Druhohorní fosilie vyprávějí krvavý příběh o dekapitovaných mořských plazech
Fosilní výzkum ukázal, že druhohorní predátoři pravděpodobně cíleně útočili na dlouhé krky mořských plazů rodu Tanystropheus.
V druhohorních mořích žila celá řada plazů s velmi dlouhým krkem a relativně malou hlavou. Patřili mezi ně například elasmosauridi ze skupiny plesiosaurů. Dlouhý krk jim poskytoval výhodu při lovu ryb či hlavonožců vhodné velikosti. Zároveň se ale jednalo o slabé místo, které tyto mořské plazy činilo zranitelnými vůči útokům nelítostných vrcholových predátorů té doby.
Paleontologové dlouho předpokládali, že největší dravci druhohorních moří útočili na dlouhé krky mořských plazů. Konkrétní důkaz ale doposud scházel. Štěstí se nakonec usmálo na badatele německého Státního přírodopisného muzea ve Stuttgartu, kteří pátrali po stopách takového útoku v muzeálních sbírkách.
Fosilní krky mořských plazů
Paleontolog Eudald Mujal se spolu s kolegy blíže podíval na dvě fosilie mořského plaza rodu Tanystropheus. Tito mořští dravci žili na území dnešní Evropy, Asie a Severní Ameriky během období triasu, přibližně před 240 miliony let. Měřili kolem šesti metrů, přičemž polovinu jejich délky představoval dlouhý krk.
Fosilie, které měli vědci k dispozici, jsou vlastně jen neúplné krky a lebky, což samo o sobě není nikterak neobvyklé – takto staré fosilie se jen zřídka podaří nalézt kompletní. Vědci nicméně pečlivě prozkoumali konce obou fosilizovaných krků tanystrofeů a objevili na nich stopy po zubech velkého predátora. Některé z kostí byly deformované způsobem, který naznačuje, že krky nešťastných plazů byly přeťaty jediným mocným kousnutím.
Zároveň se ukázalo, že krky s hlavami už nebyly dále požírány. Fosilizovaly téměř nepoškozené, původně i se svaly a kůží. „Predátor se o uhryznuté krky očividně dál nezajímal,“ vysvětluje Eudald Mujal. „Je to sice zatím jen spekulace, ale zdá se, že tehdejší velcí oceánští predátoři neměli o krky a hlavy kořisti zájem. Tanystrofeové byli podle všeho dekapitováni, a poté se lovci soustředili na mnohem výživnější těla těchto dlouhokrkých plazů. U takto starých fosilií ale nemůžeme vyloučit ani možnost, i když méně pravděpodobnou, že jde o důsledek mrchožroutství.“
TIP: Drsný svět predátorů: Vědci vytipovali nejnebezpečnější místo v historii Země
Přestože dlouhé krky mořských plazů zřejmě představovaly jistou slabinu, neznamená to, že by šlo o slepou vývojovou větev. Dlouhokrcí tvorové se během evoluce objevili několikrát a dokázali prosperovat miliony let, uvádějí paleontologové ve studii, zveřejněné odborným časopisem Current Biology.
