Cesta do světa fantazie: Ochutnejte Tchaj-pej, tepající srdce Tchaj-wanu

Pro Asiaty má hlavní město Tchaj-wanu pověst kulinářské metropole – což pro Středoevropany znamená, že půjde o destinaci nabízející nejen exotická jídla, ale také naprosté gurmánské bizarnosti. Při zmínce o pití hadího jedu či ochutnávce dezertu z prasečí krve se většině Čechů nejspíš sbíhat sliny nebudou. Populární noční trhy v Tchaj-peji však umožňují vyzkoušet u pouličních stánků kdeco, takže si i konzervativní evropský strávník určitě pochutná. A koho neláká neotřelá kuchyně, ten může ocenit strhující architektonický mix, v němž se mísí gigantické mrakodrapy s tradičními asijskými chrámy. Na milovníky anime pak kousek od metropole čeká opravdová lahůdka: Horské městečko Ťiou-fen totiž jako by vypadlo z animovaného filmu Cesta do fantazie od studia Ghibli.

Tisíce let čínské historie

Chcete vidět spoustu čínských uměleckých děl a artefaktů starých několik tisíc let, ale nemáte chuť se prodírat přecpanými náměstími Zakázaného města v Pekingu? V tom případě musíte navštívit tchajpejské Národní palácové muzeum. Když se čínští nacionalisté v čele s Čankajškem stahovali v letech 1948 a 1949 z pevninské Číny na Tchaj-wan, nechali tam přemístit mnoho cenných kousků z císařských sbírek. Z pohledu ČLR šlo o nehoráznou loupež, zatímco představitelé původní Čínské republiky se sídlem na Tchaj-wanu využívali zmíněné muzeum jako argument, proč má být jediným pokračovatelem čínského státu jejich ostrov, a nikoliv pevnina. 

Poukazovali tím na skutečnost, že se většina důležitých artefaktů čínských dějin nachází právě v Tchaj-peji. Navíc dané odůvodnění získalo na síle, když během kulturní revoluce v 60. letech zničili mladí komunisté pod vedením Mao Ce-tunga mnoho historických cenností, které v archivech pevninské Číny ještě zůstaly. 

Nefritové zelí

Národní palácové muzeum má pro Tchajwance podobný význam jako Louvre pro Francouze. Co se dá považovat za místní „Monu Lisu“? Nejslavnější dílo bezpochyby představuje čínské zelí s hmyzem vyřezané z jadeitu a nesoucí přívlastek Jadeitové nebo také Nefritové. Měří pouhých 18,7 centimetru na výšku a 9,1 centimetru na šířku, má však ohromnou estetickou sílu: Mléčně bílá hlávka se zeleným vrcholkem symbolizuje ženské ctnosti a malinké kobylky vykukující zpoza listů značí děti. 

Nejvzácnější exponát Národního palácového muzea, Nefritové zelí, má pro místní obyvatele stejný význam jako Mona Lisa pro Italy. (foto: Profimedia)

Hned vedle muzea, kde lze strávit klidně i celý den, pak narazíte na příjemnou zahradu Č’-šan. Jedná se o ideální místo pro odpočinek v zeleni, přičemž napodobuje parky z období čínských dynastií Sung a Ming.

Něco pro dobrodruhy

Hlavní atrakci Tchaj-peje však nepředstavují památky. Turisté nejčastěji míří za nočními trhy, kde se kromě suvenýrů, oděvů a dalších tretek prodává pro Čechy velmi nezvyklé jídlo. Tři velké trhy se konají ve čtvrtích Š’-lin, Chua-si a Tchung-chua. Zatímco první zmíněný cílí hlavně na cizince, jako místní se „nadlábnete“ spíš v Tchung-chua. Mezi klasické pochoutky, jež nechybějí snad na žádném tchajpejském trhu, patří „smradlavé tofu“, bulka s jarní cibulkou z hliněné pece nebo třeba teplé sójové mléko podávané se smaženými těstovými válečky, což místní považují za klasickou snídani. 

Máte-li dobrodružnější jazýček, můžete zkusit třeba dezert z prasečí krve alias pig blood cake. Jde vlastně o náplň Čechům známého jelita, napíchnutou na dřívko jako nanuk a obalenou směsí mletých arašídů a koriandru. Na trhu se dají koupit také žabí vejce či vafle ve tvaru mužských genitálií. A na strávníky, jimž nevadí trocha adrenalinu, čeká ve čtvrti Chua-si alkoholové opojení s „hadí“ příchutí.

Hadí panáky

Objednat si na Tchaj-wanu k jídlu hadí maso je stejně normální jako dát si v české restauraci lososa. Navíc mají zmíněné pokrmy podle čínské tradiční medicíny blahodárné účinky. Popsaný zážitek si můžete dopřát v hadí restauraci na ulici Chua-si, kde se také konají obvyklé noční trhy. Kromě salátu s kousky hada tam lákají i na „panáky“ s toutéž tematikou: Dostanete tak sklenku s hadím jedem, krví či žlučí nebo hadí „penisové víno“ – údajně likér s podobnými účinky jako viagra. Alkohol se přitom nepije „na ex“: Nejdřív se má do poloviny vyprázdnit sklenička s hadí krví a ty ostatní se do ní potom pomalu domíchávají. Každopádně se nemusíte bát otravy, jelikož jed se rozloží při výrobě nápojů. 

Seznam roztodivných tchajpejských podniků ovšem rozhodně nečítá pouze jednu položku. Jde spíš o nekonečný přehled, kam spadá třeba i „záchodová restaurace“: Kromě toho, že se tam místo klasických židlí sedí na vyřazených toaletách, může mít váš talíř podobu záchodové mísy, a pokud si dáte čokoládovou zmrzlinu, bude tvarem připomínat hovínko. Takže dobrou chuť!

Jako z jiného světa

Vizuálně úchvatný anime film Cesta do fantazie z pera japonského scenáristy a režiséra Hajaa Mijazakiho líčí putování desetileté dívky fantaskním světem, kde se objevují duchové a nadpřirozené bytosti, kouzelné křivolaké uličky i čajovny ověšené červenými svítilnami. Co má snímek z dílny japonského studia Ghibli společného s Tchaj-wanem? Podle Mijazakiho zhola nic, ale mnoho cestovatelů se nemůže zbavit dojmu, že umělec čerpal inspiraci právě v horském městečku Ťiou-fen nedaleko Tchaj-peje. Autobus vás tam z metropole doveze zhruba za hodinu a půl. 

Pitoreskní sídlo se tyčí na zelených vršcích kousek od pobřeží, takže se vám při procházce jeho úzkými uličkami se spoustou kaváren a čajoven, stánků s občerstvením či obchůdků s keramikou naskytnou také úžasné výhledy. Nahoře na kopci se vyjímá čajovna A-Mei, ozdobená nespočtem červených papírových luceren. Právě zmíněná stavba vypadá jako z Mijazakiho filmu, přestože režisér jakoukoliv podobnost opakovaně popřel. 

Ťiou-fen se svou kouzelnou atmosférou proslul teprve před sto lety, když do někdejší ospalé vesnice začaly proudit davy po nálezu zlaté žíly v blízkých horách. Zlatá horečka v místech propukla na přelomu 19. a 20. století. Tehdy byl Tchaj-wan kolonií pod správou Japonska, a mnoho ťioufenských domů tak nezapře vliv japonského architektonického stylu.

Výtah nad oblaka

Dominantu Tchaj-peje nelze přehlédnout: Mrakodrap Taipei 101 se tyčí do úctyhodné výšky 508 metrů, a v letech 2004–2010 mu dokonce patřilo světové prvenství, než jej vystřídala dubajská věž Burdž Chalífa. Tchajwanský velikán má 101 pater, ale pro turisty je otevřený jen do 89. podlaží. Přesto jeho návštěva znamená ohromný zážitek, už proto, že výtah zvládne desítky pater vystoupat za pouhých 37 vteřin. Stovka v názvu budovy symbolizuje dokonalost, a číslo 101 tudíž značí něco, co ji ještě překonává. Stavba by měla odolat zemětřesení i tropické bouři, protože Tchaj-wanem se každý rok prožene hned několik tajfunů. Tvarem pak Taipei 101 připomíná kmen bambusu či pagodu.

TIP: Co skrývá Zakázané město: Poznejte zapovězené sídlo synů nebes

Po soumraku můžete každý den v týdnu obdivovat jinou barvu nasvícení ikonické stavby a nejlepší výhled na ni získáte ze Sloní hory ve čtvrti Sin-i. Strmá stezka měřící 1,5 kilometru vás zavede na vrchol, odkud Taipei 101 uvidíte v celé jeho kráse. Nejlepší čas k túře se nabízí později večer, abyste si vychutnali také západ slunce. Výšlap nicméně stojí za to i ve špatném počasí: Mlha se totiž často převaluje u paty mrakodrapu, takže se zdá, jako by se vznášel na oblacích.