Civilizace z hory Nemrut: Čí hrobku hlídaly obří sochy starověkých bohů?

V roce 1881 navrhoval německý inženýr Karl Sester pro Osmanskou říši novou dopravní síť, jež měla protkat oblast dnešní Anatolie. K vytyčování tras se rozhodl využít „historickou moudrost“ místních obyvatel a požádal je, zda by mu ukázali stezky, které se regionem vinuly v minulosti. Vesničané však o žádných dávných spojnicích nevěděli, a tak Sestera vzali alespoň k nejposvátnějšímu místu, jaké znali – k hoře Nemrut, turecky Nemrut Dağ. Němec okamžitě pochopil, že po jejích úbočích žádná cesta nepovede, přesto se rozhodl vyšplhat na vrchol. A tam posléze objevil monument, který si i dnes, po více než století archeologického ohledávání, uchovává svá tajemství.  

Před Sesterovýma očima se objevila uměle navršená pohřební mohyla o výšce padesáti metrů, lemovaná třemi terasami, přičemž na té západní a východní spočívaly až devítimetrové sochy řeckých, arménských i perských božstev. Torzům však někdo odlámal hlavy a posléze jim také urazil nosy. Destrukce nesvědčila jen o působení živlů, ale zřejmě ji podnítil rovněž turbulentní společenský vývoj, a jednalo se tak o významnou historickou památku. Hned následujícího roku proto vyslal Německý archeologický institut na vrchol Otto Puchsteina, jenž se zabýval vykopávkami v Egyptě. A rok poté zamířila k hoře také první mise tureckých badatelů.

Neutrální bůh

Vědci mimo jiné objevili nápis, na jehož základě se posléze zjistilo, že pohřební mohyla patřila Antiochovi I. Vládl dávnému království Kommagene, které existovalo mezi léty 163 př. n. l a 72 n. l. a rozprostíralo se na jihu dnešního Turecka mezi horním tokem Eufratu a pohořím Taurus. Antiochus I. byl synem a zřejmě jediným potomkem arménského panovníka Mithridata I. Callinica a řecko-syrské princezny Laodice VII. Své postavení si přitom udržel více než tři desítky let.

Proslul snahou udržovat neutralitu a posilovat rovnováhu mezi sousedními impérii. Zaujímal ovšem také netradiční postoj k náboženství: Nejenže sám sebe považoval za boha, ale zároveň velebil i arménská, řecká a perská božstva. Není tedy divu, že se na terasách kromě jeho vlastní podobizny objevili také Zeus, Apollon i tzv. kompozitní božstva. Společnost jim pak dělaly sochy lvů a orlů coby pomyslná ochrana jejich trůnů.   

Mezi Řeckem a Orientem

Ačkoliv byly výsledky práce německých a tureckých archeologů zveřejněny již v letech 1883 a 1890, nepřinesly žádné informace ohledně potenciální pohřební komory uvnitř navršeného kamení. Tehdejší vědci totiž neměli na podobné vykopávky dostatečné technické vybavení. Naleziště také trpělo svou kulturní rozpolceností: Americká archeoložka Theresa Goellová mu zasvětila celý život a popsala jej jako příliš orientální pro „klasické“ archeology, kteří studovali dávné Řecko či Řím, a naopak nadmíru klasické pro orientalisty. 

Po prvotním ohledání tak hora spočívala v osamění až do roku 1939, kdy o ni projevil zájem Friedrich Karl Dörner. Jeho práci sice zbrzdila druhá světová válka, ale jakmile boje utichly, vrátil se archeolog na místo a pokračoval v bádání. Zanedlouho na vrchol dorazila také Goellová, a tak pohřební lokalitu v 50. letech zkoumaly souběžně dva týmy: Zatímco Američanka „oprašovala“ kamennou mohylu, Dörner coby expert na epigrafiku studoval nápisy na sochách.

Narušitele stihne trest!

Jeden z kusů vápence například zachycuje lva obklopeného hvězdami, a celý výjev tak získal pojmenování „lví horoskop“ (viz Tajemství lva). Do zadních stran trůnů božstev a krále je zase vyryt tzv. nomos, tedy text ustavující Antiochův náboženský kult. Nápisy se nacházejí na sochách východní i západní terasy, a přestože se občas liší slovosledem, jejich význam zůstává totožný: Zloděje, nájezdníky – zkrátka kohokoliv, kdo by chtěl mohylu poničit – čeká boží trest, jenž stihne i veškeré potomstvo.

Dále nomos praví, že nový kult by mělo vyznávat celé království. Hlavní slavnosti se ovšem konaly na vrcholku hory Nemrut, což z mohyly činilo místo značného náboženského významu. Svědčí o tom mimo jiné kamenný oltář na východní terase, který má podobu schodové pyramidy a v minulosti se na něm zřejmě odehrávaly důležité rituály.

Klíčové dny nového kultu představovaly narozeniny Antiocha I. a jeho korunovace: Vzývali se hlavně démoni, kteří se panovníkovi zjevili a pomohli mu získat vládu. Označení „démon“ zde přitom nemusí mít negativní vyznění – jednalo se spíš o bytosti s nadlidskými schopnostmi, jež mohly být dobré i zlé. Pro krále například představovaly strážné duchy.

V bezpečí před démony

Goellová si dala za úkol odkrýt suť z teras na vrcholku hory do takové míry, aby mohla určit, jakým způsobem na nich byly sochy rozmístěny. V průběhu let se však stále víc zaměřovala na hledání Antiochovy pohřební komory. Při pátrání pak doslova nenechala kámen na kameni: Do navršené sutě nechala dokonce vyhloubit tunely a dosud jsou v ní zřetelná místa, kde se pokoušela použít dynamit. 

Veškeré její snažení však vyšlo naprázdno a dodnes nevíme, zda Antiochus I. na hoře skutečně odpočívá. Řada moderních archeologů navíc dodává, že i kdyby se v navršené hornině nacházela pohřební komora, stále se nemusí jednat o místo panovníkova posledního spočinutí. Vycházejí přitom z toho, jaká tajemství obestírala polohu mauzolea Antiochova otce, i z faktu, že jeho hrobka Karakuş byla prázdná. Současná archeologie proto věří, že monumentální pohřebiště vládců Kommagene představují pouze důmyslnou lest, jež měla zmást nepřátelské démony i vykradače.

Záhada trvá

Bádání Dörnera ani Goellové tak nakonec k odhalení hrobu Antiocha I. nevedlo, a když se badatelé v roce 1958 z oblasti stahovali, zachovávala si svá tajemství ukrytá pod hromadou kamení. Oba vědci se sice na horu několikrát vrátili, ale neučinili již žádná další významná odhalení. V roce 1987 se Nemrut zařadil na seznam světového dědictví UNESCO: Komisi zaujala hlavně unikátní změna terénu, o niž se zasloužil Antiochus I., načež na vrcholku vyrostl jedinečný architektonický komplex, mísící náboženské i umělecké vlivy několika kultur.

TIP: Mlčení kamenných obrů: Kdo postavil sochy moai na Velikonočním ostrově?

Místo se posléze proměnilo ve vyhledávaný cíl návštěvníků jihovýchodního Turecka a ročně tam zamíří přes padesát tisíc zájemců. Turisté přitom mohou horu obdivovat také během noční výpravy nebo z ptačí perspektivy na palubě helikoptéry.