Čarodějova dcera: První básnířkou působící na území Koruny české byla Angličanka

Zatímco jméno magistra Edwarda Kelleyho je u nás notoricky známé z filmů o Rudolfovi II., Alžbětu Johannu Westonii registruje jen pár nadšenců literární historie. I když se cítila být Angličankou, s českým prostředím ji pojil osobní život i kulturní vazby. Prožila tu většinu svého života. 

Narodila se jako druhé dítě Johna Westona a Johanny Cooperové v městečku Chipping Norton v anglickém hrabství Oxfordshire, mimochodem nedaleko Shakespearova rodiště Stradfordu nad Avonou. O jejím otci vlastně nic nevíme. Zemřel, když bylo Alžbětě-Westonii půl roku. Matka se pak brzy provdala za alchymistu irského původu Edwarda Talbota, známějšího pod jménem Edward Kelley. Jednalo se údajně o lásku na první pohled, svatba se prý konala po měsíční známosti. Podle jiné verze se traduje, že byl Kelley ke svatbě donucen při jedné ze svých seancí. V každém případě ale Kelley přijal za vlastní Johanniny děti – syna Jana Františka i Alžbětu Johannu. 

Do Čech!

Rodina se po krátkém pobytu v Polsku v roce 1584 usadila v Čechách a od následujícího roku se stal Edward Kelley alchymistou na dvoře Rudolfa II. Působil také u Rožmberků v Třeboni. Přímých informací o tomto charismatickém muži není mnoho, takže ho popisují různě – jako schopného okultistu a vědce, dobrého obchodníka, ale na druhé straně i jako dobrodruha a podvodníka. Nabyl slušného majetku, v Praze získal například Faustův dům, kde s rodinou bydlel. Císař mu dokonce udělil titul rytíře. 

Kolovala o něm řada nedoložených legend, ne všemu se tedy dá věřit. Traduje se například, že dokázal komunikovat s anděly, nebo že si dlouhými vlasy zakrýval uřezané uši, o něž přišel v Anglii za podvod – a to mu prý původně měli useknout obě ruce! 

V každém případě to byl laskavý manžel i otec. Vyženěné děti měl opravdu rád a poskytl jim v té době nevídané vzdělání. Syna poslal studovat do Ingolstadtu. Kvůli chatrnému zdraví tam ale mladík ve věku dvaadvaceti let zemřel. Pro Westonii najal Kelly domácího učitele Johna Hammonda. Básnířka na něj později velmi vzpomínala. Právě díky němu získala latinské humanistické vzdělání, pro dívku tehdy zcela výjimečné. Vedle rodné angličtiny perfektně ovládala latinu, češtinu, němčinu a italštinu, někde se uvádí i francouzština. 

Finanční situace rodiny se výrazně změnila, když Edward Kelley upadl u císaře v nemilost. Považovali ho za anglického špiona! Při útěku do jižních Čech byl zajat, uvězněn a rodině byl zabaven veškerý majetek. I ve vězení vykonával alchymistické pokusy. Pak ho sice propustili, ale na svobodě mu povážlivě narůstaly dluhy, a tak nakonec skončil opět ve vězení – tentokrát pro dlužníky na hradě Hněvín. Skončil více než smutně. Při útěku se vážně zranil a přežíval jen v obrovských bolestech. Rozhodl se proto ukončit svůj život. Po rozloučení s manželkou a dcerou prý vypil smrtící extrakt, který si sám připravil. 

Prosebné listy 

Paní Kelleyová se po manželově smrti snažila očistit jeho jméno a získat zpět zabavený majetek. V tom jí výrazně pomáhala i Westonia. Tehdy se už prezentovala jako básnířka a rychle nabývala věhlasu. I když jí mohlo být zhruba sedmnáct let, měla spoustu kontaktů na pražském dvoře. Své prosebné básně adresovala vlivným lidem a doufala, že získá pro sebe i matku finanční podporu. Docela se jí to dařilo. V básnické tvorbě Westonii podpořil Jiří Martin z Baldhofenu, který její veršované listy rozesílal, a zasloužil se tak o její popularitu. V roce 1602 vydal ve dvou svazcích její první sbírku latinských básní nazvanou Poëmata. 

Následujícího roku se Westonia provdala za právníka Jana Leona z Eisenachu, diplomata na dvoře Rudolfa II. Právě on její rodině hodně pomohl. Zajistil Westonii společenské postavení a podporoval ji v literární tvorbě. V manželství se narodili čtyři synové a tři dcery. Chlapci však zemřeli v útlém dětství. 

Po svatbě Westonia tvořila dál, i když musela zvolnit. Některé básně věnovala Praze, jedna z nich například popisuje i pražské záplavy. Psala také bajky, epigramy a další literární útvary. Druhou sbírku Parthenicon jí v roce 1610 opět vydal Baldhofen, ale básnířka se na její přípravě nepodílela a výsledek ji neuspokojil. Ačkoli Westonia nevytvořila rozsáhlé dílo, současníci její tvorbu opěvovali. Údajně snad měla být slavnější než William Shakespeare. Zemřela zřejmě následkem častých porodů v pouhých třiceti letech. Je pochována v Praze v malostranském kostele sv. Tomáše.