Dědit tělesné znaky je normální. U červů se ale dědí i naučené chování!
Varování před patogenními bakteriemi se mezi některými druhy červů dědí po generace
Dědičnost je úplným základem biologie. Rodiče mají nějaké znaky a jejich potomci je pak dědí. Američtí odborníci ale přišli na to, že u oblíbených modelových červů háďátek obecných (Caenorhabditis elegans) se může dědit i naučené chování. A takové chování přechází až do čtyř generací potomků.
Vědci nejprve naučili háďátka, že si mají dávat pozor na patogenní bakterie pseudomonády, protože kontakt s nimi není právě příjemná zkušenost. V přirozeném prostředí se háďátka setkávají s mnoha různými typy bakterií. Některé z nich jsou vítaným zdrojem potravy a jiné jsou zase pro háďátka nebezpečné, jako právě pseudomonády.
TIP: Mají i háďátka svobodnou vůli? Nejspíš ano!
Experimenty s háďátky ukázaly, že když bakterie pseudomonády takové háďátko infikují a háďátko se pak ještě může rozmnožit, předá svým potomkům informaci, že se těmto bakteriím mají vyhýbat. Nejde přitom o dědičnost ve formě DNA, ale o takzvanou epigenetickou dědičnost, při níž se informace mezi generacemi přenáší jiným způsobem.
V tomto případě jde o předání instrukcí v podobě „značek“ na DNA, které říkají, jaké geny se mají aktivovat s větším úsilím. Výsledkem je, že se potomci háďátka se špatnou zkušeností vyhýbají problematickým bakteriím.
