Jako kryovulkaniku nebo kryovulkanismus označujeme soubor pochodů, které připomínají sopečnou činnost – pracovní látka však není horká, nýbrž chladná (přinejmenším z hlediska lidské zkušenosti). Nejčastěji se proto nejedná o natavené horniny jako na Zemi, ale o těkavé látky: například vodu, dusík či amoniak. Jinak si ovšem tato činnost s klasickým sopečným vulkanismem nijak nezadá. Na Titanu zřejmě najdeme sopky chrlící metan, na Tritonu zas gejzíry tekutého dusíku. Povrchy ledových měsíců Europa či Enceladus pak přetvářejí výrony směsi vody a ledu.
TIP: New Horizons má možná svůj největší objev: Dvě kryovulkanické sopky
Aby mohl kryovulkanismus fungovat, je zapotřebí do tohoto procesu dodávat energii, jež přemění skupenství pracovní látky v nitru tělesa z pevného na kapalné či plynné. V případě měsíců planet je tímto zdrojem nejčastěji slapové tření; u jiných objektů – například některých ledových planetek – jím pak může být rozpad radioaktivních prvků v jejich nitru.
