Dodnes používané označení hvězd coby stálic je vlastně velmi nepřesné. Hvězdy totiž nejsou stále stejné: Mnohé z nich vykazují pulzaci. Pulzační proměnné hvězdy patří mezi důležité vesmírné objekty, neboť periody pulzací některých z nich – například známých cefeid – úzce souvisejí se základními parametry daného objektu, zejména s jeho celkovou zářivostí. Ze změřené periody pulzací lze tudíž odvodit celkovou svítivost, a pokud ji srovnáme s pozorovanou jasností, můžeme nezávisle určit vzdálenost konkrétní hvězdy.
Slunce nepatří mezi klasické pulzátory, přesto se o slunečních pulzacích mluví často. Nejedná se však o prostou změnu objemu hvězdy: Malé lokalizované výchylky připomínají svými projevy spíš pozemské zemětřesení. Jejich původcem jsou zvukové vlny vyvolané přípovrchovými konvektivními pohyby. Stejně jako na Zemi, i na Slunci a jemu podobných hvězdách lze tyto vlny využít ke studiu nitra daného objektu.
