Dlouhá cesta staré dámy: Bitevní loď Jeho Veličenstva Warspite (2)

Když skončila Velká válka, putovala většina britských bitevních lodí do šrotu, avšak obrněnců třídy Queen Elisabeth se to netýkalo. Dál tvořily jádro loďstva, a proto dostávaly to nejlepší, co mohla britská technika nabídnout.

Předchozí část: Dlouhá cesta staré dámy: Bitevní loď Jeho Veličenstva Warspite (1)

Na Warspite se už v roce 1918 objevily plošiny pro start letadel a krátce poté nový, mnohem přesnější dálkoměr pro řízení dělostřelecké palby. V roce 1924 Warspite coby součást 2. bitevní eskadry zatloukla pomyslný zlatý hřeb námořní přehlídky ve Spitheadu a krátce poté zamířila do doků. Během dvouletých úprav dostal trup širší protitorpédovou obšívku, muniční komory nově chránily prostory naplněné vodou a na palubě se objevily 102mm protiletadlové kanony, které si vyžádaly instalaci samostatného stanoviště řízení palby. Změnila se i základní silueta lodi, když dva komíny nahradil jen jeden. 

Série přestaveb 

K další přestavbě, která daňové poplatníky vyšla na takřka stejnou částku jako samotná stavba lodi, došlo v letech 1931–1937. Zásadní změny se týkaly dokonce i kostry trupu a úložišť strojů. To proto, že dva tucty původních kotelen nahradilo šest nových a k nim Warspite dostala také výkonnější parní turbíny. Dělové věže putovaly zpět k výrobci, který zvýšil elevaci z 20 na 30º, což s novými typy granátů zvětšilo dostřel až na téměř 30 km. Stará řídící věž se přesunula na záď, aby v případě nouze posloužila jako záložní, a na jejím místě vyrostla zbrusu nová nástavba.

Čtyři přední děla pomocné výzbroje, která se beztak dala použít jen při nízké rychlosti a na klidném moři šla pryč, a naopak kolem můstku přibyla další protiletadlová výzbroj; tentokrát v podobě 40mm automatických kanonů. Současně loď dostala dva jeřáby pro spouštění a zdvih průzkumných letounů. Poslední úpravou se pak stalo odstranění podhladinových torpédometů. Všechny meziválečné úpravy doprovázelo mírné zvyšování výtlaku, takže přes vyšší výkon strojů rychlost Warspite z roku 1937 oproti Warspite z roku 1915 klesla o 1,7 uzlu (3 km/h).

Úspěchy u Narviku 

Po úpravách převzal velení kapitán Victor Crutchley (později známý z pacifického bojiště) a Warspite posílila řady Středomořské floty. Když se velení ve Středomoří v červnu 1939 ujal viceadmirál Andrew Cunningham, Warspite reprezentovala impérium při jednáních s tureckou vládou v Istanbulu a po vypuknutí války se vrátila k Domácí flotě. Prvním úkolem byl doprovod konvoje HX-9 z Kanady do Liverpoolu. Během plavby však Crutchley dostal rozkaz, aby se připojil ke skupině kolem letadlové lodě Furiuos a pátral po německých korzárech Deutschland a Admiral Graf Spee.

V prosinci 1939 se Warspite vrátila domů a v dubnu 1940 nastala její první velká chvíle. Během německé invaze do Norska sice Kriegsmarine pomohla Wehrmachtu k obsazení strategického přístavu Narvik, ovšem zaplatila za to vysokou cenu. V první bitvě torpédoborců přišla německá strana o dvě jednotky a za tři dny se před Narvikem objevily mohutné posily v čele s Warspite a Furious.

Boj se prakticky rovnal popravě. Nejdřív zaúřadovala letadla, která potopila ponorku U-64. Pak se dala do práce těžká děla Warspite, zničila torpédoborec Erich Koellner a dva další poškodila. V další fázi boje Warspite umlčela pobřežní baterie a o zbytek se postaraly britské torpédoborce. Kriegsmarine u Narviku odepsala celkem deset torpédoborců, což činilo polovinu stavu tohoto typu plavidel. Na zpáteční cestě Warspite unikla torpédům z ponorek U-46 a U-48 a po několika dnech Crutchleyho vystřídal kapitán Douglas Fisher.

Proti Italům 

Když v červnu 1940 vstoupila do války Itálie, Warspite se vrátila do Středozemního moře. Už 9. července se s bitevní lodí Malaya u mysu Punta Stilo dostala do přestřelky s italským svazem a jedna salva z Warspite se „ujala“ na pancíři bitevní lodi Giulio Cesare. Rychlost italské lodi klesla, ale Britové nemohli příznivou situaci využít kvůli blízkosti nepřátelských leteckých základen.

Další významná akce se odehrála až během listopadu: operace Judgement spočívala v leteckém přepadu přístavu Tarent 21 bombardéry z letadlové lodi Illustrious, které na dlouhou dobu zneškodnily čtyři italské bitevní lodě. Warspite se akce zúčastnila jako součást krycího svazu. Díky úspěšnému útoku mělo Královské námořnictvo ve Středomoří v příštích měsících volné ruce a Warspite mohla pohodlně ostřelovat jak Bardíji v severní Africe, tak Valonu v Albánii.