Československé zbraně vyvinuté z německých vzorů: Proudová Avia S-92
Ve snaze obnovit své ozbrojené síly čelilo Československo v prvních poválečných letech vážným problémům. Významnou pomocí při vývoji nové techniky se tak staly třeba i německé zbraně, které na území osvobozené republiky zůstaly
Proudová stíhačka Messerschmitt Me 262 Schwalbe se stala vůbec prvním bojově nasazeným strojem svého druhu v historii a s rychlostí až 870 km/h výrazně překonávala všechny do té doby užívané pístové typy. Produkce součástek pro „vlaštovky“ probíhala i na protektorátním území; továrna Avia vyráběla části draků, zatímco v Semilech se opravovaly proudové motory Jumo 004B.
Po Němcích potopa
V závěru války pak Němci do protektorátu dislokovali několik bojových útvarů, které na Me 262 létaly. Během ústupu pak sice všechny letuschopné kusy zničili, i přesto ale na čs. území zůstalo zhruba 18 poměrně zachovalých draků a velké množství součástek včetně motorů a částečné dokumentace. V červnu 1945 proto padlo rozhodnutí pokusit se z dostupných dílů sestavit pro potřeby čs. letectva co nejvíce Me 262.
Kompletaci draků dostala na starost vysočanská Avia, zatímco závod ČKD v Malešicích měl rekonstruovat motory Jumo 004B. Kvůli problémům se sháněním dílů a nutnosti nejprve doplnit dokumentaci se však první trup podařilo dokončit až v prosinci 1945. Obdobné problémy pozdržely i repasování motorů, první letuschopný Me 262 proto vzlétl až 27. srpna 1946 s šéfpilotem Avie Antonínem Krausem v kokpitu. Selhání hydraulické pumpy ale znemožnilo zasunutí podvozku a Kraus tak musel po patnáctiminutovém letu přistát.
Přistání na břicho
Třetího září Avia stroj představila zástupcům čs. letectva pod označením S-92 a o dva dny později Kraus v klesavém letu dosáhl rychlosti 960 km/h. Těsně před přistáním ale stíhačce vysadil levý motor pohánějící hydraulickou pumpu. Bez možnosti vysunout podvozek či klapky proto musel Kraus stroj ve vysoké rychlosti nouzově posadit na břicho. Pilot vyvázl nezraněn, samotný letoun ale utrpěl neopravitelná poškození.
Avia se nicméně z nehody poučila a další dva kusy zkompletované v roce 1946 již měly hydraulické pumpy dvě. Sedmého září 1947 se S-92 na přehlídce v Praze poprvé představila veřejnosti – v jejím kokpitu seděl major Jiří Maňák, který se tak stal prvním čs. vojenským pilotem za kniplem proudového stroje.
První letka
Do konce roku 1948 Avia zrekonstruovala dalších šest letuschopných strojů; šlo o čtyři S-92 a dva dvojmístné cvičné letouny CS-92. Všechny pak putovaly na letiště Mladá u Milovic, kde utvořily 5. stíhací letku, jejímž úkolem bylo přeškolovat čs. piloty na proudové letouny – během následujících měsíců proto dvě S-92 prošly přestavbou na cvičné CS-92.
TIP: MiG-15: Sovětská hvězda korejské války, která létá dodnes
Posledním veřejným vystoupením S-92 se pak stala květnová letecká přehlídka v Praze v roce 1951, kde se předvedly společně se sovětskými Jakovlevy Jak-23 (užívány od roku 1949 pod označením S-101). Ještě ten samý rok ale do Československa dorazily první MiGy-15, proti kterým byly S-92 beznadějně zastaralé. Pátou stíhací letku proto čekalo rozpuštění a všechny bojové i cvičné stroje putovaly k leteckým učilištím po celém Československu, kde dosloužily v roli statických učebních pomůcek.
