážným. Z oné radostné války, jak jsme zpočátku naši činnost nazývali, už nic nezbylo. Teď se musíme všude zoufale bránit, aby nepřátelé nevnikli do naší vlasti. Všechno je mnohem vážnější, tvrdší.“ Vývoj stíhaček Albatros však nadále pokračoval.