Dinosauří pěvci: Obrnění pinakosauři se zřejmě projevovali podobně jako ptáci

Pinacosaurus grangeri byl středně velký ankylosaurus – obrněný býložravý dinosarus, vyzbrojený těžkým kylem na konci ocasu. Nešlo o žádného drobečka – mohl vážit kolem dvou tun a dosahoval délky až pěti metrů. Žil na území dnešního Mongolska a Číny na konci období křídy, přibližně před 84 až 72 miliony let. Jak ukazuje nedávný výzkum publikovaný v recenzovaném vědeckém časopisu Communications Biology, ač se Pinacosaurus grangeri svým vzhledem ptákům rozhodně nepodobal, v některých ohledech byl ptákům nečekaně blízký.

Junki Yoshida z Muzea Univerzity Hokkaido a jeho kolegové prostudovali velmi vzácný nález hrtanu pinakosaura a dospěli k závěru, že hlasové projevy těchto prehistorických tvorů se mohly podobat projevům dnešních ptáků.

Unikátní nález hrtanu

Fosilie hrtanů se nacházejí jen zcela výjimečně, jde totiž o velmi křehké struktury, které obvykle nevydrží proces fosilizace. V případě nálezu u pinakosaura se paleontologové nejprve domnívali, že jde jinou část krku jiného neptačího dinosaura. Pravdu odhalila až detailní analýza nalezené fosilie. Podle vědců jde o o nejstarší nalezenou fosilii hrtanu na světě.

Hrtanové chrupavky Pinacosaurus grangeri – krikoidní (fialová), arytenoidní (zelená) a ceratobranchiální (modrá). (ilustrace: Communications Biology, Tatsuya Shinmura, CC BY 4.0)

Hrtan Pinacosaurus grangeri se podle paleontologů podobá syrinxu – zpěvnému ústrojí ptáků a jakési ptačí obdobě hlasivek savců. Badatelé připodobňují tento dinosauří hrtan k syrinxu pěvců a papoušků. Vzhledem ke stavbě hrtanu a také velikosti těchto zvířat se podle Yoshidy pinakosauři nejspíš projevovali „velmi hlasitě a explozivně“.

TIP: Ocas nově objeveného ankylosaura Stegourose připomíná válečný kyj Aztéků

Podle vědců je docela dobře možné, že pinakosauři používali své hlasy velmi podobně jako moderní ptáci, tedy při namlouvacích rituálech, komunikaci s mláďaty a při obraně před narušiteli svého teritoria či varování před predátory. Tento výzkum opět ukazuje, že naše představy o druhohorách, zejména o jejich druhé polovině, bývají poněkud zkreslené. Místo „kvákajících“ tropických lesů a kapradin mohlo jít o svět listnatých hvozdů, v nichž se překřikovali gigantičtí „papoušci.“