Československé zbraně vyvinuté z německých vzorů: Stíhačka Avia S-199
Ve snaze obnovit své ozbrojené síly čelilo Československo v prvních poválečných letech vážným problémům. Významnou pomocí při vývoji nové techniky se tak staly třeba i německé zbraně, které na území osvobozené republiky zůstaly
Součástí široké palety německých zbraní, pro které se v protektorátu za války vyráběly součástky, byly i stíhačky Messerschmitt Bf 109. Po pádu třetí říše tak na čs. území zůstalo velké množství dílů pro „stodevítky“ různých verzí, stejně jako nedokončené draky – převážně šlo o pokročilé verze G-6, G-10, G-14 a K-4. Pokračování výroby pro účely obnoveného čs. letectva se tak přímo nabízelo.
Úkol pro továrnu Avia
Úkolu se zhostila továrna Avia v Praze Čakovicích, kde se záhy po konci války začaly shromažďovat dostupné díly posbírané po celém čs. území. Nejcennější kořist představovala zásoba několika stovek vidlicových dvanáctiválců Daimler-Benz DB 605 (v čs. inventáři vedených jako M-605), které se vozily do bývalého cukrovaru v Krásném Březně. Tam ale v srpnu 1945 za dodnes nevyjasněných okolností vypukl silný požár, který prakticky všechny motory zničil. Zbylá hrstka agregátů postačovala na dokončení 21 strojů Bf 109 G-10, které Avia pod označením S-99 předala Sboru národní bezpečnosti.
Bylo vyrobeno také 29 kusů cvičného dvojmístného letounu C-110, jenž vznikl vestavěním druhého kokpitu do trupu strojů Bf 109 G a Bf 109 K. Aby mohla Avia ve výrobě pokračovat, padlo v roce 1946 rozhodnutí motory M-605 nahradit rovněž německými agregáty Junkers Jumo 211 F o výkonu 1 021 kW (čs. označení M-211F), kterých měla továrna k dispozici dostatek. Konstrukčně odlišný motor si vyžádal přepracování tvaru kapotáže, menší konstrukční změny a montáž širokolisté stavitelné vrtule Jumo VS-11. Motor rovněž neumožňoval instalaci kanonu mezi válce, u prvního prototypu a raných výrobních sérií se proto užívala pouze dvojice kulometů MG 131 ráže 13 mm.
Vlastní výroba
První prototyp vzlétl v dubnu 1947 a v únoru 1948 čs. letectvo obdrželo první sériové letouny označené jako Avia S-199. Výroba rozdělená mezi Avii a vysočanskou továrnu Letov běžela až do roku 1951; z linek sjelo celkem 540 jednomístných S-199 doplněných 82 dvojmístnými cvičnými CS-199. Vzhledem k poměrně vysokému počtu vyrobených kusů tak stíhačky S-199 koncem 40. let tvořily jádro čs. vzdušných sil.
Původní výzbroj dvou 13mm kulometů byla postupně posilována – od roku 1948 se do křídel montovala dvojice kulometů MG 17 ráže 7,92 mm (čs. označení vz.17/N), později pak letouny pod křídlo obdržely dvojici původně německých kanonových pouzder s kanony MG 151/20 ráže 20 mm. U pilotů si nicméně S-199 získaly pramalou oblibu. Okolní státy postupně do výzbroje zaváděly proudové stroje, kterým avie se svou maximální rychlostí 590 km/h nemohly konkurovat. Nejvážnější problém ale představovalo nebezpečné chování při vzletu i přistání, způsobené motorem M-211F.
Jen samé problémy
Ten kvůli opačnému směru rotace a širokým listům vrtule vytvářel extrémně silný točivý moment, který dokázal přistávající či startující stroj doslova strhnout stranou. V kombinaci s křehkým úzkorozchodným podvozkem a pomalou odezvou motoru tak vzlet i přistání vyžadovaly maximální pozornost pilota a citlivou práci s plynem.
Také synchronizační zařízení trupových kulometů nebylo navrženo pro širokolistou vrtuli s jiným počtem otáček, doloženy jsou tak i případy, kdy při střelbě došlo k jejímu poškození. Když pak počátkem 50. let začaly do Československa přicházet moderní proudové stíhačky MiG-15, letouny S-199 přezdívané mezi piloty „mezek“ z prvoliniové služby rychle mizely – poslední dolétaly v roce 1957.
