Dozvuky komunistického puče: Jak se stal ze Zlína Gottwaldov?

Vskutku nová éra odstartovala v Československu až rok po uchopení mocenského monopolu komunisty v únoru 1948. První pětiletka, krajské zřízení nebo zakládání JZD, to všechno bylo uváděno v život v prvních měsících roku 1949. A hned v lednu 1949 došlo k přejmenování Zlína na Gottwaldov a národního podniku Baťa na Svit. Akt přejmenování ulic, náměstí či měst přitom není v dějinách výjimečný a netýkal se jen komunismu. Jde o důležitý symbolický nástroj likvidování zavržené minulosti ve veřejném prostoru. Právě proto nebyl po takzvaném prvním dělnickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi, jehož kult právě vrcholil, přejmenován třeba Kolín, ale Zlín – globální výkladní skříň kapitalismu. 

Ve všem první 

Komunisté ovládli firemní město Zlín hned v květnu 1945 a v říjnu 1945 došlo ke znárodnění koncernu Baťa. Většina nových komunistických elit, předseda národního výboru Vilém Morýs i ředitel Baťovky Ivan Holý, však vzešla z dílen a kanceláří podniku rodiny Baťů. Shodovali se v tom, že i v poválečné éře chtějí navázat na mimořádné úspěchy zlínské produktivity a modernizace. 

Přejmenování tak zapadalo do jejich velkorysých projektů s cílem udělat ze Zlína vzorové město nového režimu. Stejně jako „za Bati“ chtěli být ve všem první, proto zde ještě před únorem 1948 stihli otevřít první podnikové jesle nebo první obytné domy, takzvané dvouletky. V létě 1948 pod záštitou Klementa Gottwalda, který byl v den volby prezidenta republiky jmenován i prvním čestným dělníkem n. p. Baťa, odstartoval I. mezinárodní motocyklový maraton zvaný šestidenní. Následně proběhl I. filmový festival pracujících a ředitel Ivan Holý oznámil výstavbu prvního televizního studia a vysílače v Evropě. 

Bez Klémy 

Únorové „vítězství lidu“ pak Morýsovi s Holým, kteří měli s pražským centrem nadstandardní vztahy i přímé letecké spojení, umožnilo realizovat i ten nejvíce ambiciózní plán. Když se v listopadu 1948 velkolepě slavily Gottwaldovy 52. narozeniny a při té příležitosti nad Zlínem zadunělo 21 dělových ran, bylo už o přejmenování města rozhodnuto, ačkoliv to prý Gottwald zprvu odmítal. Zároveň se z Baťovky stal národní podnik Svit, přičemž Ivan Holý chtěl továrnu přejmenovat hned v roce 1945, ale tehdy, ještě omezován nekomunisty, neuspěl. V anketě o názvu se sešlo údajně 2 860 návrhů, z nichž nejvíce hlasů obdržel Svit coby symbol úsvitu světlých zítřků, druhý skončil Botostroj (podle protibaťovského románu Svatopluka Turka) a mezi dalšími se objevovaly například Obuvia či OKO (Obuv každého občana). K otázce se vyjádřil i nejbližší Gottwaldův soudruh, Rudolf Slánský, který nedoporučoval žádný z dlouhých „ruských názvů (Dněprostroj atp.)“ a navrhoval Maják.

Gottwaldov se od ledna 1949 stal centrem stejnojmenného nového kraje a bylo k němu připojeno pět okolních obcí včetně Otrokovic s vizí, že bude vybudována průmyslově-sídelní aglomerace pro 120 000 obyvatel. Ne všichni však s novou skutečností souhlasili, protože cedule s nápisem Gottwaldov někdo opakovaně v připojených obcích poškozoval, takže musely být stráženy. 

Dvojí přejmenování, kterého se jeden z architektů poválečného Zlína – Vilém Morýs – nedožil, protože v prosinci 1948 zahynul při autonehodě, zakončil pompézní Týden města Gottwaldova. Do města zavítala vládní delegace vedená premiérem Antonínem Zápotockým, konaly se veselice, ohňostroje a byl položen základní kámen pomníku Klementa Gottwalda. Ten ale „své“ město nenavštívil.