Byl tatíček Masaryk synem kočího, nebo potomkem císaře?

Tomáš Garrigue Masaryk byl nejen státníkem, který se zasloužil o vznik samostatné Československé republiky, ale také politikem a vědcem, jehož životním krédem bylo hledání pravdy. A to v české společnosti bylo (a dodnes je) dosti obtížné. Když bojoval za prosazení vědecké pravdy ve věci Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského, potýkal se s nevybíravými útoky na svou osobu. Nejenže ho vlastenci pasovali na „filozofa národní samovraždy“, ale dokonce útočili na příslušníky jeho rodiny. Masaryk však vytrval. Poznání pravdy považoval za důležitější než pohodlný klid člověka, který nechce bořit zažitá schémata, přestože je přesvědčen o jejich falešnosti.

Námět pro román

Pověsti o tom, že otcem prvního československého prezidenta byl předposlední rakouský císař a uherský král, nejsou ničím novým. V historické obci se tradovaly dávno a většina badatelů je brala jako pikantní drb, jímž není třeba se zabývat. Stejně jako obdobným tvrzením, že skutečným otcem císaře Františka Josefa I. nebyl arcivévoda František Karel, nýbrž jeho mladý synovec Napoleon František Josef Karel zvaný Orlík, syn francouzského císaře Napoleona Bonaparta a rakouské arcivévodkyně Marie Louisy. 

V roce 2016 však o možnosti, že otcem Masaryka byl rakouský císař František Josef I., vyšla kniha Císařův prezident, kterou napsal takřka neznámý David Glockner. Publikace v žádném případě nepředstavuje seriózní vědeckou práci, která by vycházela z analýzy archivních dokumentů. Jde jen o další napínavý román, založený na spekulaci o možném spříznění Masaryka s habsbursko-lotrinským rodem. 

Hlavním argumentem, o nějž Glockner opírá své tvrzení, je údajný zápis v císařově kopiáři „Kropaczek erl.“, učiněný někdy po 3. prosinci 1849. Dovozuje, že se jedná o zkratku slov „Kropaczek erledigt“, tedy převedeno do češtiny „Kropáček vyřízeno“.

Autor jej interpretuje jako „Kropáčková vyřízeno“ a ze skutečnosti, že matka Tomáše Garrigue Masaryka se za svobodna skutečně jmenovala Kropáčková, vyvozuje, že koncem roku 1849 měla s mladým císařem intimní vztah, z nějž o několik měsíců později vzešel její syn Tomáš, budoucí prezident československého státu. 

Za hlavní slabinu Glocknerovy práce je třeba pokládat ani ne tak fakt, že na jediném stručném záznamu postavil celou svoji knihu, ba ani ne skutečnost, že z této poznámky vyvodil smělý závěr o „císařově prezidentovi“, ale naprosté ignorování základních metod historické práce. Z kontextu je zřejmé, že císařův „kopiář“, na nějž se odvolává a který činí úhelným kamenem své konstrukce, ani neměl v ruce.

Čtenář se ani nedozví, kde má být uložen: v Haus- Hof- und Staatsarchivu ve Vídni? V jiné instituci? V soukromých rukou? Víme, že František Josef si ještě jako arcivévoda od svých 13 do 18 let skutečně vedl deník, který se po jeho smrti v roce 1916 ocitl v majetku příbuzných. Ale kopiáře? Měly úřední charakter, nebo se jednalo o zápisky soukromého charakteru? Kdy byl zápis o údajné Kropáčkové přesně pořízen a v jaké souvislosti?  To vše Glockner buď neví, anebo to nepovažuje za tak důležité, aby tím čtenáře obtěžoval. 

Spory o Masarykova otce

Jak již bylo uvedeno výše, není David Glockner první, kdo vyslovil domněnku, že otcem Masaryka nebyl Josef Masaryk (či Masárik, jak se jmenoval). Už v době vášnivých politických a vědeckých sporů, v nichž hrál Masaryk hlavní roli, vystupovali jeho odpůrci s tvrzením, že není čistokrevným Čechem či Moravanem, nýbrž Židem, a že jeho otcem byl podnikatel Nathan Redlich, u něhož Masarykova matka údajně sloužila. Z německé strany se zase ozývaly narážky na původ jeho matky. Už profesor Ladislav Hosák, který zpracoval Masarykův rodokmen, tvrdil, že jednou z pohnutek jeho práce „bylo německé tvrzení, že byl sice po otci původu slovenského, po matce však německého“. 

Všechna tato zpochybňování Masarykova manželského, případně slovanského původu, vycházela z politických příčin, a byla motivována snahou Masaryka diskreditovat v očích české veřejnosti. Teorie, že otcem mohl být František Josef I., však má odlišné pozadí než snahu poškodit jeho odkaz, případně jej vymazat z českých, respektive československých dějin. Snaží se přijít na kloub mnoha nejasnostem, jež se v jeho životopisu skutečně vyskytují, a objasnit až neuvěřitelné náhody, jež jeho životní osudy ovlivňovaly. 

V mezích možného

Mohl být Masaryk synem Františka Josefa I.? Čistě teoreticky ano. Tomáš Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně, kde jeho matka dlouhodobě žila. Pobývala zde i v letních a podzimních měsících roku 1849, kdy sem, ale i do dalších míst v okolí, mladý monarcha opakovaně dojížděl v rámci příprav rakousko-ruského tažení proti uherským vzbouřencům. 

Víme, že první sexuální zkušenost udělal František Josef díky tomu, že jeho matka arcivévodkyně Žofie pro tento účel angažovala herečku vídeňského divadla. Zasvěcení svého syna se rozhodla řešit cíleně s pomocí zdravé ženy, neboť v té době se pohlavní choroby lavinovitě šířily a byly v podstatě neléčitelné. To také mohl být teoreticky důvod, proč by devatenáctiletý císař navázal kontakt s Terezií Kropáčkovou. V roce 1849 měla 36 let, byla svobodná, bezdětná, údajně velmi pěkná, přirozeně inteligentní a hlavně žila počestným životem, což se na maloměstě, jakým byl Hodonín, dobře vědělo. Bylo tedy takřka jisté, že je zdravá a nemůže císařské veličenstvo nakazit žádnou ošklivou nemocí. A že tento krátkodobý vztah mohl mít za následek její těhotenství, rovněž nelze vyloučit.

Nesourodý pár

Je přinejmenším zvláštní, že tato inteligentní žena, která podle profesora Hosáka „vyrostla ve velmi dobrých hmotných poměrech ve vážené měšťanské rodině“, což mělo „vliv na její přání a tužby domoci se bývalého sociálního a hospodářského postavení“, se 15. srpna 1849 provdala za Josefa Masárika. Šlo o negramotného čeledína, sloužícího u koní na císařských statcích v Hodoníně, chudého a o deset let mladšího než Terezie. 

David Glockner upozorňuje na řadu náhod, které pozitivně ovlivnily život rodiny Masárikových a především prvorozeného syna. Otec Josef se hned v roce 1850 z čeledína stal kočím a později dokonce jakýmsi dozorcem na habsburských hospodářstvích. Nejpodivuhodnější náhody však potkaly právě mladého Tomáše. V roce 1865, to byl ještě jeho otec obyčejným kočím, odešel studovat na německé gymnázium do Brna, přestože škola i byt v moravském hlavním městě stály dost peněz. „Ale matka,“ píše Masaryk „bůhví odkud, vždycky mně něco [myšleno nějaké peníze] seškrabala.“ Nestačilo to však, a proto musel dávat kondice bohatším a méně nadaným spolužákům.

TIP: Masaryk jako akademik: Druhá tvář „Prezidenta Osvoboditele“

Po nějakém čase se stal preceptorem v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera, což „byl skoro ten největší pán v Brně,“ jak stojí v Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem. Staral se o jeho o čtyři roky mladšího, neduživého syna Franze, kterého musel nejen doučovat, ale také mu se vším pomáhat. Masaryk byl u Le Monnierů takřka denně, trávil u nich spoustu času a nejen že se u nich stravoval, ale také se učil jejich způsobům. Le Monnier si ho oblíbil a držel nad ním ochrannou ruku. 

Význam jeho protektorství se prokázal v roce 1869, kdy se Masaryk dostal do konfliktu s ředitelem gymnázia. Nejen že mu v hádce řekl, že je pokrytec a „šuft“, ale dokonce na něj vzal i pohrabáč. Z gymnázia byl za to vyloučen a hrozilo mu vyloučení ze všech středních škol v Rakousku. Ale – opět jakousi podivnou náhodou – se stalo, že Anton Le Monnier byl právě v té době přeložen do Vídně. Přestěhoval se do hlavního města monarchie i s celou rodinou a Tomáše Masaryka vzal s sebou. A nejen to. Zařídil, aby ho přijali ke studiu na prestižním Akademickém gymnáziu, kde také 4. července 1872 složil maturitu. 

Otázka na závěr

Podobných náhod se v Masarykově životě objevuje více a je pochopitelné, že u mnoha lidí vyvolávají otázky, zda se skutečně jednalo o náhodu, anebo zda někdo nad mladým chasníkem z Hodonína držel ochrannou ruku. Získat odpověď nebude vůbec jednoduché.

TIP: Kdo byla Charlotta Garriguová: Masarykova osudová žena na celý život

Skutečností je, že kniha Davida Glocknera probudila zájem široké veřejnosti a ta se bude dožadovat odpovědi. Jednou z cest k poznání pravdy – a ve stavu důkazní nouze, v níž jsme se v tomto případě ocitli, velmi důležitou – je porovnání DNA Tomáše Garrigue Masaryka s DNA Habsburků. Výsledek by dal jednoznačnou odpověď a udělal jednou provždy konec všem spekulacím, aniž by to snížilo historický význam této veliké postavy našich dějin. Zákaz k odebrání vzorků Masarykovy DNA ze strany jeho pravnučky Charlotty Kotíkové však tento proces značně zkomplikoval.