Výsledek by závisel na tom, jakými partiemi Sluneční soustavy by taková hvězda proletěla, a také na její hmotnosti. Hmotnější stálice by měla přirozeně na svědomí větší efekt. Předpokládejme, že by se systémem prohnal červený trpaslík, protože těch je v naší Galaxii nejvíc. Pokud by putoval jen okrajovými částmi, například Oortovým oblakem, pravděpodobně by vrhl spršku ledových těles na dráhy do nitra soustavy: Vyvolal by tak bombardování kosmickými objekty, jehož mohutnost by zřejmě záležela na hloubce průniku hvězdy do našeho solárního systému.
Nedávné výzkumy přitom ukazují, že k něčemu podobnému nejspíš došlo před 70 tisíci let, kdy okrajem Oortova oblaku proletěl červený trpaslík označovaný jako Scholzova hvězda. Na vyvíjející se život zjevně nemělo těleso podstatný vliv – pokud by se však dostalo hlouběji, doslova mezi planety, rozvrátilo by stabilitu systému. Ten je v současnosti dlouhodobě stálý, ale jen malé výchylky by stačily k přechodu planet na eliptické dráhy a k vyvolání chaosu: Nelze vyloučit ani vyvržení některých planet mimo soustavu a docházet by mohlo i k přímým srážkám těles.
