Čechoslováci ve Francii 1940: Stíhačky proti tankům
Francii pomáhali bránit také českoslovenští vojáci. Zatímco nasazení pozemních jednotek mělo spíše epizodní charakter, letci bojovali dlouhodobě a mnozí z nich zaznamenali zajímavé úspěchy
Francouzské protitankové jednotky neměly dostatečný výcvik a hlavně ani výzbroj k zastavení německých tanků, takže se hledaly i jiné cesty, jak nepřítele zpomalit. K útokům na pozemní cíle velení povolalo i stíhačky. Dne 5. června dostala stíhací skupina GC I/6, v níž létal i štábní kapitán Jaroslav Kulhánek, rozkaz napadnout tanky, jež prorazily spojeneckou obranu u městečka Péronne na řece Sommě.
Podle plánu měly letouny zaútočit do týlu postupujících obrněných formací a vést palbu tak, aby je zasahovaly z boku nebo zezadu, kde byl pancíř německých strojů nejslabší. Český pilot spolu s dalšími dvěma spolubojovníky spatřil v určené oblasti několik desítek německých tanků na otevřeném prostranství a přízemním letem na ně zaútočil. Několik zasažených obrněnců vzplanulo, ale Němci se bránili palbou z kulometů a nízko letící Kulhánkovu stíhačku mnohokrát trefili.
Letoun naštěstí neutrpěl vážnější poškození, i když na něm mechanici později napočítali 36 zásahů. Pilot měl štěstí, že Němci minuli důležité agregáty, protože během nízkého letu by neměl šanci vyskočit a po nouzovém přistání by se ocitl přímo mezi německými vojáky. Nebylo to naposled, co Spojenci stíhačky nasadili proti tankům, i když již tyto útoky nemohly zvrátit výsledek tažení. Štábní kapitán Kulhánek po pádu Francie odešel bojovat do Velké Británie, kde létal se 124. perutí. Konce války se však nedožil. Padl v březnu 1942 nad okupovanou Francií.
