Dávné „taneční parkety“ v Andách zřejmě sloužily k uctívání bohů bouřek
Průzkum rituální taneční plochy vysoko v peruánských Andách přinesl pozoruhodného objev. Dávný „taneční parket“ nejspíš sloužil k napodobování zvuků hromů.
Dlouho předtím, než se v Americe objevili první Evropané, oddávali se dávní obyvatelé peruánských And záhadným rituálům. Využívali k nim „taneční parkety,“ pečlivě vybudované plochy, které podle všeho při rituálních tancích pod nohama tanečníků vydávaly hluboké dunivé zvuky.
Jednu takovou ozvučenou rituální plochu v Andách nedávno prozkoumal archeolog Kevin Lane z Univerzity Buenos Aires a dospěl k tomu, že tyto taneční plochy byly postaveny tak, aby při dupání napodobovaly zvuky hromu. Podle Lanea to zřejmě bylo součástí uctívání božstev hromů a blesků. Výsledky výzkumu přinesl odborný časopis Journal of Anthropological Archaeology.
Hromový buben
Lane a další archeologové tuto plochu objevili na vysokohorské archeologické lokalitě Viejo Sangayaico, která se nalézá v nadmořské výšce kolem 3 600 metrů. Ukázalo se, že má velmi promyšleně zpracovaný povrch, který tvoří různé typy půdy, jílu, popela a obsahuje také trus lam.
Jak zmiňuje Lane, tento speciální povrch dokáže absorbovat velké nárazy a zároveň při dupání vytváří hluboký zvuk podobný bubnu. Podle archeologa je to vlastně velký buben vytvořený na zemi. Vědci to samozřejmě vyzkoušeli a důkladně si na rituální ploše zaskákali a zatančili.
Jak ukázala měření, plocha při takovém zacházení vytváří zvuky o síle 60 až 80 decibelů, což je něco mezi hlasitou konverzací a hodně hlučnou hospodou. Tohoto archeologického experimentu se přitom vždy účastnili jen 2-4 lidé. Badatelé přitom odhadují, že na ploše mohlo tančit v jednu chvíli až 26 lidí, kteří by jistě vytvořili podstatně hlasitější odezvu.
TIP: Inkové obětovali děti na vrcholcích sopek: Vystavovali je zde úderům blesků
Lokalita Viejo Sangayaico byla obydlená přibližně v letech 1000 až 1400 našeho letopočtu, čímž zdejší osídlení předchází Inckou říši. Tuto oblast tehdy obývali lidé kultury Chocorvos. Zřejmě právě oni zde tančili na ozvučené rituální ploše a vzývali bouřková božstva, nejspíš božstvo hory Huinchocruz, která se tyčí nad Viejo Sangayaico.
