Burácející velitel: Americký generál Herbert Norman Schwarzkopf (1)
Jeden z nejslavnějších amerických generálů druhé poloviny 20. století se prvního nasazení dočkal ve Vietnamu, kde projevil rozvahu a statečnost. Byl však nejen skvělý polní velitel, ale i stratég, což prokázal při své nejslavnější misi – velení spojeneckým vojskům ve válce s Irákem.
Je srpen 1965, jihovietnamskou základnu Duc Co nedaleko Pleik již několik měsíců obléhá přesila Vietkongu. Na pomoc jí přilétá oddíl výsadkářů, ten se ale sám na deset dní ocitne v drtivém sevření a bojuje o život. V jeho řadách na sebe svou odvahou upozorní i americký poradce, jistý major Norman Schwarzkopf. Ten během těžkých střetů prokáže nejen vůdčí schopnosti, ale také železné nervy a nezdolnou odvahu. Jde o začátek úspěšné kariéry jednoho z nejslavnějších a nejrespektovanějších amerických vojevůdců.
Synem veterána
Herbert Norman Schwarzkopf junior se narodil 22. srpna 1934 v Trentonu ve státě New Jersey. Jeho otec byl veterán Velké války, absolvent prestižní vojenské akademie West Point a první superintendant policejního sboru státu New Jersey. Synovi vštěpoval smysl pro čest, povinnost a službu vlasti a ten proto již od útlého věku toužil po kariéře armádního důstojníka. V roce 1946 pak Norman odcestoval za otcem do Íránu, kde našel zálibu v blízkovýchodní kultuře.
Vojenské vzdělání Schwarzkopf zahájil v roce 1951 na akademii ve Valley Forge. Škola se pyšnila svým důrazem na čest a disciplínu a Norman ji absolvoval jako jeden z nejlepších studentů v ročníku. To mu společně s pověstí otce otevřelo cestu na West Point; zde se od kadetů očekávala pravdomluvnost, čestnost a dostání svému slovu za každých okolností. To Schwarzkopfovi pomohlo pevně nasměrovat svůj morální kompas a v roce 1956 odpromoval jako 43. nejlepší student z celkem 480 kadetů. Na podzim stejného roku vstoupil do US Army v hodnosti podporučíka.
Během studií koketoval s myšlenkou stát se tankistou, nakonec se ale rozhodl pro službu výsadkáře a v roce 1957 se postavil do čela jedné z rot 187. výsadkového pluku dislokovaného na základně Fort Campbell. Pluk tvořil součást legendární 101. výsadkové divize a Schwarzkopf se těšil na možnost sloužit po boku elity. Jak se ale ukázalo, realita za očekáváními silně zaostávala. Právě ve Fort Campbell se totiž mladý podporučík poprvé setkal s problémy, které tehdy americkou armádu sužovaly.
Zkušenosti s diplomacií
US Army na konci 50. let trpěla odlivem veteránů z druhé světové války a bojů v Koreji, kteří odcházeli do výslužby či postoupili na štábní pozice. Na jejich místa přicházeli nedisciplinovaní a neschopní muži; Schwarzkopf ve svých pamětech uvádí, že řada jeho nadřízených neměla smysl pro čest, holdovala alkoholu a vojenskou službou pouze zabíjeli čas. Jeho přímý nadřízený v hodnosti kapitána pak byl natolik neschopný, že Schwarzkopf za něj musel dělat většinu jeho povinností.
Právě to mu pomohlo v kariérním postupu, neboť tím prokázal své organizační i vůdcovské schopnosti. V roce 1958 se tak dočkal povýšení na poručíka a přeřazení ke štábu bojové skupiny v rámci pluku. Coby štábní důstojník odjel o rok později do Berlína na dvouletý turnus u 6. pěšího pluku v rozděleném městě. Vztahy mezi SSSR a USA byly v té době velmi napjaté a Schwarzkopf se tak ocitl v prostředí, kde mohla válka vypuknout každým dnem.
V Berlíně se stal pobočníkem generála Charlese Johnsona – toho času velitele amerických pozemních sil ve městě. Vzhledem ke složité mezinárodní situaci se tak Schwarzkopf často, nyní již nadporučík, účastnil diplomatických jednání, schůzek se zástupci vlády či společných cvičení s francouzskými a britskými jednotkami. Díky tomu získal mnoho cenných zkušeností s vojenskou diplomacií a mezinárodními vztahy.
Křest ohněm ve Vietnamu
V roce 1961 se dočkal povýšení na kapitána a krátce nato se vrátil zpět do USA. Ve středisku Fort Benning absolvoval roční kurs pokročilého pěchotního výcviku, který dokončil jako třetí nejlepší z ročníku; poté nastoupil na Univerzitu Jižní Kalifornie. Zde se věnoval naváděným zbraním a v roce 1964 úspěšně odpromoval.
V té době se už Spojené státy naplno zapojily do války v jihovýchodní Asii a Schwarzkopf tak poprvé získal možnost otestovat své zkušenosti v boji. Na vlastní žádost byl roku 1965 odeslán do Vietnamu, kde se stal vojenským poradcem v řadách jihovietnamské Výsadkové brigády; šlo o elitní útvar čítající 5 000 vysoce motivovaných, disciplinovaných a fyzicky zdatných vojáků. Právě v řadách této jednotky se měl Schwarzkopf zúčastnit výsadkové operace s cílem prolomit obklíčení tábora speciálních sil Duc Co ležící u Pleiku nedaleko hranic s Kambodžou.
Velení hrubě podcenilo sílu nepřítele v oblasti a brigáda proto neobdržela prakticky žádnou dělostřeleckou ani leteckou podporu. Velitel brigády na Schwarzkopfovo doporučení útok odložil o 48 hodin, kvůli čemuž si tvrdohlavého kapitána zavolal „na kobereček“ jihovietnamský generál Vinh Loc. Generálův americký poradce dokonce chtěl Schwarzkopfa zbavit funkce, ten si ale stál za svým a nakonec se mu podařilo odložení akce prosadit. U velení se tak zapsal jako potížista, zároveň mu ale jeho odvaha a pevné zásady vynesly povýšení na majora.
