Dychtivá intrikánka: Císařovna Agrippina mladší doplatila na své politické hry

Agrippina mladší se narodila Germanicovi a Agrippině starší roku 15. Její otec, úspěšný vojevůdce, se u římského lidu těšil značné oblibě a lid ho uznával jako skutečného vládce Říma. To se nelíbilo císaři Tiberiovi. Podle všeobecného mínění ho proto nechal otrávit. Germanicus sice údajně na smrtelné posteli žádal svou manželku, aby nepodněcovala své příznivce k nenávisti vůči císaři, ta ale jeho žádosti nedbala. Byla přesvědčená, že právě císař dal k vraždě pokyn. A dávala mu to zřetelně najevo.

Císař se natolik obával, že by se ho ambiciózní Agrippina starší mohla pokusit svrhnout, až ji poslal do vyhnanství, kde v roce 33 zemřela vyhladověním. Tiberius také zahubil její dva starší syny Drususe a Nera. Kupodivu toho nejmladšího, známého pod jménem Caligula, ušetřil. Nakonec ho dokonce se svým vnukem Gemullem jmenoval jedním z 88 dědiců trůnu. 

Už jako malý chlapec projevoval Caligula známky manické povahy, kterou naplno ukázal, když se dostal k moci. Podle římského spisovatele a historika Suetonia „Nedovedl ovládnout svůj přirozený sklon k ukrutnosti a neřestnosti. S velikou dychtivostí se účastnil mučení a trestání těch, kteří byly odsouzeni na smrt. Za nocí, maskován parukou a dlouhým šatem, obcházel krčmy a nevěstince.“ Dokonce prý znásilnil všechny tři svoje sestry: Drusillu, Agrippinu mladší a Julii Livilli.

Tiberius je proto raději rychle provdal. Agrippina se roku 28 stala manželkou pozdějšího konzula Gnaea Domitia Ahenobarba. O devět let později mu porodila jediného syna Lucia, pozdějšího císaře Nerona.

Vláda Caliguly

V roce 37 císař Tiberius zemřel. Římané viděli jako jeho nástupce Caligulu. Kdo jiný by se měl stát císařem, než syn uctívaného a počestného vojevůdce? Nikdo nezpochybňoval jeho narušené duševní zdraví… A tak musel Gemellus chvatně ustoupit stranou. Asi neudiví, že do roka zemřel a pravděpodobně ne zcela přirozeně.

Caligula si prakticky ve všem, co dělal, počínal zvráceně. Svou oblíbenou sestru Drusillu si zvolil za milenku, ale pokračoval v incestních stycích i s Agrippinou. Drusillu také jmenoval svou dědičkou. Jenže zemřela velmi brzy a Agrippina, která si nenechala ujít žádnou příležitost, se snažila zaujmout sestřino místo po Caligulově boku. Odmítl ji a Agrippina se obrátila proti němu. Chtěla ho svrhnout a do komplotu zapojila jak svou zbývající sestru Julii, tak několik dalších osob. Její plán však ztroskotal a Caligula poslal obě sestry do vyhnanství. 

Agrippina se ale svých ambicí nevzdala. Spřádala plány a čekala na příznivý okamžik. Netrvalo to dlouho. Sotva osmnáct měsíců poté, co ji vypověděl z Říma, byl Caligula zavražděn. Psal se rok 41. Po vzrušené debatě se nakonec stal císařem padesátiletý Tiberius Claudius Drusus známý jako Claudius. A brzy poté povolal své dvě neteře z exilu zpět do Říma. 

Pád Messaliny

Po návratu do metropole si k sobě Agrippina vzala svého syna Nerona, který prozatímně žil u její švagrové Domitie Lepidy. S velkou nelibostí nesla, že se Claudius oženil s Messalinou a ta že mu později porodila syna. Šance na uchopení moci se tak rapidně rozplývaly. Její rozhodnutí zajistit pro sebe i syna co nejvíc moci to ale nezvrátilo. Rozpoutala dobře promyšlenou kampaň, která měla přivodit Messalinin pád. 

Její manžel zemřel, proto se znovu provdala za bohatého a váženého občana Gaia Passsiena Crispuse. Agrippina se díky tomu znovu vrátila mezi nejvýznamnější dámy vysoké římské společnosti. Naopak divoká, hrubá a násilnická Messalina v očích ostatních stále více klesala. Agrippinin plán nemohl zklamat: Messalina dřív nebo později spáchá něco neospravedlnitelného. A Claudius se potom obrátí k společensky přijatelnější Agrippině. To se také stalo. 

Agrippina vytrvale intrikovala a navazovala nová spojenectví s Claudiovými nejdůvěrnějšími přáteli a dvořany. Stala se milenkou strážce císařské pokladny Marca Pallase. Svorně pak šířili o Messalině nejrůznější klepy. Nakonec zašla Messalina příliš daleko a během císařovy nepřítomnosti se provdala za jiného muže. I pak ale Claudius váhal proti ní zakročit. Teprve na naléhání Pallase a dalšího z Agrippinových spojenců Narcisse, dal konečně císař pokyn, aby Messalinu usmrtili.

Teď měla Agrippina volnou cestu. Ačkoli se Claudius zapřísahal, že už se nikdy neožení, Pallas ho začal zpracovávat, aby si vyvolil právě Agrippinu. A Claudius ho nakonec poslechl, i když musel ještě překonat pár překážek. První představoval Agrippinin manžel. Ten ale příhodně zemřel velmi krátce poté, co císař vyslovil svůj záměr. Druhá potíž tkvěla v jejich příbuzenském vztahu – sňatek mezi strýcem a neteří se považoval za incest. Suetonis k tomu napsal: „Claudius nastrčil na nejbližší schůzi senátu skupinu navrhovatelů, kteří ho nutili k sňatku s ní, jako by šlo o svrchovaný zájem státu. Poté prý i ostatním má být dáno povolení k takovým příbuzenským sňatkům, které se až do té doby pokládaly za krvesmilství.“ Agrippina konečně dosáhla svého cíle. Získala moc, po které tolik bažila.

Císařovnou

Agrippina ovšem neusínala na vavřínech, a zřetelně dala najevo, že její rivalové na vlastní kůži poznají, jakou moc nyní drží v rukou. Jedním z prvních terčů se stala Lollia Paulina, třetí manželka císaře Caliguly. Vyhlášená kráska si dříve také dělala zálusk na Claudiovu přízeň. Agrippina proto obvinila Lolliu, že aby dostala Claudia za manžela, uchýlila se k černé magii. Claudius ani nezjišťoval, zda se obvinění zakládají na pravdě. Přímo v senátu prohlásil, že Lollia Paulina strojila úklady proti státu. Výsledek? Konfiskace veškerého majetku a vyhnanství. Tam si Lollia Paulina musela sama vzít život.

Další obětí Agrippininých piklů se stala Calpurnia. Nenávist si vysloužila jen tím, že Claudius jednou víceméně mimochodem vychvaloval její krásu. Calpurnia z toho vyvázla jen konfiskací majetku. Potom nechala Agrippina popravit Messalininu matku Domitii Lepidu a podobný osud připravila Messalininým nejvěrnějším služebníkům a poradcům. Kdo nebyl zabit, toho aspoň vyhnali ode dvora.   

Zároveň dohlédla na to, aby se její syn Nero oženil s Octavií, Claudiovou dcerou z manželství s Messalinou. Nevadilo, že už je dívka zasnoubená. Agrippina s obvyklou sebejistotou rozšířila klepy, že Octaviin snoubenec spí se svou vlastní sestrou. A velice brzy dosáhla toho, že mladíka doživotně vypověděli z Itálie. Jakmile se Nero zasnoubil s Octavií, začala Agrippina zpracovávat Claudia, aby adoptoval Nerona za svého syna. V tom jí opět vypomohl její věrný spojenec Pallus. Kdyby totiž Claudius zemřel, téměř jistě by na trůn usedl Britannicus, syn z císařova svazku s Messalinou. A Agrippina nemohla snést pomyšlení, že by tak snadno přišla o pracně vybojovanou moc. Dnem i nocí hučela do manžela, až konečně ustoupil a vyhověl jejímu přání.    

Nástup Nerona

Agrippinino postavení se téměř nedalo ohrozit. Navíc postupně nashromáždila obrovské jmění a do klíčových míst státního aparátu rozmístila svoje přívržence. Pak ale zjistila, že Claudius upřednostňuje místo Nerona vlastního syna Britannica. A rozhodla se manžela otrávit, alespoň podle dávných historiků. „Podívej, drahý, nechala jsem pro tebe připravit tvé nejzamilovanější jídlo,“ usmála se na něj. Císař se spokojeně krmil hříbky na másle a netušil, že je milovaná choť okořenila jedem. Tak nějak se pravděpodobně roku 54 uzavřela poslední kapitola Claudiova života. 

Ten samý rok byl Nero prohlášen císařem, i přesto, že někteří prosazovali za právoplatného dědice Britannica. Za sedmnáctiletého chlapce se samozřejmě vlády chopila Agrippina. Samozvanou regentkou zůstala i poté, co Nero dospěl. Nedokázal se vymanit z jejího vlivu. Přisoudil jí titul „císařovna“ a ona se postarala o to, aby ostatní uchazeči o trůn byli buď posláni do exilu, nebo zemřeli. Britannica si ovšem nechávala prozíravě v záloze.

Nero v takovém prostředí snad ani nemohl vyrůst v čestného muže. Vedl okatě nemravný život. Mrhal penězi a liboval si v orgiích. Zneužíval jak dívky, tak chlapce. Když si našel za milenku někdejší otrokyni Akté a začal se matce protivit, Agrippina soptila vzteky. Ke všemu mladičký císař poslal jejího důvěrníka Pallada do vyhnanství. Popuzená Agrippina údajně synovi vyhrožovala: „Když mě nebudeš poslouchat, dosadím na trůn Britannica!“ Tím ovšem zpečetila mladíkův osud. Nero se chopil iniciativy a nechal třináctiletého Britannica otrávit. Poté nechal Nero zabít i Pallanta, rozpustil Agrippininu ozbrojenou gardu, zbavil ji všech titulů a ke všemu ji vystěhoval z císařského paláce.

Rozkládací loď

Odstavit matku od moci ale Neronovi nestačilo. Podle Suetonia se ji třikrát pokusil otrávit. Ani jednou ale neuspěl, údajně protože Agrippina už léta užívala protijedy a měla imunitu. S poněkud lepším plánem přišel za Neronem propuštěnec Anicetus, velitel válečného loďstva v Misenu. Nero měl na znamení usmíření svou matku pozvat do Baie, lázeňského centra u Neapole. Agrippina pozvání poslušně přijala a vyplula za synem na své galéře.

Blízko přístavu ovšem jeden z Neronových kapitánů nastrojil nehodu. Agrippinina loď zkrátka na zpáteční cestu vyplout nemohla. Když oslavy a hýření skončily, nabídl Nero matce svou loď se vším komfortem. A právě v tom ležel zakopaný pes. Speciální konstrukce lodi měla jediný účel: změnit se v smrtící past. Agrippinino lůžko postavili pod střechu zatíženou olovem. Po odsunutí podpěr se měla zřítit, rozdrtit vše živé a loď potopit. Leč i tento plán selhal. 

TIP: Skuteční vládci Říma: Pretoriánské gardy se báli i sami císaři

Císařovnu totiž zachránila masivní konstrukce jejího lehátka. Loď se sice potopila, ale Agrippinu z vody o něco později vytáhl projíždějící rybářský člun a odvezl ji zdravou do bezpečí. Císařovnině služebnici a přítelkyni se vedlo hůř. V touze po záchraně se vydávala za císařovnu, načež ji několik námořníků z posádky lodi utlouklo pádly. O nebezpečí se mezitím dozvěděla veřejnost a pochopitelně také Nero, připravený truchlit. Teď musel hrát vabank. Nešlo vyloučit, že by Agrippina požádala o ochranu vojáky a ti ji mohli vyslyšet. Nero proto do matčiny vily poslal skupinu důstojníků. Rozkaz zněl, že živá odtud nesmí vyjít. Stalo se tak 23. března roku 59. Ambiciozní Agrippina skonala ve věku pouhých třiačtyřiceti let.