„Budiž zničeno tělo hříchu“: Mistr Jan Hus a kostnický koncil (1)
V tisíciletých dějinách církve hrály koncily, jako nejvyšší shromáždění církevních představitelů, nezastupitelnou roli. Ten kostnický mimo jiné rozhodl i o osudu Jana Husa
Někdy vzniká dojem, že se koncil zabýval, pokud ne výhradně, potom převážně osobou českého reformátora Jana Husa. Jako kdyby šlo jen o to odsoudit ho a spolu s ním i dalšího radikálního ducha, Jeronýma Pražského. Tato optika však není správná. Koncil se sešel v první řadě proto, aby se pokusil obnovit jednotu rozštěpené církve. To byl jeho hlavní cíl.
Ve městě je zatvrzelý muž
Jan Hus se objevil v Kostnici již 3. listopadu roku 1414 a ubytoval se u vdovy Fídy v ulici sv. Pavla. Je zajímavé, že se vědělo, že kazatel dorazil do místa jednání koncilu, neboť již druhý den po příjezdu advokát jeho žalobců Michal de Causis přitloukl na kostelní dveře veřejné udání, že je ve městě zatvrzelý muž podezřelý z kacířství. V této propagandě pokračoval i řadu následujících dní. Kostelní dveře, to nebylo jen tak ledajaké místo, naopak. Právě na ně, jako jedno z center městské komunikace, se přitloukaly dokumenty s tím, že se s nimi bude moci seznámit co nejvíce lidí.
Hus zatím neopouštěl svůj příbytek, ale každý den sloužil mši. Tato poklidná každodennost ho poněkud ukolébala. Protivníci a oponenti se však snažili dosáhnout změny, neboť byli hrubě nespokojeni s tím, že se vlastně nic neděje. Jak to, že Hus ještě není zatčen? Jak to, že vůbec žije – měl už dávno shořet na hranici.
Začátek konce
Psal se 28. listopad roku 1414 a Hus byl některými duchovními vylákán, aby opustil svůj příbytek, že s ním chtějí mluvit kardinálové. Byla to léčka. Okamžitě skončil ve vězení, z něhož se již neměl dostat na svobodu. Nejdřív byl zavřen v domě jednoho z kostnických kanovníků, odtud však putoval do opravdového vězení, jež se nacházelo na ostrůvku Bodamského jezera. Čekalo jej pravé inkviziční řízení.
Nešťastný Hus doufal, že po Zikmundově příjezdu do Kostnice bude propuštěn. Ten dorazil přesně na Štědrý den, ovšem v nastalých zmatcích byla pře českého reformátora odsunuta do pozadí. Dny ve vězení mu však neubíhaly monotónně, ale v horečné práci. Musel odpovídat písemně na řadu žalob, které na něho došly ke koncilu.
Začátkem března roku 1415 opustil Husův doprovod město a vrátil se do Čech. Tím se Jan dostal do značné izolace, jež byla násobena i faktem, že byl zvyklý být mezi lidmi a nyní byl sám proti koncilu. Zůstal s ním pouze Petr z Mladoňovic, díky jehož deníku toho víme o posledním období Husova života nejvíce.
