Úděl Doubravčiny mladší sestry Mlady byl od počátku do konce jasný. Narodila se nejspíše někdy mezi lety 930–935 jako nejmladší dítě Boleslava I. Podobně jako Doubravka získala vzdělání v klášteře benediktinek v Řezně a byla určena pro církevní kariéru.
Předchozí část: Doubravka a Mlada: Zbožné přemyslovské dcery bratrovraha (1)
Kronikářské zprávy o Mladě jsou sice poměrně hojné, ale dost stereotypní a kusé. Kosmas o ní napsal: „… Mlada, panna zaslíbená Bohu vzdělaná ve Svatém písmu, oddaná křesťanskému náboženství, nadaná pokorou, líbezná v hovoru, štědrá příznivkyně chudých a sirotků a ozdobená veškerou poctivostí mravů. Ta se odebrala na zbožnou pouť do Říma a byla tam od apoštolského otce vlídně přijata. Pobyla tam nějaký čas a dobře se seznámila s mnišskými pravidly. Nakonec ji pan papež na radu svých kardinálů, a především proto, že chtěl přispět dobrotivou pomocí novému kostelu, vysvětil na abatyši se změněným jménem Marie a dal jí řeholi svatého Benedikta i opatskou berlu.“
„Potom nová abatyše, když dosáhla propuštění a apoštolského požehnání, aby přinesla do země české mnišskou řeholi, se i se svým přeradostným průvodem vydala zpět do drahé vlasti. Dojeli ke knížecímu hradu v Praze, kde kníže Boleslav dlouho očekávanou drahou sestru uctivě uvítal. I vezmou se za ruce a vkročí do knížecího příbytku, kde spolu usednou a dlouho vzájemně a mile rozmlouvají. Ona vypravuje svému bratru o mnohém, co hodné paměti a podivu v Římě viděla nebo slyšela. Mimoto mu odevzdala list, od apoštolského stolce pro něj určený. A hned, jak bylo nařízeno podle rozhodnutí knížete i abatyše, kostel svatého Víta jest určen pro budoucího biskupa a kostel svatého mučedníka Jiří ihned dán abatyši knížete, Marii“.
Tato zpráva se pak v různém znění objevuje i v dalších kronikářských záznamech. A všechny shodně přičítají Mladě dvojí úspěch nesmírného významu: dosáhla církevního osamostatnění Čech zřízením českého biskupství a stala se zakladatelkou prvního kláštera v Čechách.
Znamenitá diplomatka
Proč tak důležitou diplomatickou cestu do Říma svěřil český kníže právě Mladě? Cesta z Čech přes Alpy do Itálie byla tehdy značně obtížná a nebezpečná, natož pak pro mladou ženu. Mlada se do Říma vypravila zejména proto, že mohla lépe než kdokoliv jiný dosáhnout cíle, o který šlo jejímu otci, tedy církevního osamostatnění Čech zřízením pražského biskupství. Nesmíme zapomínat, že na Boleslavovi lpěla těžká vina bratrovraždy, která jej obzvláště v očích církve značně poskvrňovala. Jeho vlastní dcera, která zasvětila svůj život Bohu, aby tento těžký hřích odčinila, tak dala Římu nejspolehlivější záruku, že v Čechách vládne křesťanský duch.
Úspěch Mladiny cesty do Říma, v letech 965–967 nebo 974–976, ukazuje, že volba byla správná. Dcera knížete se osvědčila jako znamenitá diplomatka a z toho co víme, lze usuzovat, že měla také výborné vzdělání, neboť k jednání byla nutná dobré znalost latiny a výmluvnost.
Abatyše kláštera sv. Jiří
Po návratu do Prahy se stala Mlada-Marie abatyší v klášteře sv. Jiří. O jejím působení ve funkci abatyše prvního ženského kláštera v Čechách ale nemáme žádné podrobnější zprávy. Nezbývá než se spokojit s tvrzením, že klášter založila, opatřila mu vše potřebné a řídila jej. Na svou dobu se jednalo o mimořádný kulturní a sociální čin. Kulturní proto, že kláštery v raném středověku byly centrem vzdělanosti a střediskem výtvarného, literárního i hudebního umění, a sociálním proto, že poskytovaly útočiště neprovdaným dívkám i ženám pronásledovaným osudem.
TIP: Raději řeholnicí, než císařovnou: Proč oblékla Anežka církevní roucho?
Ctihodná Marie-Mlada řídila klášter až do své smrti (994). Klášter pak plnil své poslání po celý středověk, přestál i husitské bouře a až roku 1782 se stal obětí josefínských reforem. Řádové sestry Mladu od počátku uctívaly jako světici a později byla prohlášena za blahoslavenou. Její ostatky jsou uloženy ve svatojiřském klášteře.
