Když byl vesmír ještě mladý, děly se v něm roztodivné věci. Velmi hustá a horká látka se chovala do jisté míry jako kapalina. Současně probíhaly mnohé stochastické procesy, tedy náhodné nahloučení či naopak zředění látky. Z některých takových nahloučení se mohly potenciálně formovat primordiální neboli prvotní černé díry.
Náhodné změny dál vyvolaly v látce zvukové vlny, opakující se poruchy tlaku a hustoty. Jak se vesmír prudce rozpínal, zachoval se obraz zmíněných oscilací do současnosti. Odraz „pravidelných“ zhustků baryonické (atomární) látky tak dodnes pozorujeme například v celooblohové mapě mikrovlnného pozadí či v rozložení galaxií.
TIP: Tajemství Velkého třesku: Co se stalo během první sekundy?
Mluvíme o tzv. baryonických akustických oscilacích, jejichž rozložení a především měřená „vlnová délka“ patří mezi důležité parametry pro kosmologické modely. Z typického rozměru pozorovaných oscilací lze totiž například usoudit na rychlost rozpínání kosmu či odvodit známou Hubbleovu konstantu, a to technikou zcela nezávislou na ostatních metodách. Porovnáním hodnot Hubbleova parametru získaných různými postupy je rovněž možné usuzovat například na vlastnosti temné energie, odpovědné za zrychlené rozpínání vesmíru.
