Bydlení v domě s příliš snadnou adresou je hotové peklo
Také při registracích na internetu občas vyplníte nesmyslné údaje? Například telefonní číslo 123456789? Obyvatele jednoho domu v Nizozemsku něco podobného přivádí k šílenství
Registrace některých internetových služeb dokáží být pořádně otravné. Provozovatelé od svých uživatelů vyžadují spoustu často zbytečných informací a dat. Není proto divu, že někteří uživatelé v nich vyplňují nesmyslné či nepravdivé údaje. Jak ukazuje příklad z Nizozemska, střet digitálního světa s tím reálným může být pořádně tvrdý.
Nizozemský poštovní kód (v podstatě alternativa našeho poštovního směrovacího čísla) umožňuje poměrně přesnou identifikaci konkrétního domu. Kód se skládá ze 4 číslic a dvojice velkých písmen, přičemž první dvě číslice označují město a oblast, druhé dvě číslice a dvě písmena označují rozsah čísel domů, obvykle na stejné ulici. V kombinaci s číslem popisným tak lze z náhodného zadání poměrně snadno „trefit“ skutečně existující adresu. Co je pro internetového uživatele banální záležitostí, je pro obyvatele jednoho domu v severní části Nizozemska hotovou noční můrou.
Proklatě snadná adresa
Když se v roce 2009 nastěhoval pan Fransen do domu na adrese 1111 AB (pozn. adresa je smyšlená), rozhodně netušil, co ho čeká. Během půl roku mu odpojili internet i telefonní linku. Když kontaktoval provozovatele služeb, dozvěděl se, že o odpojení požádala firma sídlící na jeho adrese. Že v domě nikdy žádná firma nesídlila nebylo důležité. Adresu pana Fransena využil někdo při registraci a po „přestěhování“ firmy došlo i k přestěhování služeb. Firma patrně využila služby virtuálního stěhování – společnosti které ji nabízí zařídí kompletní převod firmy na novou adresu.
Později se pan Fransen marně snažil odhlásit předplatné novin, které si nikdy neobjednal. Společnost po něm ale žádala úhradu dluhu za již odebrané služby. Ani nákupy na internetu nejsou pro obyvatele domu s „profláklou“ adresou nic snadného. Bol.com, což je nizozemská obdoba Amazonu, zařadila adresu pana Francise na black list – požívalo ji totiž při registraci příliš velké množství lidí.
Ve stejném domě jako pan Fransen bydlí již téměř půlstoletí i 83letý pan Hendriks. Také pro něj se bydlení v domě s „provařenou“ adresou stalo doslova utrpením. Jen nerad opouští dům na více dní – bojí se totiž, aby mu nevyžádaná pošta nezahltila poštovní schránku. Někdy odmítá až deset balíků v jediném dni. Seznam společností, se kterými musel v minulosti řešit nechtěnou zásilku, vydá na nekonečný seznam. Denně mu chodí balíky ze všech koutů Nizozemska i ze zahraničí.
Případy pánů Fransen a Hendrikse ukazují, jak může dopadnout střet internetového světa s tím reálným. Většina nizozemských internetových obchodů po svých uživatelích požaduje zadání poštovního směrovacího čísla. To ale vzniklo v úplně jiných časech – v Holandsku konkrétně v roce 1977, kdy nikdo nemohl předpokládat, jak bude vypadat dnešní internetový věk.
