Crater Lake: Nejmodřejší voda v jícnu nevyhaslé sopky

Před 7 700 lety se sopka Mazama probudila a země pod nohama indiánů z kmene Klamath se zachvěla. Více než kilometr široký sloupec horkého popela a pemzy vystřelil vysoko k nebi. Indiáni si však výbuch vyložili po svém: bůh podsvětí Llao, jenž sopku obývá, se pustil do boje se svým rivalem Skellem, bohem nebes.Po svazích vulkánu se rozlil lávový proud. Katastrofickou erupcí se vyprázdnil magmatický krb, sopka vysoká 3 600 m již nedokázala unést svoji vlastní váhu a změnila se v obří kráter, kalderu. Klamathové měli jasno: bůh nebes zvítězil. Prohlubeň pak po tisíciletí plnil déšť a sníh a výsledkem je nejhlubší a nejmodřejší jezero Spojených států – Crater Lake.

Kouzelný ostrov

Jezero rozlité do šířky až deseti kilometrů pozorují hloučky turistů. Oči všech přitahuje druhotný kužel uprostřed kaldery, který místní obyvatelé poeticky pojmenovali Kouzelný ostrov. Tento jehličnany zarostlý kráter vybuchl asi čtyři sta let poté, co se sopka začala plnit vodou. Kdo má štěstí na nebe bez mraků, dobrý úhel slunečních paprsků a klidnou hladinu, může na jezeře spatřit ještě jeden lávový ostrůvek nazvaný Loď přízraků – z vyhlídkové trasy na hraně kaldery totiž mizí „přízračná“ loď pozorovatelům z očí a opět se záhadně vynořuje. A jak zjistilo několik výzkumných výprav, Crater Lake skrývá pod hladinou ještě další kužely.

Jezero však nemusí být lákadlem Oregonu napořád. Mazama je spící, nikoliv vyhaslá sopka, a geologické procesy v Kaskádovém pohoří na západě Severní Ameriky, jehož součást Crater Lake tvoří, dodnes pokračují. Poslední ničivý výbuch v těchto horách se datuje do roku 1980, kdy explodovala Svatá Helena v americkém státě Washington. Erupci tehdy nepřežilo 57 lidí.

Klamavá modř

 „Nejmodřejší a nejčistší voda, jakou jsme kdy viděli,“ shodují se zápisky v návštěvnické knize zdejšího turistického centra. Crater Lake je považováno za nejčistší vodní plochu na světě. Hlavním důvodem je, že sem nevtéká žádná řeka či potok s naplaveninami a kaly.Vodu, která se z jezera vypařuje a prosakuje, nahrazuje pouze déšť a roztátý sníh. Výdej a příjem je ročně v podstatě vyrovnaný, a výška hladiny kalderového jezera tak zůstává neměnná – jeho hloubka dosahuje až 592 m.

A kde hledat vysvětlení pro udivující jezerní modř?Sluneční světlo dopadající na hladinu se láme a čirá voda pohlcuje různé vlnové délky v různých intervalech. Červené světlo se ztrácí již blízko pod hladinou a jeho energie se mění v teplo. Žluté a zelené světlo proniká o něco hlouběji. Modré světlo se ovšem šíří až do značné hloubky. Tam rozkmitává elektrony v molekulách vody, což je příčinou opětovného záření světla v modrých vlnových délkách. A lidské oči pak zachytí právě toto rozptýlené modré světlo.

Koupel jen pro otužilé

Lidé vyrážejí ke Crater Lake z různých důvodů. Někteří si autem objedou 53 km dlouhou vyhlídkovou trasu po okraji kaldery, jiní popíjejí míchané drinky na verandě chaty u okraje kráteru a usazeni na dřevěných židlích se kochají výhledem na jezero. Další se vydají na túru po okolních turistických trasách. Jedna z nich prudce klesá dvě stě výškových metrů k vodní hladině. Koupání v jezeře je dovoleno, ale čistotu vody okusí na vlastní kůži jen ti nejotužilejší. Průměrná teplota vody totiž dosahuje v nejteplejším měsíci srpnu pouhých 15 °C. Oblíbenou aktivitou se stalo také potápění, i když prozatím se pod vodu s kyslíkovou bombou ponoří jen zhruba deset lidí ročně. Kdo pocítí touhu vydat se na vodu a zůstat v suchu, může využít projížděk na lodích. Dobrodružné povahy se mohou navíc nechat vysadit na Kouzelném ostrově uprostřed jezera, kde je po několika hodinách loď opět vyzvedne.

Zkrátka nepřijdou ani milovníci rybaření. Původně sice v Crater Lake vodní obratlovci nežili, ale mezi lety 1888 a 1941 nechaly úřady do jezera nasadit šest druhů ryb. Dnes se tu však vyskytuje už pouze pstruh a losos. K rybaření není potřeba povolení a rybáře neomezují žádná pravidla ohledně míry a počtu úlovků. Ale pozor: aby se do jezera nezavlekly nepůvodní organismy, je dovoleno chytat pouze na umělé návnady či muškařit. Pokud se sem s prutem přesto vydáte, můžete si být jisti, že budete spíše raritou. Rybaření se v bývalé sopce zatím příliš neprosadilo.

Výšlap přes tři státy

Kdo má v krvi tramping, může se nedaleko Crater Lake pustit na věhlasnou Pacifickou hřebenovou stezku. Ta se vine po celém západním pobřeží USA a na 4 265 km okusí turisté různé podoby přírody: vyprahlou Kalifornii a Mohavskou poušť, zalesněný hornatý Oregon i deštivý Washington. Stezka stoupá téměř přes šedesát horských průsmyků, klesá do devatenácti velkých kaňonů a vede okolo tisícovky jezer a ples.

Podle jistých oregonských novin se na dlouhý výšlap vydal letos rekordní počet nadšenců – 835. A nadšení je k takovému výletu opravdu potřeba: Cesta obvykle začíná v březnu a trvá půl roku. Vše, co trampové na cestě divočinou potřebují, si nesou na zádech v batohu ne těžším než sedm kilogramů. Šest dní v týdnu vstávají denně za ranního kuropění a do setmění urazí kolem 30 km, sedmý den pak odpočívají. Na hřebenovce lze potkat jedovaté štíry a chřestýše, medvědy, pumy, rysy či kojoty. Na některých úsecích, přičemž ten nejdelší měří 57 km, chybí to nejdůležitější – voda. Celý trek úspěšně dokončí jen asi 60 % odvážlivců.

Novou energii, především ve formě jídla, dodávají trampům takzvaní andělé stezky, tedy lidé, kteří hřebenovce a jejím pokořitelům věnují svůj čas a zásoby. Po bouřce odklidí ze stezky popadané větve, na vyprahlý úsek trasy zase umístí nádoby s vodou. Okolo osmistého kilometru nabízejí trampům svezení do nejbližších sportovních potřeb, protože turistické boty se právě v této fázi začínají trhat. Někteří z „andělů“ mají se zdoláváním Pacifické hřebenovky vlastní zkušenosti a vědí, jak občasná pomoc přijde vhod.