Dámská jízda: Legendární výprava šestice českých žen do Afriky

Iniciátorem podniku nebyl nikdo menší než hvězda československého automobilismu Eliška Junková. Od podzimu 1933 pracovala v obchodním oddělení dodávek pneumatik u firmy Baťa. V rámci propagace navrhla vedení automobilky Aero netradiční výpravu na černý kontinent: Mělo se jí zúčastnit šest mladých dam ve třech modrých automobilech Aero 1000 s obutím od Bati. 

Jelikož hlavním cílem byla prezentace kvalit automobilky, pneumatik i průmyslové vyspělosti Československa, jevila se volba dámské dálkové jízdy jako skvělý tah. Mladé motoristky totiž přitahovaly nebývalou pozornost zahraničních médií, pro daný záměr tolik potřebnou. Ostatně ženská expedice tehdy představovala něco nevídaného.

Modrá je dobrá

Výpravě se dostalo podle barvy automobilů názvu Modrý tým Aero a mimo šestici žen ji tvořili „mužští ochránci“ v osobě kapitána expedice Františka Elstnera, který již do Afriky zavítal v roce 1933, a mechanika Vladimíra Kavaliera. Doprovodu byl vyhrazen čtvrtý vůz se zvětšeným zavazadlovým prostorem na náhradní díly, zásobu oleje a nářadí.

Za volant tří aerovek usedly zkušené řidičky: Ela Slavíková, Věra Vlčková a Zdenka Veselá, jež patřily k vynikajícím a ostříleným českým motoristkám. Zbytek týmu tvořily Elstnerova manželka Eva, sestra mechanika Eliška Kavalierová a Helga Martenová, manželka filmového režiséra a producenta, který výpravě poskytl kameru a filmový materiál. Na rozdíl od trojice závodnic neuměly zbylé tři ženy řídit – to ovšem jejich roli nijak neumenšovalo: Připadlo jim psaní reportáží, fotografování a tlumočení.

Před Modrým týmem leželo asi 14 000 km, na jejichž zdolání se počítalo se 40 dny. Z Prahy vedla trasa přes Štrasburk, Marseille, Alžír, Fez, Casablanku, Tiznit, Ceutu, Gibraltar, Madrid a Paříž zpátky do československé metropole. Za den tedy měla expedice průměrně urazit 350 km různorodým terénem, přičemž střídání v řízení nepřipadalo v úvahu. 

Vzhůru na start

V sobotu 24. února 1934 se výprava sešla u budovy Autoklubu RČs, kde ji před zraky diváků a médií Eliška Junková slavnostně odstartovala přestřižením modré stuhy. Dobrodružství na sebe přitom nenechalo dlouho čekat: Už krátce po opuštění Prahy dohnalo expedici studené zimní počasí a provázelo ji až do Alžíru. Během plavby přes Středozemní moře se navíc ke sněžení přidala i bouře. Dvacet hodin na lodi se proměnilo v noční můru – vlna zalila palubu a pronikla do ložnic, s jednou členkou výpravy se utrhlo lůžko. František Elstner tehdy stav žen Modrého týmu komentoval slovy: „Leží tiše na palubě a nemohou zapřít barvu své sportovní vlajky: Jsou všechny dokonale modré…“ 

V Alžíru se expedice dočkala vřelého uvítání, ostatně jako i na dalších klíčových místech po trase. Jelikož ovšem nezanedbatelnou část programu tvořila nezbytná reprezentace, musel se tým účastnit řady slavnostních večeří, které samozřejmě provázely dlouhé projevy a četné přípitky. Nejednou se stalo, že dámy měly při těchto příležitostech problém udržet oči otevřené. Po probdělé bouřlivé noci na moři dokonce Eva Elstnerová při recepci skutečně usnula.

Nástrahy cest

Modrý tým strávil v Alžíru několik dní a zavítal například do saharských oáz Bu Saada. Poté už následovala cesta na západ do Sidi Bel Abbésu, kde se výprava setkala s krajany sloužícími v cizinecké legii. V Maroku zastavily modré aerovky ve Fezu, Casablance a Marrákeši, který se měl stát cílem expedice. Dámy se však rozhodly prodloužit jízdu do pohoří Vysokého Atlasu, až k okraji tiznitské pouště. 

TIP: Kdo byla Eliška Jungová? Kráska, i drsná závodnice za volantem

Vzhůru do hor vyrazily čtyři vozy 16. března a strmé kamenité cesty plné výmolů zdolaly na výbornou. Když dosáhly Tiznitu, obrátily se konečně na sever, k domovu. Po pobřežní silnici doputoval tým zpět do Casablanky a tamní druhý pobyt se proměnil ve velkou propagační kampaň: Obdiv si vysloužila odvaha motoristek i překvapivá výkonnost a vytrvalost jejich strojů, kterou prokázaly „dobytím“ Atlasu. Ženy tak setrvávaly ve středu zájmu novinářů, funkcionářů autoklubu i veřejnosti.

V Casablance ovšem došlo i k jediné vážnější nehodě během celé akce: Místní řidič taxi totiž neodolal a zastavil, aby pohledné výpravě zamával. Zcela však přehlédl automobil, který ji doprovázel. Když ženy projely, bez otálení vyrazil vpřed – a naboural aerovku Elstnera a Kavaliera. Karambol naštěstí vůz zásadně nepoškodil, takže mohl po návštěvě autodílny pokračovat do Evropy.

Triumfální návrat

Po překonání Gibraltarské úžiny stanul Modrý tým na území Španělska a přes Francii se vracel domů. Šestého dubna dorazily konečně aerovky do vlasti. Nejdřív je nadšeně uvítali v Plzni, načež s nemenšími ovacemi následovala Praha. Přivítání odpovídalo náročnosti cesty, bylo skutečně velkolepé, přičemž všechno natáčely filmové společnosti FOX a UFA. Z hlediska dámského motorismu znamenalo 14 000 km absolvovaných během šesti týdnů přinejmenším evropský rekord. Expedice tak splnila nejen vytyčené propagační cíle, když dokázala upoutat pozornost světových médií, ale i ty sportovní.