Ve vesmíru k přímým srážkám hvězd dochází, ovšem velmi zřídka. Člověk by snadno mohl nabýt dojmu, že ideální příležitost představují kolize galaxií, kdy se celé hvězdné ostrovy navzájem prostoupí. Stálice jsou však malé – tedy ve srovnání s obřími vzdálenostmi, které je dělí. Jejich přímé fyzické srážky jsou proto i při kolizích galaxií velmi výjimečné, až vyloučené.
Pokud se hvězdy těsně potkávají, mohou si obvykle vyměňovat energii gravitačním působením; ale mají-li dostatek energie k sobě přiletět, mají jí dost i k tomu, aby se opět vzdálily. Musel by existovat nějaký agens, který by přebytečnou energii systému dvou stálic rozptýlil.
TIP: Kdyby se Jupiter a Saturn srazily, vznikla by nová planeta?
Srážky jsou častější v případě těsných dvojhvězd, pokud se například jedna z nich v důsledku vývoje rozepne a druhá se pohybuje v její obálce. V důsledku tření v obálce se pak mohou stálice po nějaké době opravdu srazit. Energie se může vyzářit i gravitačními vlnami. Snad jen dvojice bílých trpaslíků by měla dostatek času, aby se splynutí dočkala. Je přitom možné, že popsaným způsobem vzniká podstatná část supernov typu Ia.
