Chřestýš: Ohrožený král Ameriky
Téměř neslyší, pachy vnímají jen jazykem, oči nezavírají ani ve spánku a smrtící jed dokážou pečlivě dávkovat. Mimo to příroda chřestýšům nadělila ještě jednu specialitu: díky infračerveným senzorům „vidí“ i ve tmě
Chřestýši se odedávna objevovali v amerických legendách, zejména u indiánů kmene Hopi. Není divu – původní obyvatelé amerického kontinentu jejich jed využívali k rituálním účelům i k léčení, ale také do něj namáčeli hroty šípů. Všech 36 známých druhů a 70 poddruhů chřestýšů obývá území Ameriky, přičemž jejich teritorium sahá od jihu Alberty a Britské Kolumbie až po centrální Argentinu.
Predátoři dorůstající délky až 2,5 m se živí nejrůznějšími hlodavci, ptáky či žábami. Loví v noci a využívají přitom schopnost „vidět“ infračervené záření – mohou tak poměrně přesně určit velikost, druh i vzdálenost své kořisti. S výjimkou lovu však není chřestýš agresivní a případnému nebezpečí se snaží vyhnout „útěkem“. V přírodě má mnoho přirozených nepřátel včetně člověka, ale mezi ohrožené druhy se řadí spíš z jiného důvodu.
Z jeho původních teritorií zbyl totiž mnohde pouhý zlomek: například chřestýš diamantový dnes obývá jen 3 % svého někdejšího domova a k jeho posledním útočištím patří rezervace Severní Karolíny a část Louisiany.
