Děti zrazené církví: Hrůzy sexuálního zneužívání dětí kněžími

Rozsah obžaloby v současnosti největšího skandálu římskokatolické církve je obrovský. Obviněním čelí třináct kněží, přičemž čtrnáctý se již přiznal k prohřeškům, mezi nimiž nechybělo ani znásilnění, a byl odsouzen k deseti letům za mřížemi. Pravděpodobný vůdce násilníků, italský kněz Nicola Corradi, je v domácím vězení a čeká na soud. 

Během své desítky let dlouhé kariéry působil na dvou kontinentech. Jeho zatčení v roce 2016 proto okamžitě vyvolalo otázku, zda o jeho zneužívání dětí církev celou dobu věděla. A podle vyšetřování Washington Postu, jehož lidé měli přístup k soudním záznamům, kostelním dokumentům a soukromé korespondenci, tomu tak skutečně bylo. 

Hra na tajemství

O kruhu sexuálních predátorů, v jehož středu Corradi stál, byli již v době jeho působení informováni vysocí představitelé církve, a dokonce i papež František. „Chtěla bych, aby sem papež přišel a vysvětlil mi, jak o něčem takovém mohli vědět, aniž by proti tomu cokoliv podnikli,“ prohlásila 24letá dívka pomocí znakové řeči, zatímco se jí ruce třásly vztekem. Ona a její 22letý bratr patří k minimálně čtrnácti žákům dnes již zavřené argentinské pobočky institutu Antonio Provolo, kteří se stali obětí zneužívání. 

Naprosto bezbranné, hluché děti pocházely obvykle z chudých rodin, jež věřily ve vznešenost křesťanského kříže. Podle žalobců však ratolesti v jeho stínu čelily osahávání, znásilňování, svazování, a v jednom případě dokonce musely nosit plenky, aby zakryly krvácení z konečníku. Jejich postižení je přitom po celou dobu omezovalo a bránilo jim vykřičet do světa, jak strašně se s nimi zachází. Pokud se mezi sebou děti ve škole pokoušely komunikovat, okamžitě je bili. Jedno z mála gest, jimiž kněží ke svým obětem promlouvali, byl ukazováček přiložený k ústům požadující mlčení. 

Učebnicový případ

„Představovali dokonalé oběti,“ tvrdí hlavní žalobce případu Gustavo Stroppiana. „A pravděpodobně nikoliv jediné.“ Třiaosmdesátiletý Corradi zůstává v domácím vězení a bude se zpovídat ze sexuálního obtěžování v Itálii i na sesterské škole v Argentině, kde pracoval mezi roky 1970 a 1994. Z výpovědí jeho žáků plyne, že děti zneužíval minimálně posledních padesát let. Spolu s dalšími obviněnými přitom patří k malé katolické kongregaci Společenství Panny Marie pro výchovu neslyšících, jež podléhá přímo Vatikánu. 

Italské oběti začaly bít na poplach již v roce 2008, nicméně církev na jejich volání nereagovala a zasáhnout nakonec musela až policie na opačné straně planety: Argentinci Corradiho uvěznili a zároveň na případ upozornili celý svět. Ačkoliv jsou však obvinění ze sexuálního zneužívání extrémně závažná, argentinská církev s žalobci plně nespolupracuje. Sám Corradi se k případu odmítl vyjádřit a situaci nekomentuje ani Vatikán. Podle Anne Barrettové Doylové, spoluzakladatelky stránky BishopAccountability.org, která pomáhá zneužívaným dětem, je daný případ zcela učebnicový: „Církev děti zradila, papež to ignoroval a na záchranu musela přispěchat až policie.“

Řetězová reakce

Podobně jako děti v Argentině, také žáci institutu Antonio Provolo v italské Veroně o zneužívání dlouhé roky mlčeli. Jakmile se však pravda začala drát na povrch, snažili se na problém upozornit všemožnými prostředky. Jako první se rozhodl „promluvit“ Dario Laiti. Jeho příklad brzy inspiroval tucet dalších bývalých žáků, kteří se znakovou řečí dělili o hrůzné zážitky. Patřila k nim také Alda Franchettová, jíž se ve třinácti letech povedlo ze školy utéct. Když ovšem o zneužívání řekla rodičům, nevěřili jí a odvedli ji do ústavu zpátky. 

Místnímu biskupovi napsaly oběti už roku 2008, brzy nato předaly diecézi seznam obviněných kněží a náboženských činitelů. V roce 2011 tento výčet hříšníků doputoval do Vatikánu a o čtyři roky později se dostal do rukou papeži. Na to, aby násilníky popohnali před soud, bylo sice již pozdě – ale odhalenou pravdou chtěli poškození přivést ke zodpovědnosti alespoň církev. 

Hrůzná obvinění

Když se o případ začaly zajímat italské noviny, patnáct bývalých zneužívaných žáků podepsalo přísežná prohlášení, v nichž popisovali akty sodomie, nucené masturbace a další formy zneužívání. Ukázali prstem na 24 kněží, včetně Corradiho. Biskup Giuseppe Zenti, který byl následně nucen svolat tiskovou konferenci, však jejich tvrzení veřejně odmítl s tím, že jde o lži a výmysly. Zneužívaní na něj proto podali žalobu za pomluvu. 

Případu si nakonec všiml i Vatikán a Zentiho požádal, aby se problému věnoval pečlivěji. Diecéze proto povolala k vyšetřování bývalého soudce Maria Sanniteho, jenž měl jako přímý zástupce Svaté stolice odeslat svá zjištění Kongregaci pro nauku víry. Po rozhovorech s někdejšími žáky přitom potvrdil, že jsou jejich děsivá obvinění v drtivé většině pravdivá. 

Gay, který si vymýšlí

V hlášení, jež poslal Vatikánu, však zpochybnil svědectví Gianniho Bisoliho. Vyšetřovateli se jeho tvrzení zdála přehnaná, protože uvedl nejméně třicet osob. Podle Sanniteho ovlivnily jeho výpověď pozdější homosexuální zkušenosti v dospělosti. Navíc jako jednoho z násilníků označil i biskupa Giuseppeho Carrara, který vedl veronskou diecézi v 60. a 70. letech a jehož vynikající pověst mu zajistila brzkou posmrtnou kanonizaci. 

Na základě vyšetřování byl nakonec obviněn pouze kněz Eligio Piccoli a církevní soud mu přikázal život v modlitbách a odloučení od nezletilých. Tři další násilníci dostali napomenutí. Oficiální představitelé církve ve Veroně přiznali, že obvinění proti Corradimu hlouběji nezkoumali kvůli Bisoliho podezřelé výpovědi. „Mysleli jsme, že není věrohodná,“ prohlásil monsignor Giampietro Mazzoni. „V tomto případě jsme však zřejmě udělali chybu, vzhledem k tomu, co se později stalo v Argentině.“ 

Pomoc nepřichází

Podle právníka zneužívaných Tacchiho Venturiho se Vatikán dopustil logického rozporu: Uznal sice, že Bisoliho znásilňovali, ale přitom nepátral po viníkovi. „Pokud připustíte, že došlo k prohřešku, tak přece jdete a začnete vyšetřovat,“ myslí si. 

Oběti obtěžování v Itálii věřily, že případ může správným směrem popohnat jedině papež František, který při svém jmenování v roce 2013 mimo jiné prohlásil, že se zaměří také na posílení ochrany dětí. Zneužívaní žáci mu proto napsali dopis, zůstal ovšem bez odezvy. V následujícím roce se na problém pokusili upozornit znovu, ale se stejným výsledkem. 

Setkání s papežem

V říjnu roku 2015 se tedy vydali na cestu do Vatikánu právě v den, kdy měl František vést mši na náměstí Sv. Petra. Doufali, že jej tam nepropásnou. Jejich plán nakonec vyšel a papež k sobě pozval dvě z obětí zneužívání ve Veroně – Paolu Lodi Rizziniovou a Giuseppeho Consiglia, který se dokonce pod tíhou utrpení pokusil o sebevraždu. Rizziniová promluvila jako první: „Giuseppe čelil sexuálnímu obtěžování a má pro vás dopis od všech ostatních nešťastníků.“ Nato jmenovaný předal papeži obálku se seznamem násilníků, v němž byli zdůrazněni ti dosud žijící – a nechyběl mezi nimi ani Corradi. Předání dokonce zdokumentoval vatikánský fotograf. 

Rizziniová s Consigliem vzpomínají, že Svatý otec obálku podal svému zástupci, aniž by ji otevřel. Ze snímků se pak můžeme dozvědět, že oběma přítomným požehnal. Než odešel, údajně k nim pronesl: „Modlete se za mě.“ Podle lidí zapojených do vyšetřování skandálu však ani tato návštěva nevedla k bližšímu přezkoumání případu. 

Bojíme se svědčit

Jeho jméno přitom zjevně nepadlo poprvé. Koncem 60. let byli z veronského institutu Provolo vyloučeni dva kněží pro „morální nedostatečnost“ a Corradiho následně v roce 1970 převeleli do Argentiny. Nejprve učil na pobočce institutu v provinčním městě La Plata, asi hodinu jízdy od Buenos Aires. V návaznosti na odhalené zneužívání v roce 2016 zahájila tamní policie vyšetřování a narazila na stopy sexuálního násilí sahající až do 80. let. Stála za ním pětice mužů, mezi nimi i Corradi a další italský klerik, Elisio Pirmati. Jeho jméno přitom rovněž figurovalo na seznamu, který veronští studenti předali papeži. Dotyčný nyní žije v Itálii, Washington Postu se s ním však nepodařilo spojit. 

Dnes čtyřicetiletý Lisandro Borelli nastoupil do institutu v La Plata roku 1989, poté co ohluchl vinou domácího násilí. Z jeho výpovědi vyplynulo, že si ho Corradi během lekcí bral na koleno a osahával mu genitálie. Nezřídka mu také strkal prst do pusy, čímž se jej údajně pokoušel naučit správně artikulovat. Bývalý žák vzpomínal i na kruté tresty: Jednou prý strávil dva dny zamčený v kleci a bez jídla. Kdysi rovněž přistihl jiného kněze při znásilňování svého spolubydlícího, načež jej v rámci zastrašování shodili ze schodů. „Když jsme zjistili, že se podobné věci děly už v Itálii, zaskočilo nás to,“ vzpomíná Borelli. „Zajímalo by mě, jaká situace panovala v dalších školách Provolo…“ 

Modrý náklaďák

V roce 1994 dostal Corradi za úkol vybudovat na západě Argentiny nový institut. Tamní cihlová škola za vysokými zdmi fungovala jako internátní zařízení pro tucty hluchých dětí. Své brány otevřela v roce 1998 a Corradi se stal jejím duchovním ředitelem. K jeho místním obětem patřil tehdy sedmiletý chlapec, dnes velmi plachý dospělý muž, který odmítl vystoupit z anonymity. 

Vzpomínal však na pocity zmatenosti, když jej kněz při prvním setkání lákal k sobě do ložnice, kde ho začal svlékat. A pak na prudkou bolest, kterou zakusil při znásilnění. Když bylo hotovo, dal mu Corradi hračku – malý modrý náklaďák. „Nedokázal jsem se mu podívat do očí,“ vypráví mladík, „bál jsem se ho. Bylo mi z něj zle.“ Pak dodal, že jej Corradi pravidelně znásilňoval následujících pět let. Během svého utrpení prý chlapec upíral zrak k sošce Panny Marie držící jezulátko, jež stála nedaleko postele. Kněz údajně při znásilňování také často mluvil, ale on ho neslyšel. 

Odvaha jednat

Nejhorší případy zneužívání se podle žalobců odehrály mezi roky 2004 a 2009. Tou dobou ještě současný papež František sloužil coby kardinál Bergoglio v Buenos Aires. Nicméně v roce 2013, když k němu zamířil dopis s voláním o pomoc, byl již hlavou katolické církve – a k posledním známým Corradiho prohřeškům došlo právě v uvedeném roce. Obžalovaný tehdy údajně šířil dětskou pornografii a zajišťoval přístup k malým obětem i dalším násilníkům. K deliktům docházelo také v letech 2015 a 2016, zatímco nezájem církve umožnil těmto netvorům setrvat v přítomnosti dětí. 

Se situací pohnula až bývalá žákyně školy, jež se obrátila na policii. Štíhlá 27letá žena, která si rovněž přála zůstat v anonymitě, tvrdila, že ji znásilnil agresivní kněz sloužící pod Corradim. Během výslechů pak prozradila, že mnoho let přemýšlela o sebevraždě, a dokonce napsala rodičům dopis na rozloučenou. „Cítila jsem se jako voda, jako bych nebyla nic,“ vysvětlila znakovou řečí v kanceláři svého právníka. K tomu, aby se obrátila na policii, ji přiměl její přítel. V listopadu 2016 proto v centru pro postižené požádala o tlumočníka znakové řeči a spolu se vydali za argentinským senátorem, který následně uvedl věci do pohybu. 

Církev mlčí

Na základě jejího svědectví vtrhli žalobci do školy a objevili tam dětskou pornografii i Corradiho korespondenci s dalším pedofilem z řad církevních hodnostářů. Jeden z jejich dopisů se četl před soudem a Corradiho přítel v něm uvedl: „Co víc si můžeš přát než hluchoněmého?“ Jorge Bordon, Corradiho řidič, se loni přiznal k jedenácti případům zneužívání. 

Podle reverenda Alberta Germána Bochateyho, jehož papež pověřil dohledem nad školami Provolo zasaženými skandálem, však kněz nepochybuje o své nevinně. „Byl zcela zdrcený,“ vzpomíná Bochatey, který obžalovaného viděl naposledy před dvěma měsíci. „Ta škola představovala jeho dítě.“ Po uzavření institutu svěřil Vatikán vnitřní vyšetřování dvěma kněžím. S argentinskými žalobci se ovšem církev odmítla o dosavadní poznatky podělit. Bochatey tvrdí, že před policisty nic nezamlčuje, pouze je odkázal na Vatikán a jeho instituce. Svatý stolec obratem uvedl, že žádnou žádost neobdržel.

Příliš to nafukujete!

Bochatey se také nechal slyšet, že podle něj žalobci a právníci obětí kauzu záměrně zveličili. „Myslíme si, že za skandálem stojí svobodní zednáři. Nedokážeme totiž pochopit, jak je možné, že jsou obvinění tak přímá a závažná. Oni se ten případ snaží nafouknout, jako by se v institutu odehrálo čtyřicet nebo padesát případů zneužití, zatímco ve skutečnosti je jich jen něco málo přes deset,“ dodal Bochatey.

„Mluvil jsem s mnoha rodiči, kteří tvrdili, že jsou jejich děti šťastné. Nechtěli, aby škola skončila zavřená. Řekl bych, že se tam něco stalo, ale nebylo to tak, jak popisují žalobci,“ vysvětlil kněz a dodal, že byl třeba jeden z učitelů příliš přísný… Církev musela školu nejen zavřít, ale také prodat pozemek, na němž stojí. „Za svou chybu platíme opravdu draze,“ uzavřel Bochatey.