Drama v nekonečném tichu: Tvrdé přistání kosmické lodi Sojuz 5 v roce 1969

Sovětský kosmonaut Boris Volynov absolvoval první start do vesmíru v roce 1969 na palubě Sojuzu 5 společně s Aleksejem Jelisejevem a Jevgenijem Chrunovem. Jejich úkolem bylo spojit se s lodí Sojuz 4, která startovala o den dříve s Vladimirem Šatalovem. Kontakt plavidel se podařil: Jelisejev a Chrunov přestoupili ve skafandrech volným prostorem na palubu Sojuzu 4, který poté s rozšířenou posádkou přistál na Zemi, zatímco „pětka“ s Volynovem zůstala na oběžné dráze a na rodnou planetu se měla vrátit až následujícího dne. 

Volynov později vzpomínal na dramatické okamžiky svého návratu: „Brzdicí raketový motor byl v chodu a loď přešla na sestupnou dráhu. Před vstupem do hustých vrstev atmosféry jsem očekával oddělení návratové kabiny od orbitálního a přístrojového úseku. Oddělil se však pouze první z nich. V průzoru jsem uviděl nehybné antény na konci panelů slunečních baterií a pochopil jsem, že přístrojový modul zůstal na místě. Informoval jsem řídící středisko, ovšem označit situaci přímo jako havárii jsem na veřejné frekvenci nesměl. Z popisu události přesto muselo být odborníkům jasné, co se děje.“

Záznamy především

Problém spočíval v tom, že návratový modul měl vstoupit do zemské atmosféry nejvíce chráněnou částí s tepelným štítem – jelikož se však přístrojový úsek neoddělil, otočila se neúplná loď o 180° a kabina vnikala do atmosféry nechráněnou stranou. Orientační a stabilizační systém závadu „pochopil“ a snažil se modul natočit správně, přístrojový úsek jej ovšem vlivem aerodynamických sil směroval do opačné polohy. Takto se kabina střídavě natáčela až do vyčerpání pohonných hmot.

S klesáním do hustějších vrstev atmosféry se návratový modul na nechráněném místě rychle zahříval. Volynovovi se dýchalo stále obtížněji, v kabině se navíc objevil kouř: Jak se později ukázalo, prohořívalo gumové těsnění vstupního otvoru. Každou chvíli tak mohlo dojít k dehermetizaci – a kosmonaut na palubě neměl skafandr! Volynov se každopádně ze všech sil snažil zachránit výsledky mise. Mimo jiné nahrával popis událostí na magnetofon. Byl si totiž vědom, že pilotované lety jsou v začátcích a získané zkušenosti budou pro konstruktéry velmi důležité. Z palubního deníku také vytrhl stránky zaznamenávající spojení se Sojuzem 4, vložil je doprostřed a pevně vše svázal. Jestliže by při návratu došlo v kabině k požáru, deník by ohořel zvnějšku, ale listy v jeho středu by se možná podařilo zachránit. 

Bez korunek, ale živý

Ve výšce 80–90 km nad zemským povrchem došlo k explozi, při níž byl přístrojový úsek kosmické lodi konečně odhozen. Návratová kabina se rychle dostala do správné polohy a začala se otáčet kolem podélné osy. Ve výšce 10 km se uvedl v činnost padákový systém, jenže při uvolnění hlavního padáku se kvůli rotaci kabiny nosné popruhy zamotaly. Pak se otáčení zastavilo a ozval se skřípot kovových úchytek popruhů. Loď se následně začala otáčet opačným směrem a tak to pokračovalo až do přistání. Důsledkem se stal poměrně tvrdý dopad: Volynov se udeřil do ramen a do zátylku takovou silou, že si zlomil korunky zubů v horní čelisti – ale zůstal na živu. Rychle otevřel vstupní otvor, neboť v lodi se již nedalo dýchat. Dovnitř se vsypal popel – zbytek těsnicí gumy – a na krytu otvoru se vytvořila „čepice“ z přetaveného kovu.

TIP: Ruský Sojuz: Pohnutá historie nesmrtelné kosmické loď

V nemocnici lékaři Volynovovi řekli: „Zůstal jsi na živu, ale takovou psychickou zátěž zatím nikdo neprodělal. Proto už nebudeš létat ani do vesmíru, ani v letadlech.“ Stal se tedy velitelem oddílu kosmonautů čekatelů, i když nakonec se do vesmíru ještě jednou vrátil v Sojuzu 21.