Dvoumotorový letoun English Electric Canberra (3): Dvě turbíny a tři tuny pum
Britská dvoumotorová canberra patřila k nejúspěšnějším poválečným letounům ostrovního království. Její výborné letové vlastnosti jí zajistily značné exportní úspěchy a v USA se dočkala sériové výroby pod označením Martin B-57
Svými výkony a vlastnostmi vzbudily canberry v USA nadšení a u 38. skupiny vznikl dokonce akrobatický tým pod názvem Black Knights. Na přelomu 50.–60. let se dočkaly B-57 značného rozšíření, ale zásadní zlom pro kariéru typu znamenal srpen 1964, kdy severovietnamské torpédové čluny napadly torpédoborec USS Maddox. Do oblasti se proto přesunula canberrami vyzbrojená formace, na nepřítele však zatím útočit neměla.
Předchozí části:
Rozorávat Ho Či Minovu stezku
To Vietkong takové zábrany neměl a 1. listopadu podnikl minometný přepad letiště Bien Hoa, kde shořelo pět canberr a dalších 15 utržilo poškození. Do skutečných bojových akcí zasáhly B-57 až od 19. února 1965 a cílem bombardérů se od té doby stávala hlavně Ho Či Minova stezka, po které proudily zásoby pro Vietkong ze severu. Při útocích v noci cíl nejdříve osvětlil Lockheed C-130 a pak teprve canberry zaútočily. Jejich intenzivní nasazení trvalo až do září 1969.
K setkání se severovietnamskými migy takřka nedocházelo a největší ohrožení tak představovala všudypřítomná palba ze země. Dne 4. srpna 1966 se velitelem 405. taktického stíhacího křídla stal první pokořitel zvukové bariéry a živoucí legenda amerického letectva – plukovník Charles ,,Chuck“ Yeager.
Noční dravci
Hlavní poslání jeho křídla spočívalo v bombardování a útocích na pozemní cíle, a to jak na území jižního Vietnamu proti silám Vietkongu, tak na komunistickém severu. Yeager do začátku ledna 1968 „odlétal“ celkem 127 operačních akcí. V letech 1969 a 1970 proběhla přestavba 16 starších canberr na verzi B-57G, nesoucí pod křídly podvěsy s televizním systémem pro špatné světelné podmínky.
Ty dokázaly zřetelně ukazovat terén pod letounem i v absolutní tmě. Nasazení se dočkaly od září 1970 a létaly u 13. bombardovací perutě ze základny U Bang až do začátku roku 1972. Ztráta vnikla jen jediná, když se 12. prosince 1970 jedna srazila s letounem předsunutého návodčího.
Canberry pro klokany
Moderní britský bombardér se dočkal exportu do řady dalších zemí a Austrálie a USA ho vyráběly v licenci. Tu zajišťovala společnost Government Aircraft Factory od srpna 1951 a o dva roky později převzala kusy 2. a 6. peruť RAAF. Čekala je dlouhá služba a od dubna 1967 se 2. peruť zapojila do vietnamské války. Canberry ve verzi B.Mk.20 podporovaly pozemní jednotky až do roku 1971 a o dvě tam Austrálie přišla.
Ještě intenzivněji je užívala Indie, která se stala vůbec největším zahraničním odběratelem britských canberr. První z více než stovky dodaných kusů Dillí převzalo už roku 1957 – šlo jak o bombardovací, tak o průzkumné a cvičné stroje. Když se koncem srpna 1965 rozhořel konflikt s Pákistánem o Kašmír, mělo jich indické letectvo ve stavu 72.
V duelu Indie vs. Pákistán
Dne 6. září podnikli Indové protiútok, na jejich tanky se však vrhlo pákistánské letectvo. Indové se pokusili kontrovat bombardováním nepřátelských letišť, ne však příliš úspěšně. Dne 21. září podniklo šest canberr od 16. perutě nálet na pákistánskou radarovou základnu u Bodinu, kterou těžce poškodily. Ten stejný den ale jednu canberru, vracející se z úderu na Sargodhu, dohnal pákistánský F-104 Starfighter a poslal ji k zemi.
O další čtyři přišli Indové na zemi při útocích na jejich letiště. Paradox války spočíval v tom, že canberry užívalo i pákistánské letectvo. To mělo na začátku bojů ve stavu 29 z USA pocházejících B-57, které s přídavnými nádržemi mohly v září 1965 napadnout i vzdálenou Kalkatu. Indičtí stíhači sice nárokovali několik sestřelů pákistánských bombardérů, Pákistánci ale tvrdí, že ztratili jen čtyři tyto stroje a všechny měla srazit palba ze země. USA pak na vojenské dodávky uvalily embargo, a když v prosinci 1971 vypukla další válka, měl Islámábád s provozuschopností B-57 velké potíže.
TIP: Americký Lockheed P-38 Lightning: Ďábel s vidlicovým ocasem
Ty se přesto účastnily několika akcí včetně operace Čingischán – útoku na 11 indických letišť večer 3. prosince 1971, kdy ovšem Indové většinu letounů předem ukryli do podzemních hangárů. Vzdušné síly Dillí návštěvu oplatily už v noci a při příští akci údajně ztratily dvě canberry během náletu na Chittogong. Válka trvala jen do 16. prosince 1971, ale britské dvoumotorové bombardéry létaly v obou zemích až skoro do konce století. Dlouhou kariéru měly tyto stroje i u letectva Ekvádoru, Chile, Jihoafrické republiky, Peru, Venezuely a řady dalších zemí.
