Hvězdy vznikají gravitačním kolapsem obřích mlhovin. Zmíněná mračna s typickým rozměrem ve stovkách světelných let a s hmotnostmi mnoha milionů sluncí mohou gravitačně kolabovat, pokud k tomu mají podmínky či vnější impulz.
Kolaps probíhá hierarchicky, po částech, a také rychle – prvotní koncentrace zárodků stálic je hotová snad jen za deset tisíc let. Pro formování hvězd je tedy důležitá přítomnost plynu v mlhovinových mračnech a také podněty, jež povedou k jejich zhroucení. V galaxiích chudých na plyn, například eliptických, zrod stálic ustal, a v mnohých definitivně. V jiných se může pozastavit, pokud se vyčerpají aktuální zdroje a další plyn setrvává v rovnováze.
TIP: Největší z největších: Jak maximálně velká může být hvězda?
Hvězdotvorbu však může obnovit například vnější impulz – typicky výbuch supernovy či srážka s jinou galaxií, která plyn z rovnováhy vyvede, načež začne opět gravitačně kolabovat. Není neobvyklé, že náhle zažehnutý vznik stálic stojí na počátku řetězce událostí, v jehož závěru se hvězdotvorba postupně v několika vlnách „prokouše“ značnou částí galaktického ostrova.
