Bukrinské předmostí 1943: Sovětský výsadkový Arnhem (2)
Rudá armáda byla v budování výsadkových vojsk průkopníkem. Navzdory dlouhodobým zkušenostem však masový útok parašutistů v bitvě o Kyjev na sklonku léta 1943 skončil krvavým fiaskem. Zavinilo ho zbrklé velení, počasí a paradoxně i příliš úspěšný postup vlastních sil
Výsadkové operace bývají už jen kvůli obtížnosti dopravy vojáků na místo určení extrémně riskantní akci. Vatutina a velitele výsadkového sboru u Dněpru v roce 1943 některé okolnosti překvapili. Rudá armáda překročila 21. a 22. září řeku u Ržiščeva a Velikého Bukrinu. Rudoarmějci zatlačili 4. tankovou armádu v Kyjevě za Dněpr a 9. německá armáda zodpovědná za obranu Dněpru jižně od Kyjeva ještě měla většinu sil na severním břehu řeky.
Předchozí část: Bukrinské předmostí 1943: Sovětský výsadkový Arnhem (1)
Klikatá cesta ke katastrofě
Levé křídlo 9. armády se pokoušel upevnit XXIV. tankový sbor, nedokázal se ale odpoutat z bojů s rudoarmějci. Na severním břehu Dněpru tak v německých pozicích severně od Kaněva vznikla průrva, ke které se navíc blížila 3. gardová tanková armáda. Němci horečně usilovali o zabezpečení tohoto prostoru. Nejrychleji obsadil klíčové pozice XXIV. tankový sbor, který dosáhl břehu Dněpru jižně od Kaněva 23. září.
O den později se celý sbor (tvořený pěší 10., 34., 57. a 112. divizí) přepravil přes Dněpr. Němci vyhodili do vzduchu most u Kaněva. Devatenáctá tanková divize se navíc začala přesunovat jižně od Kyjeva, 57. a 112. divize se ocitly v prostoru vymezeném pro plánovaný seskok parašutistů. Sovětům nepřálo ani počasí, takže bez průzkumu nic netušili o hrozivém přeskupení německých sil, ale také se jim nepodařilo soustředit na klíčových letištích všechna letadla a dokonce ani muže, protože chyběla auta.
Kvůli opravám železnice nedorazilo dost zásob a munice. Vatutin přesto operaci neodvolal, pouze ji odložil na noc z 24. na 25. září a výsadek omezil na dvě brigády, které se dostaly na letiště. Urychleně změnil rozkazy. Třetí gardový výsadkový sbor měl seskočit jihovýchodně od Ržiščeva a zabezpečit linii z Krivého Rogu přes Makedony a Sinjavku po Kozarovku a udržet ji do příchodu 40. armády. Pátý gardový výsadkový sbor dostal rozkaz obsadit prostor západně od Kaněva u Kovali, Kostjancí a Trostince a udržet pozice do příchodu vojsk z prostoru Bučak–Selišče–Kaněv. První gardový sbor Vatutin ponechal v záloze.
Nové pokyny velitele Voroněžského frontu vyvolaly chaos. Velitelé sborů dostali instrukce asi hodinu před nástupem mužstva do letadel. Velitelé rot už měli na informace o změnách pro podřízené asi čtvrthodinu a velitelé čet vyrozuměli vojáky těsně před seskokem.
Chyb a nepromyšlených kroků se při organizaci celé akce ale udělalo ještě víc: Výsadkářům chyběly polní lopatky a protitankové miny pro vybudování účinné obrany i oblečení do chladného podzimního počasí. Výsadková skupina se shromáždila na letištích 24. září – ani po denním zpoždění nedorazila všechna letadla, takže ne vždy se daly vytvořit požadované roje po 2–3 strojích a letouny tak zamířily k cíli mnohdy osamoceně.
Seskok do jámy lvové
Výsadkáře letouny vysazovaly po několikáté změně plánu nad oblastí Romaški. Zde je ohromeně sledovali Němci ze zásobovacích a opravárenských jednotek Tankového průzkumného praporu 19. „Masové nasazení výsadkářů? To nezažili ani nejstarší mazáci. (…) Svobodník Hellmold a jeho kamarádi s úžasem sledují to divadlo. Ale vyruší je řízný povel nadporučíka Isselhorsta: Palte na seskakujícího nepřítele!“ tak popisoval začátek akce německý historik a bývalý mluvčí nacistického ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa Paul Carell.
Němci výsadkáře ostřelovali už ve vzduchu všemi dostupými zbraněmi včetně rychlopalných děl. „Práskají výstřely z pušek. K nebi létají salvy z kulometů. Trhají padáky. Některé plápolají jako vlajky. A výsadkáři, kteří na nich visí, klesají k zemi jako kameny. Kde zůstal padák neporušený, tam se na šňůrách houpají vojáci, pomalu a bezmocně – snadný cíl pro stovky pušek,“ přibližuje jatka Carell.
Výsadek v naprostém chaosu zabral asi hodinu až hodinu a půl. U Dudari parašutisté seskakovali přímo do cesty koloně obrněných transportérů 73. pluk pancéřových granátníků, kteří je kosili kulomety. Výsadkářský bojový celek se rozpadl do malých skupin. Němci většinu mužů pobili, přičemž bílé padáky Sovětů v noci využívali jako majáky, jiné parašutisty zajali.
Dokončení: Bukrinské předmostí 1943: Sovětský výsadkový Arnhem (3)
Pouze malé skupiny se probily a rozptýlily v terénu. Jen mezi Dudari a Rossavou seskočilo 1 500 parašutistů, přičemž 692 z nich Němci zabili a 209 zajali. U Gruševa jich padlo přibližně 150. Celkem obě výsadkové brigády ztratily asi 2 300 z 4 575 mužů. „Když se rozednilo, granátníci spatřili, že se větrný mlýn v Kolesišči otáčel v ranním větru vanoucím od Dněpru. Na jednom rameni příznačně vlál roztrhaný padák. Červenal se krví mrtvého výsadkáře, který visel na šňůrách,“ líčil scenérii po bitvě nebo spíš masakru Carell.
