Císařský recept na prolomení fronty: Německé úderné jednotky Sturmtruppen
Jeden z klíčů k prolomení nepřátelské zákopové linie představovaly úderné jednotky. V taktice jejich nasazení excelovalo především císařské Německo, v jehož armádě nesly označení Sturmtruppen, ale pozadu nezůstalo ani Rakousko-Uhersko se svými Stosstruppen.
K prvnímu úspěšnému nasazení úderných jednotek ve větším měřítku došlo koncem léta 1917 u Rigy, přičemž vedlo k obsazení lotyšské metropole. O několik týdnů později se úderníci prosadili také na italském bojišti, kde se i díky nim posunula fronta o několik stovek kilometrů. Vrchol však přišel až s jarem následujícího roku, kdy Němci nasadili úderné jednotky ve velkém měřítku do takzvané císařské ofenzivy na západní frontě, jež málem přinesla centrálním mocnostem vítězství ve válce.
Úderníkům se dařilo rychle pronikat nepřátelskou linií, protože se nezdržovali s dobýváním opevněných bodů a pokračovali do týlu, kde napadali křižovatky, sklady a velitelství. To vše bylo možné také díky momentu překvapení, když před útokem neproběhla klasická několikadenní dělostřelecká příprava, ale pouze krátké a intenzivní bombardování často s použitím otravného plynu.
Debakl u Caporetta
Do výzbroje úderníků patřilo velké množství granátů, lehké kulomety (na snímku jsou před sedícími vojáky vidět MG 08/15) a v posledních týdnech války také první německé samopaly MP 18. Fotografie pochází pravděpodobně z italské fronty a byla pořízena v období mezi 24. říjnem a 19. listopadem 1917, kdy probíhal takzvaný průlom u Caporetta, jenž stál apeninské království téměř 300 000 vojáků (z toho 270 000 zajatců).
TIP: První německý blietzkrieg na západě: Císařská jarní ofenziva 1918
V očích mužů je vidět vyčerpání z dlouhých a náročných postupů, které stály mužstvo v době, kdy armády nedisponovaly dostatečným množstvím dopravních prostředků, mnoho sil. Několik týdnů krvavých bojů také vedlo k velkým ztrátám mezi elitními jednotkami, které, především na jaře a v létě 1918, už nedokázalo Německo nahradit.
