Ďábel z Ramádí: Kdo byl nejúspěšnější americký sniper všech dob?

Celkem 160 potvrzených zásahů, s těmi neověřenými by to bylo přes 250 – takové je skóre příslušníka elitních jednotek SEAL Chrise Kylea. On sám se však nikdy nepovažoval za nejlepšího střelce a navíc se nechal slyšet, že ani v kursu pro snipery nebyl nejlepší. Měl prý více štěstí, že se mu dostalo příležitosti se projevit, a své prvenství komentuje následovně: „To číslo není důležité. Přeju si, abych jich zabil víc. Ne kvůli zářezům na pažbě, ale protože věřím, že svět je lepší místo bez divochů, kteří zabíjejí Američany. Každý, koho jsem v Iráku zastřelil, se snažil ublížit Američanům nebo Iráčanům loajálním k nové vládě. Zabíjel jsem nepřátele, kteří se den co noc snažili zabíjet mé druhy. (…) Je mi jedno, co si o mně lidé myslí.“

Bojovníkem v Iráku

Rodák z Texasu Chris Kyle byl vychován ve věřící křesťanské rodině. Odmala se pohyboval v loveckém prostředí, jeho rodina měla pronajatou honitbu a se střelbou se seznámil velice brzy. Sám sebe vždy považoval za kovboje tělem i duší a v mládí se nějakou dobu živil rodeem. Poté, co utrpěl úraz na ruce, s tímto způsobem výdělku skončil a po vyléčení vstoupil do ozbrojených sil, konkrétně do speciálních jednotek námořnictva Navy SEALs. Výcvik u těchto útvarů je po fyzické stránce považován za jeden z nejnáročnějších na světě a jen malé procento uchazečů jej dokončí. Po jeho absolvování si Kyle vybral SEAL Team 3 se základnou v Kalifornii.

V zimě 2002/2003, když se schylovalo k válce v Iráku, byl se svou jednotkou nasazen v Perském zálivu, kde jejich úkol představovalo patrolování a prohledávání lodí. Když v březnu 2003 začal útok na Irák, Chris Kyle zastával post kulometčíka. Při jedné z dovolených v USA prodělal výcvik na odstřelovače. Podle jeho slov to bylo velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky.

Kurs zahrnoval mimo jiné ovládání počítačů, kamer a GPS, pozorování, plížení se k cíli a maskování. „Odstřelovači SEALs nejsou jen střelci. Ve skutečnosti je střelba jen malá část této práce. Je důležitá a zásadní, ale není to všechno,“ píše Kyle. „Během přiblížení se k cíli nejste hodnoceni podle prvního výstřelu, ale podle druhého. Jinými slovy jde o to, zda jste po výstřelu vidět. Doufejte, že ne.“

Na lovu

V září 2004 se do Iráku vrátil a zpočátku působil měsíc s polskými speciálními jednotkami GROM v Bagdádu. Posléze byl převelen do Fallúdže, kde námořní pěchota plánovala ofenzivu proti povstalcům a potřebovala odstřelovače. Kyle vzpomíná, že většinou střílel ze střech, a pokud ty nebyly vhodné, pak se usadil v horních patrech u okna. Někdy také svou přesnou palbou kryl americké vojáky. Prvního zastřeleného člověka představovala irácká žena, jež se chystala odpálit na sobě granát. Kyle svůj křest komentuje následovně:

„Mou povinností bylo střílet a nelituju toho. Ta žena už vlastně byla mrtvá. Musel jsem jen zajistit, že někoho z mariňáků nestrhne s sebou. Nejenže evidentně chtěla zabít sebe, ale bylo jí zároveň jedno, že zabije i někoho jiného. Děti na ulici, lidi v domech, možná své dítě. (…) Mé výstřely zachránily několik Američanů, jejichž životy měly větší cenu než zbloudilá duše té ženy. Mohu před Bohem stanout s čistým svědomím. (…) Po prvním zásahu jsou další trefy snadné.“

„Lidé si myslí, že odstřelovači vždy míří na hlavu. Osobně na hlavu nemířím nikdy, pokud si nejsem jistý zásahem. A to se na bitevním poli stává málokdy. Mířím doprostřed těla. To je jistější. A cíl jde k zemi bez ohledu na to, kam ho trefím.“

Ulice sniperů

Koncem roku 2005 se opět ocitl v Bagdádu, který se chystal na první celostátní volby od pádu Saddáma. Kyle byl součástí jednotek, jež měly chránit úředníky, jelikož na členy volebních komisí měli povstalci obzvlášť spadeno. Smutně v tomto ohledu proslula tříkilometrová Haifská ulice, která se stala dějištěm celé řady přestřelek, výbuchů a únosů:

„Jednou jsem pode mnou pozoroval mladíka na zastávce. (…) Obklopila jej skupina mužů, jeden z nich vytáhl pistoli a chytil ho pod krkem. V tom okamžiku jsem začal střílet. Dva nebo tři z jeho únosců jsem trefil, zbytek zmizel. Oblíbeným terčem byli synové členů volebních komisí. Povstalci se je tak snažili přimět, aby odstoupili ze své funkce. (…) Jednou jsme byli v domě v Haifské ulici, kde bylo tolik odstřelovačů, že mi zbylo jen okénko na záchodě. Celou dobu jsem musel stát. Přesto jsem měl dva zásahy.“

Hlava za 80 000 dolarů

V roce 2006 se ocitl na základně v Ramádí, asi 50 km od Fallúdže. Od prvních dnů svého působení si získal velký respekt u spolubojovníků (ale i u nepřátel), jelikož se mu nejednou podařilo zachránit přesnou střelbou životy amerických vojáků před iráckými odstřelovači a minometčíky.

S americkou ofenzivou v Ramádí a následnými boji je spjata i odměna, kterou Iráčané vypsali na Kyleovu hlavu. Američana předcházela pověst fenomenálního střelce a povstalci za něj nabízeli původně 21 000 dolarů, tato částka se však navýšila na celých 80 000. Elitní sniper se k této skutečnosti vyjadřuje následovně:

„Všichni Američané byli vyhledávanými terči, zvlášť odstřelovači. Dali mi i přezdívku – ďábel z Ramádí. Byl jsem na ni hrdý. Chtěli mě dostat a to se mi líbilo. Určitě věděli, kdo jsem, a měli zprávy od Iráčanů, kteří k nám byli údajně loajální – věděli, že mám na ruce vytetovaný červený kříž. Odměnu vypsali ještě na jednoho odstřelovače ze sesterské čety. Ta jeho byla vyšší, takže jsem na něho začal žárlit. Ale to nevadilo, protože když dali vytisknout ty plakáty, zaměnili naše fotografie. Ten omyl mě potěšil. Říkal jsem si, že ta odměna je tak vysoká, že by to proti mně možná zkusila i má žena.“

V Iráku zůstal Kyle do roku 2009. Po návratu opustil US NAVY a sepsal mimo jiné i své memoáry, jež se staly úspěšným celosvětovým bestsellerem. Americký sniper zemřel zcela nečekaně 2. února 2013 na jedné střelnici v Texasu. Dle sdělení policie jej a jeho přítele zastřelil bývalý příslušník USMC, kterému údajně měl Kyle pomáhat s vypořádáním se s posttraumatickou stresovou poruchou. Chris Kyle byl držitelem celé řady vojenských vyznamenání, mezi kterými nechybí dvě Stříbrné a pět Bronzových hvězd. „Jsem na svou službu hrdý, ale nedělal jsem to kvůli vyznamenáním. Ta ze mne nedělají lepšího člověka,“ vyjádřil se k jejich udělení.